1 Pohleďte, jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli. Protoť svět nezná nás, že jeho nezná.2 Nejmilejší, nyní synové Boží jsme, ale ještěť se neokázalo, co budeme. Vímeť pak, že když se okáže, podobni jemu budeme; nebo viděti jej budeme tak, jakž jest.3 A každý, kdož má takovou naději v něm, očišťuje se, jakož i on čistý jest.4 Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.5 A víte, že on se okázal proto, aby hříchy naše sňal, a hříchu v něm není.6 Každý tedy, kdož v něm zůstává, nehřeší; ale každý, kdož hřeší, neviděl ho, aniž ho poznal.7 Synáčkové, nižádný vás nesvoď. Kdož činí spravedlnost, spravedlivý jest, jakož i on jest spravedlivý.8 Kdož činí hřích, z ďábla jest; nebo ďábel hned od počátku hřeší. Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy.9 Každý, kdož se narodil z Boha, hříchu nečiní; nebo símě jeho v něm zůstává, aniž může hřešiti, nebo z Boha narozen jest.10 Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi. Každý, kdož nečiní spravedlnosti, neníť z Boha, a kdož nemiluje bratra svého.11 Nebo toť jest to zvěstování, kteréž jste slýchali od počátku, abychom milovali jedni druhé.12 Ne jako Kain, kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého. A pro kterou příčinu zamordoval ho? Protože skutkové jeho byli zlí, bratra pak jeho byli spravedliví.13 Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí.14 My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti.15 Každý, kdož nenávidí bratra svého, vražedlník jest, a víte, že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího.16 Po tomto jsme poznali lásku, že on duši svou za nás položil, i myť tedy máme za bratří duše své klásti.17 Kdo by pak měl statek tohoto světa, a viděl by bratra svého, an nouzi trpí, a zavřel by srdce své před ním, kterak láska Boží zůstává v něm?18 Synáčkové moji, nemilujmež slovem, ani jazykem toliko, ale skutkem a pravdou.19 A po tomť poznáváme, že z pravdy jsme, a před obličejem jeho spokojíme srdce svá.20 Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše, ovšemť Bůh, kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko.21 Nejmilejší, jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo, smělou doufanlivost máme k Bohu.22 A začež ho koli prosíme, béřeme od něho; nebo přikázání jeho ostříháme, a to, což jest libého před obličejem jeho, činíme.23 A totoť jest to přikázání jeho, abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé, jakož nám dal přikázání.24 Nebo kdož ostříhá přikázání jeho, v němť zůstává, a on také v něm. A po tomť poznáváme, že zůstává v nás, totiž po Duchu, kteréhož dal nám.

1 Kia kite koutou i te tikanga o te aroha i homai nei e te Matua ki a tatou, ara kia huaina tatou he tamariki na te Atua! he pera hoki tatou, koia te ao te matau ai ki a tatou, kahore hoki i matau ki a ia.2 E nga hoa aroha, he tamariki tatou na te Atua inaianei; a kahore ano i kitea noatia he aha ranei tatou a mua: ia, ka rite tatou ki a ia; ka kite hoki tatou i a ia, i tona ahua ake ano.3 Na ki te mea kei tetahi tenei tumanako ki a ia, ka tahia atu e ia ona he, kia rite ai ki a ia kahore nei he he.4 Ko te tangata e mea ana i te hara, he takahi tana i te ture: he takahi hoki te hara i te ture.5 E matau ana ano koutou i whakakitea mai ia hei waha atu i o tatou hara; kahore ano hoki he hara i roto i a ia.6 Ko te tangata e mau ana i roto i a ia e kore e hara: ko te tangata e hara ana, kahore i kite i a ia, kahore ano i matau ki a ia.7 E aku tamariki nonohi, kei whakapohehetia koutou e etahi: ko te tangata e mea ana i te tika, he tika ano ia, pera hoki me tera e tika ana.8 Ko te tangata e mea ana i te hara, no te rewera ia; he hara hoki to te rewera no te timatanga ra ano. Mo konei te Tama a te Atua i whakakitea mai ai, kia whakakahoretia ai e ia nga mahi a te rewera.9 Ko te tangata kua whanau i te Atua e kore e mea i te hara; no te mea e mau ana tana purapura i roto i a ia; e kore hoki e ahei i a ia te hara, no te mea kua whanau ia i te Atua.10 Ma konei ka kitea ai nga tamariki a te Atua me nga tamariki a te rewera: ko te tangata e kore e mahi i te tika, ehara ia i te Atua, me ia ano hoki e kore e aroha ki tona teina.11 Ko te korero hoki tenei i rongo ai koutou no te timatanga, kia aroha tatou tetahi ki tetahi.12 Kaua ra e pera me Kaina; no te wairua kino nei ia, a kohurutia ana e ia tona teina. Na te aha hoki ia i kohuru ai i a ia? No te mea he kino ana mahi, ko a tona teina ia he tika.13 Kaua e miharo, e oku teina, ki te kino te ao ki a koutou.14 E matau ana tatou kua whiti tatou i te mate ki te ora, no te mea e aroha ana tatou ki nga teina. Ko te tangata kahore e aroha ki te teina, e noho ana ia i roto i te mate.15 Ko te tangata e mauahara ana ki tona teina, he kaipatu tangata ia: ka matau hoki koutou, ko te kaipatu tangata kahore he ora tonu e mau ana i roto i a ia.16 Na konei tatou i matau ai ki te aroha, i tuku atu hoki ia i a ia kia mate mo tatou: he tika ano kia tukua tatou e tatou ano ki te mate mo nga teina.17 Ko te tangata ia ia ia nei nga oranga o tenei ao, a ka kite e matea ana tetahi mea e tona teina, na ka tutakina iho e ia tona ngakau aroha ki a ia, e mau pehea ana te aroha o te Atua i roto i a ia?18 E aku tamariki nonohi, kaua e waiho ma te kupu, ma te arero te aroha; engari ma te mahi, ma te pono.19 Ma konei hoki tatou ka matau ai no te pono tatou, ka whakau ai hoki i o tatou ngakau i tona aroaro.20 Ki te mea ka whakahe mai o tatou ngakau i a tatou, nui atu te Atua i o tatou ngakau; e matau ana ano ia ki nga mea katoa.21 E nga hoa aroha, ki te kore o tatou ngakau e whakahe i a tatou, ka maia tatou ki te Atua;22 A, ko te mea e inoia ana e tatou, ka homai e ia ki a tatou, no te mea e pupuri ana tatou i ana ture, e mea ana hoki i nga mea e ahuareka ana ki tana titiro.23 Ko tana ture ano tenei, kia whakapono tatou ki te ingoa o tana Tama, o Ihu Karaiti, kia aroha ano tetahi ki tetahi, kia rite ano ki te ture i homai e ia ki a tatou.24 Na, ko te tangata e pupuri ana i ana ture, e mau ana i roto i a ia me ia ano i roto i a ia. na konei ano tatou i matau ai e mau ana ia i roto i a tatou, na te Wairua kua homai nei e ia ki a tatou.