1 Počátek evangelium Ježíše Krista, Syna Božího;2 Jakož psáno jest v Prorocích: Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou.3 Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho.4 Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů.5 I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští, a křtili se od něho všickni v Jordáně řece, vyznávajíce hříchy své.6 Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými, a pás kožený na bedrách jeho, a jídal kobylky a med lesní.7 A kázal, řka: Za mnou jde silnější mne, kteréhožto nejsem hoden, sehna se, rozvázati řeménka u obuvi jeho.8 Já zajisté křtil jsem vás vodou, ale onť vás křtíti bude Duchem svatým.9 I stalo se v těch dnech, přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského, a pokřtěn jest v Jordáně od Jana.10 A hned vystoupě z vody, uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici, sstupujícího na něj.11 A hlas stal se s nebe: Ty jsi ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.12 A ihned ho Duch vypudil na poušť.13 I byl tam na poušti čtyřidceti dnů, a pokoušín byl od satana; a byl s zvěří, a andělé přisluhovali jemu.14 Když pak byl vsazen Jan do žaláře, přišel Ježíš do Galilee, zvěstuje evangelium království Božího,15 Pravě: Že se naplnil čas, a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání, a věřte evangelium.16 A chodě podle moře Galilejského, uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho, ani pouštějí síti do moře, nebo rybáři byli.17 I řekl jim Ježíš: Pojďte za mnou, a učiním vás rybáře lidí.18 A oni hned opustivše síti své, šli za ním.19 A pošed odtud maličko, uzřel Jakuba Zebedeova, a Jana bratra jeho, kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své;20 A hned povolal jich. A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky, šli za ním.21 I vešli do Kafarnaum. A hned v sobotu šel Ježíš do školy, a učil.22 I divili se náramně učení jeho; nebo učil je, jako moc maje, a ne jako zákoníci.23 I byl v škole jejich člověk, posedlý duchem nečistým. I zvolal,24 Řka: Ale což jest tobě do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi zatratiti nás; znám tě, kdo jsi, a vím, že jsi ten svatý Boží.25 I přimluvil mu Ježíš, řka: Umlkniž a vyjdi z něho.26 I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým, vyšel z něho.27 I lekli se všickni, takže se tázali mezi sebou, řkouce: I co jest toto? Jakéž jest toto nové učení, že tento mocně duchům nečistým rozkazuje, a poslouchají ho?28 I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské.29 A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem.30 Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.31 A přistoupiv, pozdvihl jí, ujav ji za ruku její, a hned přestala jí zimnice. I posluhovala jim.32 Večer pak již při západu slunce, nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky.33 A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům.34 I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy, a ďábelství mnohá vymítal, a nedopustil mluviti ďáblům; nebo znali ho.35 A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš, vyšel, a šel na pusté místo, a tam se modlil.36 I šel za ním Šimon i ti, kteříž s ním byli.37 A když jej nalezli, řekli jemu: Všickni tě hledají.38 I dí jim: Pojďmež do okolních městeček, abych i tam kázal. Nebo na to jsem přišel.39 I kázal v školách jejich ve vší Galileji, a ďábelství vymítal.40 Tedy přišel k němu malomocný, prose ho, a klekna před ním, řekl jemu: Pane, chceš-li, můžeš mne očistiti.41 Ježíš pak slitovav se, vztáhl ruku, dotekl se ho a řekl jemu: Chci, buď čist.42 A když to řekl, hned odstoupilo od něho malomocenství, a očištěn jest.43 I pohroziv mu, hned ho odbyl,44 A řekl mu: Viziž, abys nižádnému nic nepravil. Ale jdi, ukaž se knězi, a obětuj za očištění své to, což přikázal Mojžíš, na svědectví jim.45 On pak vyšed, počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc, takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti, ale vně na místech pustých byl. I scházeli se k němu odevšad.

