1 Spravedlivý hyne, a žádný nepřipouští toho k srdci, a muži pobožní odcházejí, a žádný nerozvažuje toho, že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý,2 Že dochází pokoje, a odpočívá na ložci svém, kdožkoli chodí v upřímosti své.3 Ale vy přistupte sem, synové kouzedlnice, símě cizoložníka a smilnice.4 Komu se to s takovou chutí posmíváte? Proti komu rozdíráte ústa, vyplazujete jazyk? Zdaliž nejste synové neřádní, símě postranní?5 Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným, zabíjejíce syny své při potocích, pod vysokými skalami.6 Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj. Tiť jsou, ti los tvůj, na něž také vyléváš mokrou obět, obětuješ suchou obět. V těch-liž bych věcech se kochal?7 Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své, a tam vstupuješ k obětování oběti.8 Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš, když ode mne, odkryvši se, vstupuješ, a rozšiřuješ lože své, činíc je prostrannější víc než pohané; miluješ lože jejich, kdež místo oblíbíš.9 Chodíš i k králi s olejem, a s mnohými vonnými mastmi svými; posíláš zajisté posly své daleko, a ponižuješ se až do hrobu.10 Pro množství cest svých ustáváš, aniž říkáš: Daremnéť jest to. Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci, protož neželíš práce.11 A kohož jsi se děsila a bála, že jsi klamala, a na mne se nerozpomínala, ani připustila k srdci svému? Zdali proto, že jsem já mlčel, a to zdávna, nebojíš se mne?12 Já tvou spravedlnost oznámím, a skutky tvé, kteřížť nic neprospějí.13 Když křičeti budeš, nechať tě vysvobodí zběř tvá. Ano pak všecky je zanese vítr, a zachvátí marnost, ale kdož doufá ve mne, vládnouti bude zemí, a dědičně obdrží horu svatou mou.14 Nebo řečeno bude: Vyrovnejte, vyrovnejte, spravte cestu, odkliďte překážky z cesty lidu mého.15 Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený, kterýž u věčnosti přebývá, jehož jméno jest Svatý: Na výsosti a v místě svatém bydlím, ano i s tím, kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám, obživuje ducha ponížených, obživuje také srdce skroušených.16 Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti, aniž se budu věčně hněvati, neboť by duch před oblíčejem mým zmizel, i dchnutí, kteréž jsem já učinil.17 Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se, a ubil jsem jej; skryl jsem se a rozhněval proto, že odvrátiv se, odšel cestou srdce svého.18 Vidím cesty jeho, a však uzdravím jej; zprovodím jej, a jemu potěšení navrátím, i těm, kteříž kvílí s ním.19 Stvořím ovoce rtů, hojný pokoj, dalekému jako blízkému, praví Hospodin, a tak uzdravím jej.20 Bezbožní pak budou jako moře zbouřené, když se spokojiti nemůže, a jehož vody vymítají nečistotu a bláto.21 Nemajíť žádného pokoje, praví Bůh můj, bezbožní.

1 Ka riro ki te kore te tangata tika, a kahore e maharatia iho e te ngakau o tetahi tangata: e tangohia atu ano hoki te hunga tohu tangata; te mahara tetahi, e tangohia atu ana te tangata tika kei kite i te he.2 Ka haere ia ki te rangimarie, ka okioki ratou ki o ratou takotoranga, ka haere tena, tena, i runga i tona whakaaro tapatahi.3 Ko koutou ia, awhi mai ki konei, e nga tama a te wahine makutu, e nga uri o te tangata puremu, o te wahine kairau.4 He takaro ta koutou ki a wai? ki a wai te hamama nui o o koutou mangai, te whetero roa o te arero? He teka ianei he whanau koutou na te poka ke, he uri no te teka,5 Koutou, e tahu na i o koutou hiahia i waenga i nga oki, i raro i nga rakau kouru nui katoa; e patu na i nga tamariki i nga awaawa, i raro i nga pari kohatu?6 Kei nga kohatu maeneene o te awa tou whai; ko ena, ko ena te rota i a koe; ringihia ana e koe he ringihanga ki ena, whakaekea atu ana he whakahere. E marie ranei ahau ki ena?7 I runga i te maunga tiketike, aua noa atu ki runga, i hanga e koe tou takotoranga, piki ai ki reira ki te mea patunga tapu.8 Kua oti ano tou whakamahara te whakatu e koe ki tua i te tatau, i nga pou: kua hura hoki koe i a koe ki tetahi atu, ehara i ahau, kua piki ki runga; kei te whakanui i tou takotoranga, whakaritea ana e koe he kawenata ki a ratou; i matenuitia ano e koe to ratou takotoranga i te wahi i kite ai koe.9 I haere atu ano koe ki te kingi, mea rawa ki te hinu, whakanuia ana e koe au hinu whakaranu; unga ana e koe au karere ki tawhiti, whakaititia ana koe e koe ano ki raro rawa ki te reinga.10 Mauiui ana koe i te roa o tou ara; otiia kahore koe i mea, Kahore he manakohanga, Kua kitea e koe e nui haere ana tou kaha; koia koe te ruha ai.11 I pawera koe, i wehi i a wai, i teka ai koe, i kore ai e mahara ki ahau, i kore ai tou ngakau e mea mai? kihai ianei ahau i whakarongo puku he wa roa i mua ra ano, na kahore ou wehi ki ahau?12 Maku e whakaatu tou tika; tena ko au mahi, e kore koe e whai pai i ena.13 Ka tangi koe, ma ou huihui koe e whakaora; otiia ka kahakina ratou e te hau, ka riro katoa atu i te nga: ko te tangata ia e whakawhirinaki ana ki ahau, mona te whenua, ka riro hoki i a ia toku maunga tapu;14 Ka ki ano ia, Opehia ake, opehia ake, whakapaia te ara, hapainga atu te tutukitanga waewae i te ara o taku iwi.15 Ko te kupu hoki tenei a te Mea tiketike o runga rawa, ko tona kainga nei kei nga wa onamata, ko tona ingoa ko Tapu; ko te wahi e noho nei ahau kei te tiketike, kei te tapu, i te tangata he maru rawa tona ngakau, he papaku, hei whakahauora i te w airua o te hunga papaku, hei whakahauora i te ngakau o nga mea kua maru.16 E kore hoki ahau e whawhai a ake ake, e kore ano e mau tonu toku riri: pena ka pehia rawatia te wairua i toku aroaro, me nga manawa i hanga e ahau.17 He he no tona apo taonga i riri ai ahau, i patu ai i a ia; i huna ahau i toku mata, i riri, a haere kotiti ke ana ia i runga i te ara o tona ngakau.18 Kua kite ahau i ona ara, ka rongoatia ano ia e ahau: ka arahi ano ahau i a ia, ka whakahoki ano i nga whakamarietanga ki a ia, ki ona tangata ano hoki e tangi ana.19 Ko ahau te kaihanga o nga hua o nga ngutu; Ka mau, ka mau te rongo ki te hunga i tawhiti, ki te hunga i tata, e ai ta Ihowa; maku ano ia e rongoa.20 Ko te hunga kino ia rite tonu ki te moana ngarungaru; e kore e marino, heoi kei te aia ake e ona wai te puehu, te paru.21 Kahore he maunga rongo ki te hunga kino, e ai ta toku Atua.