1 A když bylo ráno, vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi, aby jej na smrt vydali.2 I svázavše jej, vedli, a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu.3 Tedy vida Jidáš, zrádce jeho, že by odsouzen byl, želeje toho, navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším,4 Řka: Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou. Oni pak řekli: Co nám do toho? Ty viz.5 A on povrh ty stříbrné v chrámě, odšel pryč, a odšed, oběsil se.6 A přední kněží vzavše peníze, řekli: Neslušíť jich vložiti do pokladnice, nebo mzda krve jest.7 A poradivše se, koupili za ně pole to hrnčířovo, ku pohřebu poutníků.8 Protož nazváno jest pole to pole krve, až do dnešního dne.9 A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího: A vzali třidceti stříbrných, mzdu ceněného, kterýž šacován byl od synů Izraelských,10 A dali je za pole hrnčířovo, jakož mi ustanovil Pán.11 Ježíš pak stál před vladařem. A otázal se ho vladař, řka: Ty-li jsi ten král Židovský? Řekl jemu Ježíš: Ty pravíš.12 A když na něj přední kněží a starší žalovali, nic neodpověděl.13 Tedy dí mu Pilát: Neslyšíš-li, kteraké věci proti tobě svědčí?14 Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu, takže se vladař tomu velmi divil.15 Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho, kteréhož by chtěli.16 I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého, kterýž sloul Barabbáš.17 Protož když se lidé sešli, řekl: Kterého chcete, ať vám propustím? Barabbáše-li, čili Ježíše, jenž slove Kristus?18 Neboť věděl, že jej z závisti vydali.19 A když seděl na soudné stolici, poslala k němu žena jeho, řkuci: Nic neměj činiti s spravedlivým tímto, nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho.20 Ale přední kněží a starší navedli lid, aby prosili za Barabbáše, Ježíše pak aby zahubili.21 I odpověděv vladař, řekl jim: Kterého chcete ze dvou, ať vám propustím? A oni řekli: Barabbáše.22 Dí jim Pilát: Co pak učiním s Ježíšem, jenž slove Kristus? Řekli mu všickni: Ukřižován buď.23 Vladař pak řekl: I což jest zlého učinil? Oni pak více volali, řkouce: Ukřižován buď.24 A vida Pilát, že by nic neprospěl, ale že by větší rozbroj byl, vzav vodu, umyl ruce před lidem, řka: Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto. Vy vizte.25 A odpověděv všecken lid, řekl: Krev jeho na nás i na naše syny.26 Tedy propustil jim Barabbáše, ale Ježíše zbičovav, vydal, aby byl ukřižován.27 Tedy žoldnéři hejtmanovi, vzavše Ježíše do radného domu, shromáždili k němu všecku svou rotu.28 A svlékše jej, přiodíli ho pláštěm brunátným.29 A spletše korunu z trní, vstavili na hlavu jeho, a dali třtinu v pravou ruku jeho, a klekajíce před ním, posmívali se jemu, řkouce: Zdráv buď, ó králi Židovský.30 A plijíce na něho, brali třtinu a bili jej v hlavu.31 A když se mu naposmívali, svlékli s něho plášť, a oblékli jej v roucho jeho. I vedli ho, aby byl ukřižován.32 A vyšedše, nalezli člověka Cyrenenského, jménem Šimona. Toho přinutili, aby nesl kříž jeho.33 I přišedše na místo, kteréž slove Golgata, to jest popravné místo,34 Dali mu píti octa, smíšeného se žlučí. A okusiv ho, nechtěl píti.35 Ukřižovavše pak jej, rozdělili roucha jeho, mecíce o ně los, aby se naplnilo povědění proroka, řkoucího: Rozdělili sobě roucho mé, a o můj oděv metali los.36 A sedíce, ostříhali ho tu.37 I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou: Totoť jest Ježíš, ten král Židovský.38 I ukřižováni jsou s ním dva lotři, jeden na pravici a druhý na levici.39 Ti pak, kteříž chodili tudy, rouhali mu se, ukřivujíce hlav svých,40 A říkajíce: Hej, ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš, pomoziž sám sobě. Jsi-li Syn Boží, sestupiž s kříže.41 Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími, pravili:42 Jiným pomáhal, sám sobě nemůž pomoci. Jestliže jest král Židovský, nechať nyní sstoupí s kříže, a uvěříme jemu.43 Doufalť v Boha, nechať ho nyní vysvobodí, chce-liť mu; nebo pravil: Syn Boží jsem.44 Takž také i lotři, kteříž byli s ním ukřižováni, utrhali jemu.45 Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté.46 A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým, řka: Eli, Eli, lama zabachtani? To jest: Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?47 A někteří z těch, jenž tu stáli, slyšíce, pravili, že