1 I stalo se potom, že přitáhli synové Moáb a synové Ammon, a s nimi někteří od Ammonitských, proti Jozafatovi na vojnu.

2 A přišedše, oznámili Jozafatovi, řkouce: Přitáhlo proti tobě množství veliké z zámoří, z země Syrské, a aj, jsou v Hasesontamar, jenž jest Engadi.

3 I ulekl se, a obrátil Jozafat tvář svou k hledání Hospodina, a vyhlásil půst všemu lidu Judskému.

4 A tak shromáždil se lid Judský, aby hledali Hospodina. Také i ze všech měst Judských sešli se hledati Hospodina.

5 Tedy stál Jozafat v shromáždění Judském a Jeruzalémském, v domě Hospodinově před síní novou,

6 A řekl: Hospodine, Bože otců našich, zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národů? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, tak že není, kdo by se mohl postaviti proti tobě?

7 Zdaliž jsi ty, Bože náš, nevyhnal obyvatelů země této před tváří lidu svého Izraelského, a dal jsi ji semeni Abrahama, milovníka svého na věky?

8 Kteřížto bydlili v ní, a vzdělali tobě v ní svatyni, jménu tvému, řkouce:

9 Jestliže by na nás přišly zlé věci, meč pomsty, buď morová rána, buď hlad, postavíme se před tímto domem a před tebou, (poněvadž jméno tvé jest v domě tomto), a budeme volati k tobě v úzkostech svých, i vyslyšíš a vysvobodíš.

10 A nyní, aj, synové Ammon a Moáb, a hora Seir, skrze něž jsi nedopustil jíti Izraelovi, když se brali z země Egyptské, ale uhnuli se od nich, a nepohubili jich,

11 Aj hle, oni odplacejí se nám, přitáhše, aby nás vyhnali z dědictví tvého, kteréž jsi právem dědičným dal nám.

12 Bože náš, zdali jich souditi nebudeš? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému, kteréž táhne proti nám, aniž my víme, co bychom činiti měli, toliko na tě patří oči naše.

13 Všecken také lid Judský stáli před Hospodinem, též i dítky jich, ženy i synové jejich.

14 Jachaziel pak syn Zachariáše syna Benaiášova, syna Jehielova, syna Mataniášova, Levíta z synů Azafových, nadšen jsa duchem Hospodinovým, u prostřed toho shromáždění,

15 Řekl: Pozorujte všecken Judo a obyvatelé Jeruzalémští, i ty králi Jozafate. Takto vám praví Hospodin: Nebojte se vy, ani se lekejte množství tohoto velikého; nebo ne váš bude boj, ale Boží.

16 Zítra vytáhněte proti nim, aj, oni potáhnou po stráni Ziz, a naleznete je při konci údolí naproti poušti Jeruel.

17 Nebudete vy bojovati tuto. Postavte se, stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo při sobě, ó Judo a Jeruzaléme. Nebojte se, aniž se strachujte; zítra vyjděte proti nim, a Hospodin bude s vámi.

18 I sklonil se Jozafat tváří k zemi, a všecken lid Judský i obyvatelé Jeruzalémští padli před Hospodinem, klanějíce se Hospodinu.

19 Vstali pak Levítové z synů Kahat a z synů Chóre, aby chválili Hospodina Boha Izraelského hlasem velikým a vysokým.

20 Potom vstavše ráno, vytáhli na poušť Tekoe. A když vycházeli, stál Jozafat a řekl: Slyšte mne, Judo a obyvatelé Jeruzalémští. Věřte v Hospodina Boha svého, a stane se vám věrně; věřte prorokům jeho, a šťastně se vám povede.

21 A tak poradiv se s lidem, postavil zpěváky Hospodinu, aby chválili okrasu svatosti, a když by vycházeli sšikovaní k boji, aby oni napřed šli a říkali: Oslavujte Hospodina, nebo na věky milosrdenství jeho.

22 Tu chvíli pak, když oni začali zpěv a chválení, obrátil Hospodin ty, kteříž byli v zálohách, na syny Ammon, Moáb a obyvatele hory Seir, ješto však byli přitáhli proti Judovi, a tak sami se bili.

