1 I stalo se v Ikonii, že vešli spolu do školy Židovské, a mluvili slovo Boží, takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství.2 Ale kteříž z Židů nepovolní byli, ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím.3 I byli tu za dlouhý čas, směle a svobodně mluvíce v Pánu, kterýž svědectví vydával slovu milosti své, a působil to, aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich.4 I rozdělilo se množství města, a jedni byli s Židy, a jiní s apoštoly.5 A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými, aby je utiskli a kamenovali,6 Oni srozuměvše tomu, utekli do měst Lykaonitských, do Lystry a do Derben, a do toho okolí,7 A tu kázali evangelium.8 Muž pak nějaký v Lystře, nemocný na nohy, sedával, chromý jsa hned z života matky své, kterýž nikdy nechodil.9 Ten poslouchal Pavla mluvícího. Kterýžto pohleděv naň, a vida, an věří, že uzdraven bude,10 Řekl velikým hlasem: Postav se přímě na nohách svých. I zchopil se a chodil.11 Zástupové pak viděvše, co učinil Pavel, pozdvihli hlasu svého, Lykaonitsky řkouce: Bohové připodobnivše se lidem, sstoupili k nám.12 I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem; nebo on mluvil slovo Boží.13 Tedy kněz Jupitera, modly té, kteráž byla před městem jejich, přivedl býky a přinesl věnce před bránu, a chtěl s lidem oběti obětovati.14 To když uslyšeli apoštolé, Barnabáš a Pavel, roztrhše sukně své, vyběhli k zástupům, křičíce,15 A řkouce: Muži, což to činíte? Však i my lidé jsme, týmž bídám jako i vy poddaní, kteříž vás napomínáme, abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému, kterýž učinil nebe i zemi, i moře, i všecko, což v nich jest.16 Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával, aby chodili po cestách svých,17 Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení, dobře čině, dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné, naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše.18 A to mluvíce, sotva spokojili zástupy, aby jim neobětovali.19 A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé, kteřížto navedše zástupy, a ukamenovavše Pavla, vytáhli jej před město, domnívajíce se, že umřel.20 A když jej obstoupili učedlníci, vstal a všel do města, a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben.21 A kázavše evangelium městu tomu, a učedlníků mnoho získavše, navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie,22 Potvrzujíce duší učedlníků, a napomínajíce jich, aby trvali u víře, a pravíce, že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího.23 A zřídivše jim, podle daných hlasů, starší po církvech, a modlivše se s postem, poručili je Pánu, v kteréhož jsou uvěřili.24 A prošedše Pisidii, přišli do Pamfylie,25 A mluvivše slovo Boží v Pergen, šli do města Attalie.26 A odtud plavili se do Antiochie, odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu, kteréž jsou vykonali.27 A když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali jim, kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry.28 I byli tu za dlouhý čas s učedlníky.

1 Em Icônio, Paulo e Barnabé entraram juntos na sinagoga dos judeus, e falaram de tal modo que creu uma grande multidão tanto de judeus como de gregos.2 Mas os judeus que não creram, excitaram e exasperaram os ânimos dos gentios contra os irmãos.3 Entrando, demoraram-se ali bastante tempo, falando ousadamente no Senhor, que dava testemunho da palavra da sua graça, concedendo que por mãos deles se fizessem milagres e prodígios.4 Mas dividiu-se o povo da cidade; uns eram pelos judeus, e outros pelos apóstolos.5 Como houvesse um movimento dos gentios e dos judeus, juntamente com as suas autoridades, para os ultrajar e apedrejar;6 eles, sabendo-o, fugiram para Listra e Derbe, cidade da Licaônia, e para a circunvizinhança,7 e ali pregavam o Evangelho.8 Em Listra estava sentado um homem aleijado dos pés, coxo desde o seu nascimento, e que nunca tinha andado.9 Ele ouvia falar Paulo, e este, fitando nele os olhos e vendo que tinha fé de que seria curado,10 disse em alta voz: Levanta-te direito sobre os teus pés. Ele saltou, e andava.11 A multidão, vendo o que Paulo fizera, levantou a voz em língua licaônica, dizendo: Os deuses em forma humana desceram a nós.12 Chamavam a Barnabé Júpiter e a Paulo Mercúrio, porque era este quem dirigia a palavra.13 O sacerdote de Júpiter, que estava em frente da cidade, trouxe para as portas touros e grinaldas, e queria sacrificar com a multidão.14 Mas os apóstolos, Barnabé e Paulo, quando ouviram isto, rasgaram os seus vestidos e saltaram para o meio da multidão,15 clamando: Senhores, por que fazeis isto? Nós também somos homens da mesma natureza que vós, e vos anunciamos o Evangelho para que destas coisas vãs vos convertais ao Deus vivo, que fez o céu, e a terra, o mar e tudo o que neles há;16 o qual nos tempos passados permitiu que todas as nações andassem nos seus próprios caminhos;17 e contudo não deixou de dar testemunho de si mesmo, fazendo o bem, dando-vos do céu chuvas e estações frutíferas, enchendo os vossos corações de mantimentos e de alegria.18 Dizendo isto, com dificuldade impediram a multidão de lhes oferecer sacrifícios.19 Sobrevieram, porém, alguns judeus de Antioquia e Icônio e, havendo ganhado o favor do povo, apedrejaram a Paulo, e arrastaram-no para fora da cidade, dando-o por morto.20 Mas quando os discípulos o rodearam, ele se levantou e entrou na cidade. No dia seguinte partiu com Barnabé para Derbe.21 Evangelizando aquela cidade e tendo feito muitos discípulos, voltaram para Listra, Icônio e Antioquia,22 confirmando as almas dos discípulos, exortando-os a permanecer na fé e dizendo que por muitas tribulações nos é necessário entrar no reino de Deus.23 Tendo feito eleger para eles presbíteros em cada igreja, depois de orar com jejuns, encomendaram-nos ao Senhor, em quem haviam crido.24 Atravessando a Pisídia, foram à Panfília25 e, tendo anunciado a palavra em Perge, desceram a Atália,26 e dali navegaram para Antioquia, de onde haviam sido encomendados à graça de Deus para a obra que tinham cumprido.27 Quando ali chegaram e reuniram a igreja, contaram quantas coisas fizera Deus com eles, e como abrira a porta da fé aos gentios.28 Demoraram-se muito tempo com os discípulos.