1 Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.

2 V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo.

3 An my koně v uzdu pojímáme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.

4 An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.

5 Tak i jazyk malý úd jest, avšak veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!

6 A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti. Takť jest, pravím, postaven jazyk mezi údy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného.

7 Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i hadů, i mořských potvor bývá zkroceno, a jest okroceno od lidí;

8 Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže; tak jest nezkrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.

9 Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.

10 Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.

11 Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu?

12 Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže.

13 Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.

14 Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém, nechlubte se a neklamejte proti pravdě.

15 Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující, ale jest zemská, hovadná a ďábelská.

16 Nebo kdežť jest závist a rozdráždění, tu jest roztržka a všeliké dílo zlé.

17 Ale moudrost, kteráž jest shůry, nejprve zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.

18 Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.

1 My brethren, be not many masters, knowing that we shall receive the greater condemnation. 2 For in many things we offend all. If any man offend not in word, the same is a perfect man, and able also to bridle the whole body. 3 Behold, we put bits in the horses’ mouths, that they may obey us; and we turn about their whole body. 4 Behold also the ships, which though they be so great, and are driven of fierce winds, yet are they turned about with a very small helm, whithersoever the governor listeth. 5 Even so the tongue is a little member, and boasteth great things. Behold, how great a matter a little fire kindleth! 6 And the tongue is a fire, a world of iniquity: so is the tongue among our members, that it defileth the whole body, and setteth on fire the course of nature; and it is set on fire of hell. 7 For every kind of beasts, and of birds, and of serpents, and of things in the sea, is tamed, and hath been tamed of mankind: 8 But the tongue can no man tame; it is an unruly evil, full of deadly poison. 9 Therewith bless we God, even the Father; and therewith curse we men, which are made after the similitude of God. 10 Out of the same mouth proceedeth blessing and cursing. My brethren, these things ought not so to be. 11 Doth a fountain send forth at the same place sweet water and bitter? 12 Can the fig tree, my brethren, bear olive berries? either a vine, figs? so can no fountain both yield salt water and fresh. 13 Who is a wise man and endued with knowledge among you? let him shew out of a good conversation his works with meekness of wisdom. 14 But if ye have bitter envying and strife in your hearts, glory not, and lie not against the truth. 15 This wisdom descendeth not from above, but is earthly, sensual, devilish. 16 For where envying and strife is, there is confusion and every evil work. 17 But the wisdom that is from above is first pure, then peaceable, gentle, and easy to be intreated, full of mercy and good fruits, without partiality, and without hypocrisy. 18 And the fruit of righteousness is sown in peace of them that make peace.