1 Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných. [ (Ecclesiastes 7:30) Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc? ]
1 Geras vardas yra geriau negu brangus tepalas ir mirties diena negu gimimo diena.
2 Geriau eiti į gedulo negu į puotos namus, nes tai visų žmonių galas ir gyvieji susimąsto.
3 Geriau yra liūdėti negu juoktis, nes liūdnas veidas daro širdį geresnę.
4 Išmintingųjų širdis yra gedulo namuose, o kvailiųlinksmybės namuose.
5 Geriau yra išgirsti išmintingo barimą negu klausytis kvailųjų giedojimo.
6 Kvailio juokas yra kaip deginamų erškėčių spragsėjimas po puodu. Ir tai yra tuštybė.
7 Priespauda ir išmintingą padaro beprotį, o kyšiai sugadina širdį.
8 Pabaiga geriau negu pradžia; kantrumas geriau negu išdidumas.
9 Nebūk greitas pykti, nes pyktis yra kvailio antyje.
10 Nesakyk: "Kodėl seniau buvo geriau negu dabar?" Tai neišmintingas klausimas.
11 Gerai yra išmintis su paveldėjimu, ypač tiems, kurie mato saulę.
12 Išmintis yra tokia pat apsauga kaip pinigai, bet pažinimo pranašumas tas, kad išmintis suteikia gyvenimą tam, kuris ją turi.
13 Pažvelk į Dievo darbus! Kas galėtų ištiesinti tai, ką Jis padarė kreivą?
14 Gerą dieną džiaukis, o nelaimės dieną susimąstyk: Dievas padarė vieną ir kitą, kad žmogus nežinotų, kas jo laukia.
15 Per savo beprasmes dienas mačiau, kaip teisusis žūva savo teisume, o nedorėlis ilgai gyvena, darydamas pikta.
16 Nebūk per daug teisus nė per daug išmintingas; nepakenk pats sau.
17 Nebūk per daug nedoras nė kvailas, kad nemirtum prieš laiką.
18 Gera laikytis vieno ir nepaleisti kito, nes bijantis Dievo išvengs viso to.
19 Išmintingas yra stipresnis už dešimt galiūnų.
20 Nėra žemėje teisaus žmogaus, kuris visad gera darytų ir niekad nenusidėtų.
21 Nekreipk dėmesio į visas kalbas, kad neišgirstum savo tarno tave keikiant.
22 Nes tavo širdis žino, kad ir tu dažnai keiki kitus.
23 Aš viską išmintingai tyrinėjau ir galvojau, kad būsiu išmintingesnis, bet tai buvo toli nuo manęs.
24 Visa tai yra toli ir labai giliai. Kas visa tai ištirs?
25 Aš nusprendžiau savo širdyje pažinti, ištirti ir surasti išmintį bei priežastis, suprasti kvailumo, beprotystės ir neišmanymo pragaištingumą.
26 Aš supratau, kad kartesnė už mirtį yra moteris, kurios širdyje yra spąstai ir tinklai, o rankose virvės. Kas patinka Dievui, tas pabėgs nuo jos, bet nusidėjėlį ji sugauna.
27 Tai aš supratau,sako pamokslininkas,lygindamas vieną dalyką su kitu, kol radau atsakymą.
28 Ko mano siela ieškojo, bet aš neradau? Suradau vieną vyrą iš tūkstančio, bet moters tarp visų neradau nė vienos.
29 Štai ką aš supratau: Dievas sukūrė visus žmones teisius, bet jie patys daug dalykų prasimano.