1 I stalo se v jeden den, když on učil lid v chrámě a kázal evangelium, že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími,2 I řekli jemu: Pověz nám, jakou mocí tyto věci činíš, aneb kdo tobě tuto moc dal?3 I odpověděv, řekl jim: Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi:4 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí?5 Oni pak uvažovali to mezi sebou, řkouce: Jestliže bychom řekli: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?6 Pakli díme: Z lidí, lid všecken ukamenuje nás; neb oni cele tak drží, že Jan jest prorok.7 I odpověděli: Že nevědí, odkud jest byl.8 I řekl jim Ježíš: Aniž já vám povím, jakou mocí toto činím.9 I počal lidu praviti podobenství toto: Člověk jeden štípil vinici, a pronajal ji vinařům, a sám odšed podál byl tam za mnohé časy.10 A v čas slušný poslal k vinařům služebníka, aby z ovoce vinice dali jemu. Vinaři pak zmrskavše jej, pustili ho prázdného.11 A on poslal druhého služebníka. Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše, pustili prázdného.12 I poslal třetího. Ale oni i toho zranivše, vystrčili ven.13 Tedy řekl Pán vinice: Co učiním? Pošli svého milého Syna. Snad když toho uzří, ostýchati se budou.14 Uzřevše pak vinaři, rozmlouvali mezi sebou, řkouce: Tentoť jest dědic; pojďte, zabijme jej, aby naše bylo dědictví.15 A vystrčivše jej ven z vinice, zamordovali ho. Což tedy učiní jim Pán vinice?16 Přijde a vyhladí vinaře ty, a dá vinici jiným. To uslyšavše, řekli: Odstup to.17 A on pohleděv na ně, řekl: Co jest pak to, což napsáno jest: Kámen, kterýmž pohrdli dělníci, ten učiněn jest v hlavu úhelní.18 Každý, kdož padne na ten kámen, rozrazí se; a na kohož by on upadl, potřeť jej.19 I hledali přední kněží a zákoníci, jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu, ale báli se lidu. Nebo porozuměli, že by na ně mluvil podobenství to.20 Tedy ukládajíce o něm, poslali špehéře, kteříž by se spravedlivými činili, aby ho polapili v řeči, a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu.21 I otázali se ho oni, řkouce: Mistře víme, že právě mluvíš a učíš, a nepřijímáš osoby, ale v pravdě cestě Boží učíš.22 Sluší-li nám daň dávati císaři, čili nic?23 Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich, dí jim: Co mne pokoušíte?24 Ukažte mi peníz. Čí má obraz a nápis? I odpověděvše, řekli: Císařův.25 On pak řekl jim: Dejtež tedy, co jest císařova, císaři, a což jest Božího, Bohu.26 I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem, a divíce se odpovědi jeho, umlkli.27 Přistoupivše pak někteří z saduceů, (kteříž odpírají býti vzkříšení,) otázali se ho,28 Řkouce: Mistře, Mojžíš napsal nám: Kdyby bratr něčí umřel, maje manželku, a umřel by bez dětí, aby ji pojal bratr jeho za manželku, a vzbudil símě bratru svému.29 I bylo sedm bratří, a první pojav ženu, umřel bez dětí.30 I pojal ji druhý, a umřel i ten bez dětí.31 A třetí pojal ji, též i všech těch sedm, a nezůstavivše semene, zemřeli.32 Nejposléze po všech umřela i žena.33 Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka, poněvadž sedm jich mělo ji za manželku?34 A odpovídaje, řekl jim Ježíš: Synové tohoto světa žení se a vdávají.35 Ale ti, kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých, ani se ženiti budou ani vdávati.36 Nebo ani umírati více nebudou moci, andělům zajisté rovni budou. A jsou synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení.37 A že mrtví vstanou z mrtvých, i Mojžíš ukázal při onom kři, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým.38 Bůhť pak není mrtvých, ale živých, nebo všickni jsou jemu živi.39 Tedy odpověděvše někteří z zákoníků, řekli: Mistře, dobře jsi pověděl.40 I neodvážili se jeho na nic více tázati.41 On pak řekl jim: Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým?42 A sám David praví v knihách Žalmových: Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé,43 Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých.44 Poněvadž David jej Pánem nazývá, i kterakž syn jeho jest?45 I řekl učedlníkům svým přede vším lidem:46 Varujte se od zákoníků, kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích,47 Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby. Tiť vezmou těžší odsouzení.

