1 Běda zemi zastěňující se křídly, kteráž jest při řekách země Mouřenínské,

2 Posílající po moři posly, v nástrojích z sítí po vodách, řka: Jděte, poslové rychlí, k národu rozptýlenému a zloupenému, k lidu hroznému zdávna i posavad, k národu všelijak potlačenému, jehož zemi řeky roztrhaly.

3 Všickni obyvatelé světa, a přebývající na zemi, když bude korouhev vyzdvižena na horách, uzříte, a když troubiti se bude trubou, uslyšíte.

4 Nebo takto praví Hospodin ke mně: Spokojímť se, a podívám z příbytku svého, a budu jako teplo vysušující po dešti, a jako oblak dešťový v čas horké žně.

5 Před vinobraním zajisté, když se vypučí pupenec, a květ vydá hrozen trpký, ještě rostoucí, tedy podřeže révíčko noži, a rozvody odejme a zpodtíná.

6 I budou zanecháni všickni spolu ptactvu z hor, a šelmám zemským, a bude na nich přes léto ptactvo, a všeliké šelmy zemské na nich přes zimu zůstanou.

7 V ten čas přinesen bude dar Hospodinu zástupů (od lidu rozptýleného a zloupeného, od lidu hrozného zdávna i posavad, národu všelijak potlačeného, jehožto zemi řeky rozchvátaly), k místu jména Hospodina zástupů, hoře Sion.

1 Voi sinua, siipien sirinän maa, sinä Nubian virtojen takainen maa!

2 Sinä lähetät edustajasi Egyptin virtaa pitkin, lähetät heidät ruokoveneillä vesien yli. -- Palatkaa, te nopsajalkaiset sanansaattajat! Palatkaa kookaskasvuisen ja kiiltäväihoisen kansanne luo, kansan, jota pelätään lähellä ja kaukana, oudosti ääntelevän, jalkojaan tömistävän kansan, jonka maata virrat huuhtovat mukaansa.

3 Maanpiirin asukkaat, te kaikki, joilla on asuinsijanne maan päällä, katsokaa, milloin vuorille nostetaan merkkiviiri, kuunnelkaa, milloin torven ääni kajahtaa!

4 Sillä näin on Herra minulle sanonut: -- Minä pysyn hiljaa ja katselen kaikkea asumuksestani kuin väreilevä kuumuus kirkkaalla taivaalla tai kuin auer elonkorjuun helteessä.

5 Mutta jo ennen korjuuaikaa, kun kukat ovat kukkineet ja raakileet ovat näkyvillä, kypsymässä rypäleiksi, köynnösten oksat katkaistaan vesurilla ja rehevät versot revitään irti ja heitetään pois.

6 Ne jätetään lojumaan vuorten rinteille, petolintujen ruoaksi ja maan eläinten ravinnoksi. Kesän yli viipyvät niiden äärellä petolintujen parvet, ja kaikki maan eläimet elävät niiden äärellä yli talven.

7 Tulee aika, jolloin Herralle Sebaotille lähettää lahjoja kookaskasvuinen ja kiiltäväihoinen kansa, kansa, jota pelätään lähellä ja kaukana, oudosti ääntelevä, jalkojaan tömistävä kansa, jonka maata virrat huuhtovat mukaansa. Ja tämän kansan lahjat tuodaan paikkaan, jonka pyhittää Herran Sebaotin nimi: Siionin vuorelle.