1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.

1 LE mosche morte fanno putire, e ribollir l’olio odorifero del profumiere; così un poco di stoltizia guasta il pregio della sapienza e della gloria.2 L’uomo savio ha il suo cuore alla sua destra, e lo stolto l’ha alla sua sinistra.3 Lo stolto, eziandio mentre egli cammina per la via, è scemo di senno, e dice a tutti ch’egli è stolto4 Se il principe monta in ira contro a te, non lasciar però il tuo luogo; perciocchè la dolcezza fa perdonar di gran peccati.5 Vi è un male che io ho veduto sotto il sole, simile all’errore che procede dal principe.6 Cioè: che la stoltizia è posta in grandi altezze, ed i ricchi seggono in luoghi bassi.7 Io ho veduti i servi a cavallo, ed i ricchi camminare a piè come servi.8 Chi cava la fossa caderà in essa; e chi rompe la chiusura il serpente lo morderà.9 Chi rimuove le pietre ne sarà offeso; chi spezza delle legne ne sarà in pericolo.10 Se il ferro è rintuzzato, e non se ne arrota il taglio, bisogna raddoppiar la forza; ma la sapienza è cosa eccellente, per addirizzar le cose.11 Se il serpente morde, non essendo incantato, niente meglio vale il maldicente12 Le parole della bocca del savio non sono altro che grazia; ma le labbra dello stolto lo distruggono.13 Il principio delle parole della sua bocca è stoltizia, ed il fine del suo parlare è mala pazzia.14 Benchè lo stolto moltiplichi le parole, l’uomo pur non sa ciò che ha da essere; e chi gli dichiarerà ciò che sarà dopo lui?15 La fatica degli stolti li stanca; perciocchè non sanno la via per andare alla città16 Guai a te, o paese, il cui re è fanciullo, ed i cui principi mangiano fin dalla mattina!17 Beato te, o paese, il cui re è di legnaggio nobile, ed i cui principi mangiano a tempo convenevole, per ristoro, e non per ebbrezza!18 Per la pigrizia di ambe le mani il solaio scade, e per le mani spenzolate gocciola in casa.19 I conviti si fanno per gioire, e il vino rallegra i viventi; ed i danari rispondono a tutto.20 Non dir male del re, non pur nel tuo pensiero; e non dir male del ricco nella camera dove tu giaci; perciocchè alcun uccello del cielo potrebbe portarne la voce, ed alcun animale alato rapportarne le parole