1 Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

2 Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

3 Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

4 Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

5 Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

6 Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

7 Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

8 Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

1 Salmo di Davide composto quand’egli fuggì dinanzi ad Absalom suo figliuolo. O Eterno, quanto numerosi sono i miei nemici! Molti son quelli che si levano contro di me,

2 molti quelli che dicono dell’anima mia: Non c’è salvezza per lui presso Dio! Sela.

3 Ma tu, o Eterno, sei uno scudo attorno a me, sei la mia gloria, colui che mi rialza il capo.

4 Con la mia voce io grido all’Eterno, ed egli mi risponde dal monte della sua santità. Sela.

5 Io mi son coricato e ho dormito, poi mi sono risvegliato, perché l’Eterno mi sostiene.

6 Io non temo le miriadi di popolo che si sono accampate contro a me d’ogn’intorno.

7 Lèvati, o Eterno, salvami, Dio mio; giacché tu hai percosso tutti i miei nemici sulla guancia, hai rotto i denti degli empi.

8 All’Eterno appartiene la salvezza; la tua benedizione riposi sul tuo popolo! Sela.