1 Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?

2 Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?

3 Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?

4 Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?

5 Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?

6 Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.

7 Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.

8 To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.

9 Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?

10 Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?

11 Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?

12 Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?

13 Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?

14 A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,

15 Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?

16 Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.

17 Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.

18 Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.

19 Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?

20 Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.

21 Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.

22 Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,

23 Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.

24 S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.

25 Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.

26 Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?

27 Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?

28 Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,

29 Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.

30 Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest. [ (Job 39:31) A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ] [ (Job 39:32) Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ] [ (Job 39:33) Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ] [ (Job 39:34) Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ] [ (Job 39:35) Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]

1 "Do you know the time when the mountain goats give birth?

Do you watch when the doe bears fawns?

2 Can you count the months that they fulfill?

Or do you know the time when they give birth?

3 They bow themselves. They bear their young.

They end their labor pains.

4 Their young ones become strong.

They grow up in the open field.

They go out, and don’t return again.

5 "Who has set the wild donkey free?

Or who has loosened the bonds of the swift donkey,

6 whose home I have made the wilderness,

and the salt land his dwelling place?

7 He scorns the tumult of the city,

neither does he hear the shouting of the driver.

8 The range of the mountains is his pasture.

He searches after every green thing.

9 "Will the wild ox be content to serve you?

Or will he stay by your feeding trough?

10 Can you hold the wild ox in the furrow with his harness?

Or will he till the valleys after you?

11 Will you trust him, because his strength is great?

Or will you leave to him your labor?

12 Will you confide in him, that he will bring home your seed,

and gather the grain of your threshing floor?

13 "The wings of the ostrich wave proudly,

but are they the feathers and plumage of love?

14 For she leaves her eggs on the earth,

warms them in the dust,

15 and forgets that the foot may crush them,

or that the wild animal may trample them.

16 She deals harshly with her young ones, as if they were not hers.

Though her labor is in vain, she is without fear,

17 because God has deprived her of wisdom,

neither has he imparted to her understanding.

18 When she lifts up herself on high,

she scorns the horse and his rider.

19 "Have you given the horse might?

Have you clothed his neck with a quivering mane?

20 Have you made him to leap as a locust?

The glory of his snorting is awesome.

21 He paws in the valley, and rejoices in his strength.

He goes out to meet the armed men.

22 He mocks at fear, and is not dismayed,

neither does he turn back from the sword.

23 The quiver rattles against him,

the flashing spear and the javelin.

24 He eats up the ground with fierceness and rage,

neither does he stand still at the sound of the trumpet.

25 As often as the trumpet sounds he snorts, ‘Aha!’

He smells the battle afar off,

the thunder of the captains, and the shouting.

26 "Is it by your wisdom that the hawk soars,

and stretches her wings toward the south?

27 Is it at your command that the eagle mounts up,

and makes his nest on high?

28 On the cliff he dwells and makes his home,

on the point of the cliff and the stronghold.

29 From there he spies out the prey.

His eyes see it afar off.

30 His young ones also suck up blood.

Where the slain are, there he is."