1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

1 The Song of Songs, that [is] Solomon`s.

2 Let him kiss me with kisses of his mouth, For better [are] thy loves than wine.

3 For fragrance [are] thy perfumes good. Perfume emptied out -- thy name, Therefore have virgins loved thee!

4 Draw me: after thee we run, The king hath brought me into his inner chambers, We do joy and rejoice in thee, We mention thy loves more than wine, Uprightly they have loved thee!

5 Dark [am] I, and comely, daughters of Jerusalem, As tents of Kedar, as curtains of Solomon.

6 Fear me not, because I [am] very dark, Because the sun hath scorched me, The sons of my mother were angry with me, They made me keeper of the vineyards, My vineyard -- my own -- I have not kept.

7 Declare to me, thou whom my soul hath loved, Where thou delightest, Where thou liest down at noon, For why am I as one veiled, By the ranks of thy companions?

8 If thou knowest not, O fair among women, Get thee forth by the traces of the flock, And feed thy kids by the shepherds` dwellings!

9 To my joyous one in chariots of Pharaoh, I have compared thee, my friend,

10 Comely have been thy cheeks with garlands, Thy neck with chains.

11 Garlands of gold we do make for thee, With studs of silver!

12 While the king [is] in his circle, My spikenard hath given its fragrance.

13 A bundle of myrrh [is] my beloved to me, Between my breasts it lodgeth.

14 A cluster of cypress [is] my beloved to me, In the vineyards of En-Gedi!

15 Lo, thou [art] fair, my friend, Lo, thou [art] fair, thine eyes [are] doves!

16 Lo, thou [art] fair, my love, yea, pleasant, Yea, our couch [is] green,

17 The beams of our houses [are] cedars, Our rafters [are] firs, I [am] a rose of Sharon, a lily of the valleys!