1 Umlknětež přede mnou ostrovové, a národové nechať se ssilí, nechať přistoupí, a tu ať mluví. Přistupmež spolu k soudu.2 Kdo vzbudil od východu spravedlivého, aby ho následoval? Kdo jemu podmanil národy, a způsobil, aby nad králi panoval, vydav je jako prach meči jeho, a jako plevy rozptýlené lučišti jeho?3 Sháněje se s nimi, prošel pokojně cestou, po níž nohama svýma nechodíval.4 Kdo to spravil a učinil, povolávaje rodin od počátku? Já Hospodin, první i poslední, já sám.5 Viděli ostrovové, a ulekli se, končiny země předěsily se, shromáždili se a sešli.6 Jeden druhému pomáhal, a bratru svému říkal: Posilň se.7 A tak posilňoval tesař zlatníka, vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí, říkaje: K sletování toto dobré jest. I utvrdil to hřebíky, aby se nepohnulo.8 Ale ty, Izraeli služebníče můj, ty Jákobe, kteréhož jsem vyvolil, símě Abrahama, přítele mého,9 Ty, kteréhož jsem vychvátil od končin země, nýbrž pominuv přednějších jejich, povolal jsem tě, řka tobě: Služebník můj jsi, vyvolil jsem tě, aniž jsem zavrhl tebe.10 Nebojž se, nebo jsem já s tebou; nestrachujž se, nebo já jsem Bůh tvůj. Posilním tě, a pomáhati budu tobě, a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své.11 Aj, zastydí se, a zahanbeni budou všickni, kteříž se zlobí proti tobě; v nic obráceni budou, a zahynou ti, kteříž tobě odporují.12 Hledal-li bys jich, nenalezneš jich. Ti, kteříž se s tebou nesnadní, v nic obráceni budou, a na nic přijdou ti, jenž s tebou válčí.13 Nebo já, Hospodin Bůh tvůj, ujal jsem tě za tvou pravici, a pravímť: Neboj se, já tobě pomáhati budu.14 Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova, já spomáhati budu tobě, praví Hospodin, a vykupitel tvůj, Svatý Izraelský.15 Aj, učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách; pomlátíš hory, a zetřeš je, a s pahrbky jako s plevami naložíš.16 Převěješ je, v tom je vítr zachvátí, a vicher rozptýlí, ty pak plésati budeš v Hospodinu, v Svatém Izraelském chlubiti se budeš.17 Chudé a nuzné, kteříž hledají vody, an jí není, jejichž jazyk žízní prahne, já Hospodin vyslyším, já Bůh Izraelský neopustím jich.18 Vyvedu na vysokých místech řeky, a u prostřed rovin studnice; obrátím poušť v jezero vod, a zemi vyprahlou v prameny vod.19 Nasadím na poušti cedrů, výborných cedrů, myrtoví, a olivoví; vysadím poušť jedlovím, jilmem, též i pušpanem,20 Aby viděli, a poznali, a rozvažujíce, srozuměli, že to ruka Hospodinova učinila, a Svatý Izraelský že to stvořil.21 Veďte při svou, praví Hospodin, ukažte mocné důvody své, dí král Jákobův.22 Nechať přistoupí, a nechť nám oznámí to, což se státi má. Věci prvé stalé oznamte, abychom povážili v srdci svém, a poznali cíl jejich, aneb aspoň co jest budoucího, povězte nám.23 Oznamte, co se budoucně státi má, a poznáme, že bohové jste. Pakli, učiňte něco dobrého neb zlého, abychom se děsili, když bychom to viděli spolu.24 Aj, vy naprosto nic nejste, a dílo vaše tolikéž nic není; protož ohavnýť jest, kdo vás zvoluje.25 Vzbudím od půlnoci, ten přitáhne, od východu slunce, ten svolá ve jménu mém, a oboří se na knížata jako na bláto, a pošlapá je jako hrnčíř hlinu.26 Kdo oznámí od počátku, abychom věděli, aneb od starodávna, abychom řekli: Práv jest? Naprosto žádného není, kdo by oznámil, aniž jest kdo, ješto by se dal slyšeti, aneb ješto by slyšel řeči vaše.27 Já jsem první, kterýž Sionu předpovídám: Aj, aj, teď jsou; a Jeruzalému: Zvěstovatele potěšených věcí dám.28 Nebo vidím, že není žádného,není žádného mezi nimi rozumného; ač se jich otazuji, však neodpovídají slova.29 Aj, všickni ti jsou marnost, za nic nestojí dílo jejich, vítr a daremní věc jsou slitiny jejich.