23 Nebo povstali synové Ammon a Moábští proti obyvatelům hory Seir, aby zmordovali a shladili je. A když dokonali boj proti obyvatelům hory Seir, pomáhali sobě a hubili jedni druhé.

24 Mezi tím lid Judský přitáhl k stráži, kteráž jest na poušti, a uzřeli to množství, a aj, mrtví leží na zemi, aniž kdo ušel.

25 Pročež přistoupil Jozafat s lidem svým, aby rozebrali loupeže jejich, a nalezli u nich hojnost zboží i klénotů na tělích zbitých. I rozbitovali toho mezi sebou, tak že unesti nemohli; za tři dni dělili ty loupeže, proto že jich mnoho bylo.

26 V den pak čtvrtý shromáždili se do údolí Beracha, a že tu dobrořečili Hospodinu, protož nazvali jméno místa toho údolí Beracha až do dnešního dne.

27 Zatím obrátili se všickni muži Judští a Jeruzalémští, a Jozafat před nimi, aby se navrátili do Jeruzaléma s veselím; nebo byl obveselil je Hospodin nad nepřátely jejich.

28 I vešli do Jeruzaléma s loutnami a harfami a s trubami do domu Hospodinova.

29 Tedy připadl strach Boží na všecka království zemská, když uslyšeli, že Hospodin bojoval proti nepřátelům lidu Izraelského.

30 A tak v pokoji bylo království Jozafatovo; nebo odpočinutí dal jemu Bůh jeho odevšad.

31 Kraloval pak Jozafat nad Judou. Ve třidcíti pěti letech byl, když kralovati začal, a pětmecítma let kraloval v Jeruzalémě. Jméno matky jeho Azuba, dcera Silchi.

32 A chodil po cestě Azy otce svého, aniž se uchýlil od ní, čině to, což pravého jest před očima Hospodinovýma.

33 A však výsosti nebyly zkaženy, nebo ještě lid byl nenastrojil srdce svého k Bohu otců svých.

34 O jiných pak věcech Jozafatových,prvních i posledních, sepsáno jest v knihách Jéhu syna Chanani, kterémuž bylo poručeno, aby to vložil do knihy o králích Izraelských.

35 Potom stovaryšil se Jozafat král Judský s Ochoziášem králem Izraelským, kterýž sobě bezbožně počínal.

36 Stovaryšil se pak s ním proto, aby nadělal lodí, kteréž by přecházely přes moře. I nadělali lodí v Aziongaber.

37 Protož prorokoval Eliezer syn Dodavahův z Maresa proti Jozafatovi, řka: Jakž jsi se stovaryšil s Ochoziášem, roztrhl Hospodin skutky tvé. I stroskotány jsou lodí, a tak nemohly se doplaviti přes moře.

1 Tämän jälkeen moabilaiset ja ammonilaiset lähtivät sotaan Josafatia vastaan mukanaan joukko maonilaisia.

3 Pelästyneenä Josafat kääntyi Herran puoleen ja julisti sitten koko Juudaan paaston.

4 Juudan asukkaat kokoontuivat rukoilemaan. Myös kaikista maaseudun kaupungeista tultiin rukoilemaan Herraa.

5 Josafat astui Juudan ja Jerusalemin asukkaiden eteen, jotka olivat kokoontuneet Herran temppelin uudelle esipihalle,

7 Sinä, meidän Jumalamme, olet hävittänyt tämän maan asukkaat kansasi Israelin tieltä ja antanut maan ikiajoiksi ystäväsi Abrahamin jälkeläisille.

8 He ovat asuneet tässä maassa ja rakentaneet tänne sinulle omistetun temppelin, ja he ovat sanoneet:

9 'Jos meitä kohtaa onnettomuus, sota tai tulva, rutto tai nälkä, me astumme tämän temppelin eteen, sinun eteesi, sillä tämä temppeli on sinun nimesi asuinsija. Ahdistuksemme keskeltä me rukoilemme sinua, ja sinä kuulet ja autat meitä.'

11 Näin he nyt palkitsevat meidät, he tahtovat karkottaa meidät sinun omasta maastasi, jonka olet antanut meille perinnöksi.

