1 I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:2 Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.3 I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.4 Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.5 Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.6 Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.7 A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.8 Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.9 Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.10 I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.11 Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.12 I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.13 Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.14 Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.15 Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.16 I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.17 Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?18 Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?19 Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.20 I řekl jim: Čí jest tento obraz a svrchu napsání?21 Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.22 To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.23 V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,24 Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.25 I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.26 Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.27 Nejposléze pak po všech umřela i žena.28 Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.29 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.30 Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.31 O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:32 Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.33 A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.34 Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.35 I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:36 Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?37 I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.38 To jest přední a veliké přikázání.39 Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.40 Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.41 A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,42 Řka: Co se vám zdá o Kristu? Čí jest syn? Řkou jemu: Davidův.43 Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:44 Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?45 Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?46 A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.

1 E GESÙ, messosi a parlare, da capo ragionò loro in parabole, dicendo:2 Il regno de’ cieli è simile ad un re, il qual fece le nozze al suo figliuolo.3 E mandò i suoi servitori a chiamar gl’invitati alle nozze, ma essi non vollero venire.4 Di nuovo mandò altri servitori, dicendo: Dite agl’invitati: Ecco, io ho apparecchiato il mio desinare, i miei giovenchi, e i miei animali ingrassati sono ammazzati, ed ogni cosa è apparecchiata; venite alle nozze.5 Ma essi non curandosene, se ne andarono, chi alla sua possessione, chi alla sua mercatanzia.6 E gli altri, presi i suoi servitori, li oltraggiarono ed uccisero.7 E quel re, udito ciò, si adirò, e mandò i suoi eserciti, e distrusse que’ micidiali, ed arse la lor città.8 Allora egli disse a’ suoi servitori: Ben son le nozze apparecchiate, ma i convitati non n’erano degni.9 Andate adunque in su i capi delle strade, e chiamate alle nozze chiunque troverete.10 E quei servitori, usciti in su le strade, raunarono tutti coloro che trovarono, cattivi e buoni, e il luogo delle nozze fu ripieno di persone ch’erano a tavola.11 Or il re, entrato per vedere quei che erano a tavola, vide quivi un uomo che non era vestito di vestimento da nozze.12 E gli disse: Amico, come sei entrato qua, senza aver vestimento da nozze? E colui ebbe la bocca chiusa.13 Allora il re disse a’ servitori: Legategli le mani e i piedi, e toglietelo, e gettatelo nelle tenebre di fuori. Ivi sarà il pianto, e lo stridor dei denti.14 Perciocchè molti son chiamati, ma pochi eletti15 ALLORA i Farisei andarono, e tenner consiglio come lo sorprenderebbero in fallo nelle sue parole.16 E gli mandarono i lor discepoli, con gli Erodiani, a dirgli: Maestro, noi sappiamo che tu sei verace, e che insegni la via di Dio in verità, e che non ti curi d’alcuno; perciocchè tu non riguardi alla qualità delle persone degli uomini.17 Dicci adunque: Che ti par egli? È egli lecito di dare il censo a Cesare, o no?18 E Gesù, riconosciuta la lor malizia, disse: Perchè mi tentate, o ipocriti?19 Mostratemi la moneta del censo. Ed essi gli porsero un denaro.20 Ed egli disse loro: Di chi è questa figura, e questa soprascritta?21 Essi gli dissero: Di Cesare. Allora egli disse loro: Rendete dunque a Cesare le cose che appartengono a Cesare, e a Dio le cose che appartengono a Dio.22 Ed essi, udito ciò, si maravigliarono, e, lasciatolo, se ne andarono23 IN quell’istesso giorno vennero a lui i Sadducei, i quali dicono che non vi è risurrezione, e lo domandarono, dicendo:24 Maestro, Mosè ha detto: Se alcuno muore senza figliuoli, sposi il suo fratello per ragione d’affinità la moglie di esso, e susciti progenie al suo fratello.25 Or appo noi vi erano sette fratelli; e il primo, avendo sposata moglie, morì; e, non avendo progenie, lasciò la sua moglie al suo fratello.26 Simigliantemente ancora il secondo, e il terzo, fino a tutti e sette.27 Ora, dopo tutti, morì anche la donna.28 Nella risurrezione adunque, di cui d’infra i sette sarà ella moglie? poichè tutti l’hanno avuta.29 Ma Gesù, rispondendo, disse loro: Voi errate, non intendendo le Scritture, nè la potenza di Dio.30 Perciocchè nella risurrezione non si prendono, nè si dànno mogli; anzi gli uomini son nel cielo come angeli di Dio.31 E quant’è alla risurrezione de’ morti, non avete voi letto ciò che vi fu detto da Dio, quando disse:32 Io son l’Iddio d’Abrahamo, e l’Iddio d’Isacco, e l’Iddio di Giacobbe? Iddio non è l’Iddio de’ morti, ma de’ viventi.33 E le turbe, udite queste cose, stupivano della sua dottrina34 ED i Farisei, udito ch’egli avea chiusa la bocca a’ Sadducei, si raunarono insieme.35 E un dottor della legge lo domandò, tentandolo, e dicendo:36 Maestro, quale è il maggior comandamento della legge?37 E Gesù gli disse: Ama il Signore Iddio tuo con tutto il tuo cuore, e con tutta l’anima tua, e con tutta la mente tua.38 Quest’è il primo, e il gran comandamento.39 E il secondo, simile ad esso, è: Ama il tuo prossimo come te stesso.40 Da questi due comandamenti dipendono tutta la legge, ed i profeti41 ED essendo i Farisei raunati, Gesù domandò loro, dicendo:42 Che vi par egli del Cristo? di chi è egli figliuolo? Essi gli dicono: Di Davide.43 Egli disse loro: Come adunque Davide lo chiama egli in ispirito Signore, dicendo:44 Il Signore ha detto al mio Signore: Siedi alla mia destra, finchè io abbia posti i tuoi nemici per iscannello de’ tuoi piedi?45 Se dunque Davide lo chiama Signore, come è egli suo figliuolo?46 E niuno poteva rispondergli nulla; niuno eziandio ardì più, da quel dì innanzi, fargli alcuna domanda