1 Calai-vos diante de mim, ó ilhas; e renovem os povos as suas forças: cheguem-se, e então falem; juntos cheguemo-nos a juízo.2 Quem suscitou do oriente aquele que a justiça chama para o seguir? Quem faz que as nações se lhe submetam, e que ele domine sobre reis? quem os entrega como pó à espada dele, e como a palha arrebatada do vento ao arco dele.3 Persegue-os e passa adiante em segurança; sim por uma vereda que não tinha trilhado com os seus pés.4 Quem produziu e efetuou isto, chamando as gerações desde o princípio? Eu, Jeová, que sou o primeiro e que sou com os últimos, sou eu mesmo.5 As ilhas viram e temeram; as extremidades da terra tremeram; aproximaram-se e vieram.6 Cada um auxiliou ao seu próximo; e cada um disse a seu irmão: Sê forte.7 Assim o carpinteiro animou ao ourives, e o que alisa com o martelo, ao que bate na bigorna, dizendo da soldadura: É excelente; então o segurou com pregos, para que não abalasse.8 Mas tu, Israel, servo meu, tu, Jacó, a quem escolhi, tu, semente de Abraão, meu amigo;9 tu a quem tomei das extremidades da terra, e te chamei dos seus cantos, e te disse: Tu és meu servo, eu te escolhi, e não te rejeitei;10 não temas, porque eu sou contigo; não te espantes, porque eu sou o teu Deus. Fortalecer-te-ei, ajudar-te-ei e sustentar-te-ei com a destra da minha justiça.11 Eis que envergonhados e confundidos serão todos os que estão indignados contra ti; serão reduzidos a nada e perecerão os que pelejam contra ti.12 Os que pelejam contra ti, buscá-los-ás, porém não os acharás; serão reduzidos a nada e a coisa de nenhum valor os que fazem guerra contra ti.13 Pois eu, Jeová teu Deus, te tomarei pela tua mão direita, dizendo-te: Não temas; eu te ajudarei.14 Não temas, bichinho de Jacó, nem vós, povozinho de Israel. Eu te ajudarei, diz Jeová, e o teu redentor é o Santo de Israel.15 Eis que farei de ti um trilho agudo, novo e armado de dentes: virás a trilhar os montes, e fá-los-ás em migalhas, e tornarás os outeiros como folhelho.16 Padejá-los-ás, o vento os levará e o redemoinho os espalhará; tu te regozijarás em Jeová, e te gloriarás no Santo de Israel.17 Os pobres e necessitados buscam água, e não há, e a língua deles seca-se de sede; eu, Jeová, lhes responderei, eu, o Deus de Israel, não os desampararei.18 Abrirei rios nos altos desnudados, e fontes no meio dos vales; tornarei o deserto num lago de água, e a terra sedenta em mananciais de água.19 Plantarei no deserto o cedro, e a acácia, e a murta, e o oleastro; e porei no ermo juntamente o cipreste, o olmeiro e o buxo;20 para que vejam e saibam, considerem e entendam juntamente que a mão de Jeová fez isto, e que o Santo de Israel é o seu autor.21 Chegai-vos a defender a vossa causa, diz Jeová; alegai as vossas razões, diz o rei de Jacó.22 Produzam-nas, e anunciem-nos o que há de acontecer; anunciai as coisas passadas, quais são, para que as consideremos, e saibamos o fim delas; ou mostrai-nos coisas vindouras.23 Anunciai as coisas que hão de vir daqui em diante, para que saibamos que sois deuses; fazei o bem, ou fazei o mal, para que, espantados, o contemplemos juntamente.24 Eis que vós vindes do nada, e a vossa obra daquilo que não é: abominação é quem vos escolhe.25 Do norte suscitei a um que já é chegado; do nascente do sol a um que invoca o meu nome; pisará magistrados como lodo, e como o oleiro pisa o barro.26 Quem o tem anunciado desde o princípio, para que saibamos? ou dantes, para que digamos: Ele é justo? Não há quem anuncie, tão pouco quem mostre, ou quem ouça as vossas palavras.27 Eu, como o primeiro, direi a Sião: Ei-los, ei-los; e darei a Jerusalém um mensageiro de boas novas.28 Quando eu olhar, não há ninguém; mesmo entre eles não há conselheiro, que possa responder palavra quando eu lhes perguntar.29 Eis que todos eles são vaidade; as suas obras não são nada; as suas imagens fundidas são vento e caos.