Eliáše volá tento.48 A hned jeden z nich běžev, vzal houbu, naplnil ji octem a vloživ na tresť, dával jemu píti.49 Ale jiní pravili: Nech tak, pohledíme, přijde-li Eliáš, aby ho vysvobodil.50 Ježíš pak opět volaje hlasem velikým, vypustil duši.51 A aj, opona chrámová roztrhla se na dvé, od vrchu až dolů, a země se třásla a skálé se pukalo,52 A hrobové se otvírali, a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou.53 A vyšedše z hrobů, po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým.54 Tedy centurio a ti, kteříž s ním byli, ostříhajíce Ježíše, vidouce zemětřesení a to, co se dálo, báli se velmi, řkouce: Jistě Syn Boží byl tento.55 Byly také tu ženy mnohé, zdaleka se dívajíce, kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee, posluhujíce jemu,56 Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria, matka Jakubova a Jozesova, a matka synů Zebedeových.57 A když byl večer, přišel jeden člověk bohatý od Arimatie, jménem Jozef, kterýž také byl učedlník Ježíšův.58 Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo. Tedy Pilát rozkázal dáti tělo.59 A vzav tělo Ježíšovo Jozef, obvinul je v plátno čisté,60 A vložil do svého nového hrobu, kterýž byl vytesal v skále; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým, odšel.61 A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria, sedíce naproti hrobu.62 Druhého pak dne, kterýž byl po velikém pátku, sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi,63 Řkouce: Pane, rozpomenuli jsme se, že ten svůdce řekl, ještě živ jsa: Po třech dnech vstanu.64 Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne, ať by snad učedlníci jeho, přijdouce v noci, neukradli ho, a řekli by lidu: Vstalť jest z mrtvých. I budeť poslední blud horší nežli první.65 Řekl jim Pilát: Máte stráž; jděte, ostříhejte, jakž víte.66 A oni šedše, osadili hrob strážnými, zapečetivše kámen.

1 Chegando a manhã, todos os príncipes dos sacerdotes e os anciãos do povo reuniram-se em conselho para entregar Jesus à morte.2 Ligaram-no e o levaram ao governador Pilatos.3 Judas, o traidor, vendo-o então condenado, tomado de remorsos, foi devolver aos príncipes dos sacerdotes e aos anciãos as trinta moedas de prata,4 dizendo-lhes: Pequei, entregando o sangue de um justo. Responderam-lhe: Que nos importa? Isto é lá contigo!5 Ele jogou então no templo as moedas de prata, saiu e foi enforcar-se.6 Os príncipes dos sacerdotes tomaram o dinheiro e disseram: Não é permitido lançá-lo no tesouro sagrado, porque se trata de preço de sangue.7 Depois de haverem deliberado, compraram com aquela soma o campo do Oleiro, para que ali se fizesse um cemitério de estrangeiros.8 Esta é a razão por que aquele terreno é chamado, ainda hoje, Campo de Sangue.9 Assim se cumpriu a profecia do profeta Jeremias: Eles receberam trinta moedas de prata, preço daquele cujo valor foi estimado pelos filhos de Israel;10 e deram-no pelo campo do Oleiro, como o Senhor me havia prescrito.11 Jesus compareceu diante do governador, que o interrogou: És o rei dos judeus? Sim, respondeu-lhe Jesus.12 Ele, porém, nada respondia às acusações dos príncipes dos sacerdotes e dos anciãos.13 Perguntou-lhe Pilatos: Não ouves todos os testemunhos que levantam contra ti?14 Mas, para grande admiração do governador, não quis responder a nenhuma acusação.15 Era costume que o governador soltasse um preso a pedido do povo em cada festa de Páscoa.16 Ora, havia naquela ocasião um prisioneiro famoso, chamado Barrabás.17 Pilatos dirigiu-se ao povo reunido: Qual quereis que eu vos solte: Barrabás ou Jesus, que se chama Cristo?18 {Ele sabia que tinham entregue Jesus por inveja.}19 Enquanto estava sentado no tribunal, sua mulher lhe mandou dizer: Nada faças a esse justo. Fui hoje atormentada por um sonho que lhe diz respeito.20 Mas os príncipes dos sacerdotes e os anciãos persuadiram o povo que pedisse a libertação de Barrabás e fizesse morrer Jesus.21 O governador tomou então a palavra: Qual dos dois quereis que eu vos solte? Responderam: Barrabás!22 Pilatos perguntou: Que farei então de Jesus, que é chamado o Cristo? Todos responderam: Seja crucificado!23 O governador tornou a perguntar: Mas que mal fez ele? E gritavam ainda mais forte: Seja crucificado!24 Pilatos viu que nada adiantava, mas que, ao contrário, o tumulto