1 ED avvenne un di que’ giorni, che, mentre egli insegnava il popolo nel tempio, ed evangelizzava, i principali sacerdoti, e gli Scribi, con gli anziani, sopraggiunsero.2 E gli dissero: Dicci di quale autorità tu fai coteste cose; o, chi è colui che ti ha data cotesta autorità.3 Ed egli, rispondendo, disse loro: Anch’io vi domanderò una cosa; e voi ditemela:4 Il battesimo di Giovanni era egli dal cielo, o dagli uomini?5 Ed essi ragionavan fra loro, dicendo: Se diciamo che era dal cielo, egli ci dirà: Perchè dunque non gli credeste?6 Se altresì diciamo che era dagli uomini, tutto il popolo ci lapiderà; perciocchè egli è persuaso che Giovanni era profeta.7 Risposero adunque che non sapevano onde egli fosse.8 E Gesù disse loro: Io ancora non vi dirò di quale autorità io fo queste cose9 POI prese a dire al popolo questa parabola. Un uomo piantò una vigna, e l’allogò a certi lavoratori, e se ne andò in viaggio, e dimorò fuori lungo tempo.10 E nella stagione mandò un servitore a que’ lavoratori, acciocchè gli desser del frutto della vigna; ma i lavoratori, battutolo, lo rimandarono vuoto.11 Ed egli di nuovo vi mandò un altro servitore; ma essi, battuto ancora lui, e vituperatolo, lo rimandarono vuoto.12 Ed egli ne mandò ancora un terzo; ma essi, ferito ancora costui, lo cacciarono.13 E il signor della vigna disse: Che farò? io vi manderò il mio diletto figliuolo; forse, quando lo vedranno, gli porteranno rispetto.14 Ma i lavoratori, vedutolo, ragionaron fra loro, dicendo: Costui è l’erede; venite, uccidiamolo, acciocchè l’eredità divenga nostra.15 E, cacciatolo fuor della vigna, l’uccisero. Che farà loro adunque il signor della vigna?16 Egli verrà, e distruggerà que’ lavoratori, e darà la vigna ad altri. Ma essi, udito ciò, dissero: Così non sia.17 Ed egli, riguardatili in faccia, disse: Che cosa adunque è questo ch’è scritto: La pietra che gli edificatori hanno riprovata è divenuta il capo del cantone?18 Chiunque caderà sopra quella pietra sarà fiaccato, ed ella triterà colui sopra cui ella caderà.19 ED i principali sacerdoti, e gli Scribi, cercavano in quella stessa ora di mettergli le mani addosso, perciocchè riconobbero ch’egli avea detta quella parabola contro a loro; ma temettero il popolo20 E, spiandolo, gli mandarono degl’insidiatori, che simulassero d’esser giusti, per soprapprenderlo in parole; per darlo in man della signoria, ed alla podestà del governatore.21 E quelli gli fecero una domanda, dicendo: Maestro, noi sappiamo che tu parli ed insegni dirittamente, e che non hai riguardo alla qualità delle persone, ma insegni la via di Dio in verità;22 ecci egli lecito di pagare il tributo a Cesare, o no?23 Ed egli, avvedutosi della loro astuzia, disse loro: Perchè mi tentate?24 Mostratemi un denaro; di cui porta egli la figura, e la soprascritta? Ed essi, rispondendo, dissero: Di Cesare.25 Ed egli disse loro: Rendete adunque a Cesare le cose di Cesare, e a Dio le cose di Dio.26 E non lo poterono soprapprendere in parole davanti al popolo; e, maravigliatisi della sua risposta, si tacquero27 OR alcuni de’ Sadducei, i quali pretendono non esservi risurrezione, accostatisi, lo domandarono, dicendo:28 Maestro, Mosè ci ha scritto, che se il fratello d’alcuno muore avendo moglie, e muore senza figliuoli, il suo fratello prenda la moglie, e susciti progenie al suo fratello.29 Or vi furono sette fratelli; e il primo, presa moglie, morì senza figliuoli.30 E il secondo prese quella moglie, e morì anch’egli senza figliuoli.31 Poi il terzo la prese; e simigliantemente tutti e sette; e morirono senza aver lasciati figliuoli.32 Ora, dopo tutti, morì anche la donna.33 Nella risurrezione adunque, di chi di loro sarà ella moglie? poichè tutti e sette l’hanno avuta per moglie.34 E Gesù, rispondendo, disse loro: I figliuoli di questo secolo sposano, e son maritati;35 ma coloro che saranno reputati degni d’ottener quel secolo, e la risurrezion de’ morti, non isposano, e non son maritati.36 Perciocchè ancora non possono più morire; poichè siano pari agli angeli; e son figliuoli di Dio, essendo figliuoli della risurrezione.37 Or che i morti risuscitino, Mosè stesso lo dichiarò presso al pruno, quando egli nomina il Signore l’Iddio d’Abrahamo, e l’Iddio d’Isacco, e l’Iddio di Giacobbe.38 Or egli non è Dio de’ morti, anzi de’ viventi; poichè tutti vivono per lui39 Ed alcuni degli Scribi gli fecer motto, e dissero: Maestro, bene hai detto.40 E non ardirono più fargli alcuna domanda.41 ED egli disse loro: Come dicono che il Cristo sia figliuolo di Davide?42 E pur Davide stesso, nel libro de’ Salmi, dice: Il Signore ha detto al mio Signore: Siedi alla mia destra,43 finchè io abbia posti i tuoi nemici per iscannello de’ tuoi piedi.44 Davide adunque lo chiama Signore. E come è egli suo figliuolo?45 ORA, mentre tutto il popolo stava ascoltando, egli disse a’ suoi discepoli.46 Guardatevi dagli Scribi, i quali volentieri passeggiano in vesti lunghe, ed amano le salutazioni nelle piazze, e i primi seggi nelle raunanze, e i primi luoghi ne’ conviti.47 I quali divorano le case delle vedove, eziandio sotto specie di far lunghe orazioni; essi ne riceveranno maggior condannazione