1 Ty pak vydej se v naříkání nad knížaty Izraelskými.

2 A rci: Co byla matka tvá? Lvice mezi lvy odpočívající, a u prostřed dravých lvů vychovávala lvíčátka svá.

3 A když odchovala jedno z lvíčat svých, udělal se z něho dravý lev, tak že naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.

4 To když uslyšeli národové, v jámě jejich polapen jest, a doveden v řetězích do země Egyptské.

5 To viduc lvice, že očekávaná zhynula jí naděje její, vzavši jedno z lvíčat svých, učinila z něho silného lva;

6 Kterýž ustavičně chodě mezi lvy, udělal se dravým lvem, a naučiv se bráti loupeže, žrával lidi.

7 Pobořil i pusté paláce jejich, a města jejich v poušť uvedl, tak že spustla země, i což v ní bylo, od hlasu řvání jeho.

8 I polékli na něj národové z okolních krajin, a rozestřeli na něj tenata svá, a do jámy jejich lapen jest.

9 I dali jej do klece v řetězích, a dopravili ho k králi Babylonskému, a uvedli jej do vězení nejtěžšího, aby nebyl slýchán hlas jeho více po horách Izraelských.

10 Matka tvá v čas pokoje tvého jako vinný kmen při vodách štípený; plodistvý a rozkladitý byl pro hojnost vod.

11 A měl pruty mocné k berlám panovníků, zrůst pak jeho vyvýšil se nad prostředek hustého větvoví, tak že patrný byl pro svou vysokost a pro množství ratolestí svých.

12 Ale vytržen jsa v prchlivosti, na zemi povržen jest, a vítr východní usušil ovoce jeho; vylomily se a uschly ratolesti silné jeho, oheň sežral je.

13 A nyní štípen jest na poušti, v zemi vyprahlé a žíznivé.

14 Nadto vyšed oheň z prutu ratolestí jeho, sežral ovoce jeho, tak že není na něm prutu mocného k berle panovníka. Toť jest naříkání, a budeť v naříkání.

1 Moreover take thou up a lamentation for the princes of Israel, 2 And say, What is thy mother? A lioness: she lay down among lions, she nourished her whelps among young lions. 3 And she brought up one of her whelps: it became a young lion, and it learned to catch the prey; it devoured men. 4 The nations also heard of him; he was taken in their pit, and they brought him with chains unto the land of Egypt. 5 Now when she saw that she had waited, and her hope was lost, then she took another of her whelps, and made him a young lion. 6 And he went up and down among the lions, he became a young lion, and learned to catch the prey, and devoured men. 7 And he knew their desolate palaces, and he laid waste their cities; and the land was desolate, and the fulness thereof, by the noise of his roaring. 8 Then the nations set against him on every side from the provinces, and spread their net over him: he was taken in their pit. 9 And they put him in ward in chains, and brought him to the king of Babylon: they brought him into holds, that his voice should no more be heard upon the mountains of Israel.

10 Thy mother is like a vine in thy blood, planted by the waters: she was fruitful and full of branches by reason of many waters. 11 And she had strong rods for the sceptres of them that bare rule, and her stature was exalted among the thick branches, and she appeared in her height with the multitude of her branches. 12 But she was plucked up in fury, she was cast down to the ground, and the east wind dried up her fruit: her strong rods were broken and withered; the fire consumed them. 13 And now she is planted in the wilderness, in a dry and thirsty ground. 14 And fire is gone out of a rod of her branches, which hath devoured her fruit, so that she hath no strong rod to be a sceptre to rule. This is a lamentation, and shall be for a lamentation.