13 Koko Juudan kansa seisoi Herran edessä, myös naiset ja lapset.

14 Silloin Herran henki tuli joukon keskellä seisovaan leeviläiseen Jahasieliin, joka oli Asafin sukua, Sakarjan poika; hänen isoisänsä oli Benaja, tämän isä Jeiel ja tämän Mattanja.

16 Lähtekää huomenna vihollisia vastaan! He nousevat ylös Sisin rinnettä, ja te kohtaatte heidät sen purolaakson päässä, joka on Jeruelin autiomaan itäpuolella.

18 Silloin Josafat heittäytyi kasvoilleen maahan, ja myös kaikki Juudan ja Jerusalemin asukkaat heittäytyivät maahan rukoilemaan Herraa.

19 Ja Kehatin ja Korahin sukuun kuuluvat leeviläiset virittivät voimakkaalla äänellä ylistyslaulun Herralle, Israelin Jumalalle.

21 Neuvoteltuaan kansan kanssa hän sijoitti aseellisten joukkojen eteen laulajat, jotka pyhä asu yllään lauloivat Herralle ylistystä: -- Kiittäkää Herraa, iäti kestää hänen armonsa!

22 Samalla hetkellä, kun laulajat alkoivat riemuhuudoin ylistää Herraa, lähetti Herra väijyksissä olleen joukon Juudaan hyökkäävien ammonilaisten, moabilaisten ja Seirin vuoriston miesten sekaan. Kaikki nämä lyötiin,

23 sillä ammonilaiset ja moabilaiset kävivät säikähdyksissään Seirin vuoriston miesten kimppuun surmaten heitä. Tuhottuaan Seirin miehet he ryhtyivät tuhoamaan toisiaan.

24 Kun Juudan sotajoukko tuli paikkaan, josta näkyi autiomaahan, ja aikoi käydä päin vihollisten joukkoa, siellä oli vain kaatuneiden ruumiita. Yksikään ei ollut jäänyt henkiin.

25 Josafat ja hänen miehensä lähtivät ryöstelemään ja löysivät paljon karjaa, kuormatavaraa, vaatteita ja kallisarvoisia esineitä. He saivat saalista niin paljon, etteivät pystyneet kuljettamaan sitä pois. Kolme päivää he kokosivat saalista, niin paljon sitä oli.

26 Neljäntenä päivänä he kokoontuivat Berakalaaksoon ja ylistivät siellä Herraa. Sen vuoksi paikka sai nimensä, joka sillä yhä vieläkin on.

27 Juudan ja Jerusalemin miehet palasivat Josafatin johtamina Jerusalemiin iloiten ja riemuiten, koska Herra oli lyönyt heidän vihollisensa.

28 He saapuivat Jerusalemiin harppujen, lyyrain ja torvien soidessa ja menivät Herran temppeliin.

29 Ja kaikki valtakunnat joutuivat kauhun valtaan, kun ne saivat kuulla, miten Herra oli sotinut Israelin vihollisia vastaan.

30 Näin Josafatin kuninkuus pysyi vakaana, ja hänen Jumalansa antoi hänen elää rauhassa, kenenkään ahdistamatta.

31 Tullessaan Juudan kuninkaaksi Josafat oli kolmenkymmenenviiden vuoden ikäinen, ja hän hallitsi Jerusalemissa kaksikymmentäviisi vuotta. Hänen äitinsä oli Asuba, Silhin tytär.

32 Josafat vaelsi isänsä Asan tietä eikä poikennut siltä, vaan teki sitä, mikä on oikein Herran silmissä.

33 Uhrikukkulat eivät kuitenkaan olleet hävinneet, eikä kansa vielä palvellut koko sydämestään isiensä Jumalaa.

34 Muut Josafatin ajan tapahtumat, ensimmäisestä viimeiseen, on esitetty Jehun, Hananin pojan, kertomuksessa, joka on otettu Israelin kuninkaiden historiaan.

35 Myöhemmin Juudan kuningas Josafat liittoutui Israelin kuninkaan Ahasjan kanssa, vaikka tämä eli jumalattomasti.

36 He sopivat keskenään, että rakentaisivat laivoja, jotka kulkisivat Tarsisiin. Laivat rakennettiin Esjon-Geberissä.