crescia. Fez com que lhe trouxessem água, lavou as mãos diante do povo e disse: Sou inocente do sangue deste homem. Isto é lá convosco!25 E todo o povo respondeu: Caia sobre nós o seu sangue e sobre nossos filhos!27 Os soldados do governador conduziram Jesus para o pretório e rodearam-no com todo o pelotão.28 Arrancaram-lhe as vestes e colocaram-lhe um manto escarlate.29 Depois, trançaram uma coroa de espinhos, meteram-lha na cabeça e puseram-lhe na mão uma vara. Dobrando os joelhos diante dele, diziam com escárnio: Salve, rei dos judeus!30 Cuspiam-lhe no rosto e, tomando da vara, davam-lhe golpes na cabeça.31 Depois de escarnecerem dele, tiraram-lhe o manto e entregaram-lhe as vestes. Em seguida, levaram-no para o crucificar.32 Saindo, encontraram um homem de Cirene, chamado Simão, a quem obrigaram a levar a cruz de Jesus.33 Chegaram ao lugar chamado Gólgota, isto é, lugar do crânio.34 Deram-lhe de beber vinho misturado com fel. Ele provou, mas se recusou a beber.35 Depois de o haverem crucificado, dividiram suas vestes entre si, tirando a sorte. Cumpriu-se assim a profecia do profeta: Repartiram entre si minhas vestes e sobre meu manto lançaram a sorte {Sl 21,19}.36 Sentaram-se e montaram guarda.37 Por cima de sua cabeça penduraram um escrito trazendo o motivo de sua crucificação: Este é Jesus, o rei dos judeus.38 Ao mesmo tempo foram crucificados com ele dois ladrões, um à sua direita e outro à sua esquerda.39 Os que passavam o injuriavam, sacudiam a cabeça e diziam:40 Tu, que destróis o templo e o reconstróis em três dias, salva-te a ti mesmo! Se és o Filho de Deus, desce da cruz!41 Os príncipes dos sacerdotes, os escribas e os anciãos também zombavam dele:42 Ele salvou a outros e não pode salvar-se a si mesmo! Se é rei de Israel, desça agora da cruz e nós creremos nele!43 Confiou em Deus, Deus o livre agora, se o ama, porque ele disse: Eu sou o Filho de Deus!44 E os ladrões, crucificados com ele, também o ultrajavam.45 Desde a hora sexta até a nona, cobriu-se toda a terra de trevas.46 Próximo da hora nona, Jesus exclamou em voz forte: Eli, Eli, lammá sabactáni? - o que quer dizer: Meu Deus, meu Deus, por que me abandonaste?47 A estas palavras, alguns dos que lá estavam diziam: Ele chama por Elias.48 Imediatamente um deles tomou uma esponja, embebeu-a em vinagre e apresentou-lha na ponta de uma vara para que bebesse.49 Os outros diziam: Deixa! Vejamos se Elias virá socorrê-lo.50 Jesus de novo lançou um grande brado, e entregou a alma.51 E eis que o véu do templo se rasgou em duas partes de alto a baixo, a terra tremeu, fenderam-se as rochas.52 Os sepulcros se abriram e os corpos de muitos justos ressuscitaram.53 Saindo de suas sepulturas, entraram na Cidade Santa depois da ressurreição de Jesus e apareceram a muitas pessoas.54 O centurião e seus homens que montavam guarda a Jesus, diante do estremecimento da terra e de tudo o que se passava, disseram entre si, possuídos de grande temor: Verdadeiramente, este homem era Filho de Deus!55 Havia ali também algumas mulheres que de longe olhavam; tinham seguido Jesus desde a Galiléia para o servir.56 Entre elas se achavam Maria Madalena e Maria, mãe de Tiago e de José, e a mãe dos filhos de Zebedeu.57 À tardinha, um homem rico de Arimatéia, chamado José, que era também discípulo de Jesus,58 foi procurar Pilatos e pediu-lhe o corpo de Jesus. Pilatos cedeu-o.59 José tomou o corpo, envolveu-o num lençol branco60 e o depositou num sepulcro novo, que tinha mandado talhar para si na rocha. Depois rolou uma grande pedra à entrada do sepulcro e foi-se embora.61 Maria Madalena e a outra Maria ficaram lá, sentadas defronte do túmulo.62 No dia seguinte - isto é, o dia seguinte ao da Preparação -, os príncipes dos sacerdotes e os fariseus dirigiram-se todos juntos à casa de Pilatos.63 E disseram-lhe: Senhor, nós nos lembramos de que aquele impostor disse, enquanto vivia: Depois de três dias ressuscitarei.64 Ordena, pois, que seu sepulcro seja guardado até o terceiro dia. Os seus discípulos poderiam vir roubar o corpo e dizer ao povo: Ressuscitou dos mortos. E esta última impostura seria pior que a primeira.65 Respondeu Pilatos: Tendes uma guarda. Ide e guardai-o como o entendeis.66 Foram, pois, e asseguraram o sepulcro, selando a pedra e colocando guardas.