1 Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.

2 Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.

3 Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.

4 Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.

5 Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.

6 I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?

7 Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.

8 Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,

9 (Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),

10 Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.

11 Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.

12 Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.

13 Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.

14 Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.

15 Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.

16 Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.

17 Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.

18 Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.

19 Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:

20 A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří. [ (Psalms 49:21) Summou: Člověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou. ]

1 Laulunjohtajalle. Korahilaisten psalmi. (H49:2)Kuulkaa tämä, kaikki kansat, kuunnelkaa, maan asukkaat,

2 (H49:3)niin alhaiset kuin ylhäiset, rikas ja köyhä yhtä lailla!

3 (H49:4)Suuni puhuu tiedon sanoja, sydämeni pohtii viisautta.

4 (H49:5)Minä tahdon tutkistella mietelauseita, ratkoa arvoituksia lyyraa soittaen.

5 (H49:6)Miksi pelkäisin pahana päivänä, kun petturien kavaluus saartaa minut?

6 (H49:7)He luottavat rikkauteensa, kerskailevat suurella omaisuudellaan.

7 (H49:8)Mutta henkeään ihminen ei voi lunastaa, ei hän voi käydä kauppaa Jumalan kanssa.

8 (H49:9)Elämän lunnaat ovat liian kalliit, ne jäävät iäksi maksamatta.

9 (H49:10)Ei ihminen elä ikuisesti, ei hän vältä hautaa.

10 (H49:11)Viisaatkin kuolevat, se on nähty, yhtä lailla kuin tyhmät ja typerät. Heidän omaisuutensa jää muille.

11 (H49:12)Hauta on ikuisesti heidän kotinsa, heidän asuntonsa ajasta aikaan, vaikka he eläessään omistivat maat ja mannut.

12 (H49:13)Rikkainkaan ihminen ei ole ikuinen, eläinten tavoin hän lakkaa olemasta.

13 (H49:14)Tämä on heidän tiensä, mielettömien tie, ja yhä uudet ihmiset mieltyvät heidän puheisiinsa. (sela)

14 (H49:15)Kuin lammaslauma he vaipuvat tuonelaan, kuolema paimentaa heitä siellä. Jo seuraavana päivänä oikeamieliset kulkevat heidän ylitseen. Tuonela on heidän asuinsijansa, se kuihduttaa heidät.

15 (H49:16)Mutta Jumala lunastaa minut, hän tempaa minut tuonelan otteesta. (sela)

16 (H49:17)Älä kadehdi, kun joku rikastuu, kun hän kartuttaa talonsa omaisuutta.

17 (H49:18)Kuollessaan hän ei ota mukaansa mitään, hänen omaisuutensa ei seuraa häntä hautaan.

18 (H49:19)Vaikka hän eläessään ihastelee osaansa ja toiset kiittävät hänen menestystään,

19 (H49:20)hänen täytyy mennä isiensä luo, paikkaan, jossa ei valoa nähdä.

20 (H49:21)Rikkainkaan ihminen ei ole ikuinen, eläinten tavoin hän lakkaa olemasta.