1 A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých,

2 A řekl jim: Jděte do hrádku, kterýž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte ke mně.

3 A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je propustí sem.

4 I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.

5 Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?

6 Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.

7 Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.

8 Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.

9 A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Spas nás. Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně.

10 Požehnané, kteréž jest přišlo ve jménu Páně, království otce našeho Davida! Spas nás na výsostech.

11 I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.

12 A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.

13 A uzřev zdaleka fík, an má listí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě listí; nebo nebyl čas fíků.

14 Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho.

15 I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, jenž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.

16 A nedopustil, aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám.

17 I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.

18 Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, protože všecken zástup divil se učení jeho.

19 A když byl večer, vyšel Ježíš z města.

20 A učedlníci ráno jdouce, uzřeli fík, an usechl hned z kořene.

21 Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.

22 I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.

23 Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, budeť jemu tak, což by koli řekl.

24 Protož pravím vám: Začež byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.

25 A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.

26 Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.

27 I přišli zase do Jeruzaléma. A když on chodil v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší.

28 I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo jest tobě dal tu moc, abys tyto věci činil?

29 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.

30 Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.

31 I rozvažovali to sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť nám: Pročež jste tedy neuvěřili jemu?

32 Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že jest právě byl prorok.

33 I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.

1 When they came near to Jerusalem, to Bethsphage and Bethany, at the Mount of Olives, he sent two of his disciples 2 and said to them, "Go your way into the village that is opposite you. Immediately as you enter into it, you will find a young donkey tied, on which no one has sat. Untie him and bring him. 3 If anyone asks you, ‘Why are you doing this?’ say, ‘The Lord needs him;’ and immediately he will send him back here."

4 They went away, and found a young donkey tied at the door outside in the open street, and they untied him. 5 Some of those who stood there asked them, "What are you doing, untying the young donkey?" 6 They said to them just as Jesus had said, and they let them go.

7 They brought the young donkey to Jesus and threw their garments on it, and Jesus sat on it. 8 Many spread their garments on the way, and others were cutting down branches from the trees and spreading them on the road. 9 Those who went in front and those who followed cried out, "Hosanna! Blessed is he who comes in the name of the Lord! 10 Blessed is the kingdom of our father David that is coming in the name of the Lord! Hosanna in the highest!"

11 Jesus entered into the temple in Jerusalem. When he had looked around at everything, it being now evening, he went out to Bethany with the twelve.

12 The next day, when they had come out from Bethany, he was hungry. 13 Seeing a fig tree afar off having leaves, he came to see if perhaps he might find anything on it. When he came to it, he found nothing but leaves, for it was not the season for figs. 14 Jesus told it, "May no one ever eat fruit from you again!" and his disciples heard it.

15 They came to Jerusalem, and Jesus entered into the temple and began to throw out those who sold and those who bought in the temple, and overthrew the money changers’ tables and the seats of those who sold the doves. 16 He would not allow anyone to carry a container through the temple. 17 He taught, saying to them, "Isn’t it written, ‘My house will be called a house of prayer for all the nations?’ But you have made it a den of robbers!"

18 The chief priests and the scribes heard it, and sought how they might destroy him. For they feared him, because all the multitude was astonished at his teaching.

19 When evening came, he went out of the city. 20 As they passed by in the morning, they saw the fig tree withered away from the roots. 21 Peter, remembering, said to him, "Rabbi, look! The fig tree which you cursed has withered away."

22 Jesus answered them, "Have faith in God. 23 For most certainly I tell you, whoever may tell this mountain, ‘Be taken up and cast into the sea,’ and doesn’t doubt in his heart, but believes that what he says is happening, he shall have whatever he says. 24 Therefore I tell you, all things whatever you pray and ask for, believe that you have received them, and you shall have them. 25 Whenever you stand praying, forgive, if you have anything against anyone; so that your Father, who is in heaven, may also forgive you your transgressions. 26 But if you do not forgive, neither will your Father in heaven forgive your transgressions."

27 They came again to Jerusalem, and as he was walking in the temple, the chief priests, the scribes, and the elders came to him, 28 and they began saying to him, "By what authority do you do these things? Or who gave you this authority to do these things?"

29 Jesus said to them, "I will ask you one question. Answer me, and I will tell you by what authority I do these things. 30 The baptism of John—was it from heaven, or from men? Answer me."

31 They reasoned with themselves, saying, "If we should say, ‘From heaven;’ he will say, ‘Why then did you not believe him?’ 32 If we should say, ‘From men’"—they feared the people, for all held John to really be a prophet. 33 They answered Jesus, "We don’t know."

Jesus said to them, "Neither will I tell you by what authority I do these things."