1 IL principio dell’evangelo di Gesù Cristo, Figliuol di Dio.2 Secondo ch’egli è scritto ne’ profeti: Ecco, io mando il mio Angelo davanti alla tua faccia, il qual preparerà la tua via d’innanzi a te.3 Vi è una voce d’uno che grida nel deserto: Acconciate la via del Signore, addirizzate i suoi sentieri.4 Giovanni battezzava nel deserto, e predicava il battesimo della penitenza, in remission de’ peccati.5 E tutto il paese della Giudea, e que’ di Gerusalemme, uscivano a lui, ed eran tutti battezzati da lui nel fiume Giordano, confessando i lor peccati.6 Or Giovanni era vestito di pel di cammello, avea una cintura di cuoio intorno a’ lombi, e mangiava locuste, e miele salvatico.7 E predicava, dicendo: Dietro a me vien colui ch’è più forte di me, di cui io non son degno, chinandomi, di sciogliere il correggiuol delle scarpe.8 Io vi ho battezzati con acqua, ma esso vi battezzerà con lo Spirito Santo9 ED avvenne in que’ giorni, che Gesù venne di Nazaret di Galilea, e fu battezzato da Giovanni, nel Giordano.10 E subito, come egli saliva fuor dell’acqua, vide fendersi i cieli, e lo Spirito scendere sopra esso in somiglianza di colomba.11 E venne una voce dal cielo, dicendo: Tu sei il mio diletto Figliuolo, nel quale io ho preso il mio compiacimento.12 E tosto appresso, lo Spirito lo sospinse nel deserto.13 E fu quivi nel deserto quaranta giorni, tentato da Satana; e stava con le fiere, e gli angeli gli ministravano14 ORA, dopo che Giovanni fu messo in prigione, Gesù venne in Galilea, predicando l’evangelo del regno di Dio; e dicendo:15 Il tempo è compiuto, e il regno di Dio è vicino; ravvedetevi, e credete all’evangelo.16 Ora, passeggiando lungo il mar della Galilea, egli vide Simone, e Andrea, fratello d’esso Simone, che gettavano la lor rete in mare; perciocchè erano pescatori.17 E Gesù disse loro: Venite dietro a me, ed io vi farò esser pescatori d’uomini.18 Ed essi, lasciate prestamente le lor reti, lo seguitarono.19 Poi, passando un poco più oltre di là, vide Giacomo di Zebedeo, e Giovanni, suo fratello, i quali racconciavan le lor reti nella navicella;20 e subito li chiamò; ed essi, lasciato Zebedeo lor padre, nella navicella, con gli operai, se ne andarono dietro a lui.21 ED entrarono in Capernaum, e subito, in giorno di sabato, egli entrò nella sinagoga, ed insegnava.22 E gli uomini stupivano della sua dottrina, perciocchè egli li ammaestrava come avendo autorità, e non come gli Scribi23 Ora, nella lor sinagoga vi era un uomo posseduto da uno spirito immondo, il qual diede un grido,24 dicendo: Ahi! che vi +e fra te e noi, o Gesù Nazareno? sei tu venuto per mandarci in perdizione? io so chi tu sei: il Santo di Dio.25 Ma Gesù lo sgridò dicendo: Ammutolisci, ed esci fuori di lui.26 E lo spirito immondo, straziatolo, e gridando con gran voce, uscì fuori di lui.27 E tutti sbigottirono, talchè domandavan fra loro: Che cosa è questa? quale è questa nuova dottrina? poichè egli con autorità comanda eziandio agli spiriti immondi, ed essi gli ubbidiscono.28 E la sua fama andò subito per tutta la contrada circonvicina della Galilea29 E TOSTO appresso, essendo usciti della sinagoga, vennero, con Giacomo e Giovanni, in casa di Simone e di Andrea.30 Or la suocera di Simone giaceva in letto, con la febbre; ed essi subito gliene parlarono.31 Ed egli, accostatosi, la prese per la mano, e la sollevò; e subito la febbre la lasciò, ed ella ministrava loro.32 Poi, fattosi sera, quando il sole andava sotto, gli menarono tutti coloro che stavan male, e gl’indemoniati.33 E tutta la città era raunata all’uscio.34 Ed egli ne guarì molti che stavan male di diverse malattie, e cacciò molti demoni; e non permetteva a’ demoni di parlare, perciocchè sapevano chi egli era.35 Poi, la mattina, essendo ancor molto buio, Gesù si levò, e se ne andò in luogo deserto, e quivi orava.36 E Simone, e gli altri ch’eran con lui gli andarono dietro.37 E, trovatolo, gli dissero: Tutti ti cercano.38 Ed egli disse loro: Andiamo alle castella vicine, acciocchè io predichi ancora là; poichè è per questo che io sono uscito.39 Ed egli andava predicando nelle lor sinagoghe, per tutta la Galilea, e cacciando i demoni40 ED un lebbroso venne a lui, pregandolo, ed inginocchiandosi davanti a lui, e dicendogli: Se tu vuoi, tu puoi mondarmi.41 E Gesù, mosso a pietà, distese la mano, e lo toccò, e gli disse: Sì, io lo voglio, sii mondato.42 E come egli ebbe detto questo, subito la lebbra si partì da lui, e fu mondato.43 E Gesù, avendogli fatti severi divieti, lo mandò prestamente via;44 e gli disse: Guarda che tu nol dica ad alcuno; anzi va’, mostrati al sacerdote, ed offerisci per la tua purificazione le cose che Mosè ha ordinate in testimonianza a loro.45 Ma egli, essendo uscito, cominciò a predicare, e a divolgar grandemente la cosa, talchè Gesù non poteva più palesemente entrar nella città; anzi se ne stava di fuori in luoghi deserti, e d’ogni luogo si veniva a lui