1 Protož jest-li jaké potěšení v Kristu, jest-li které utěšení lásky, jest-li která společnost Ducha svatého, jsou-li která milosrdenství a slitování,

2 Naplňte radost mou v tom, abyste jednostejného smyslu byli, jednostejnou lásku majíce, jednodušní jsouce, jednostejně smýšlejíce,

3 Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce.

4 Nehledejte jeden každý svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.

5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši,

6 Kterýž jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu,

7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijav, podobný lidem učiněn.

8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.

9 Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno, kteréž jest nad každé jméno,

10 Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo, těch, kteříž jsou na nebesích, a těch, jenž jsou na zemi, i těch, jenž jsou pod zemí,

11 A každý jazyk aby vyznával, že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce.

12 A tak, moji milí, jakož jste vždycky poslušni byli, netoliko v přítomnosti mé, ale nyní mnohem více, když jsem vzdálen od vás, s bázní a s třesením spasení své konejte.

13 Bůh zajisté jest, kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své.

14 Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování,

15 Abyste byli bez úhony, a upřímí synové Boží, bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného; mezi kterýmižto svěťte jakožto světla na světě,

16 Slovo života zachovávajíce, k chloubě mé v den Kristův, aby bylo vidíno, že jsem ne nadarmo běžel, ani nadarmo pracoval.

17 A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší, raduji se a spolu raduji se se všemi vámi.

18 A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou.

19 Mámť pak naději v Kristu Ježíši, že Timotea brzy pošli vám, abych i já pokojné mysli byl, zvěda, kterak vy se máte.

20 Nebo žádného tak jednomyslného nemám, kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval.

21 Všickni zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.

22 Ale jej zkušeného býti víte, podle toho, že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium.

23 Tohoť hle, naději mám, že pošli, jakž jen porozumím, co se bude díti se mnou.

24 Mámť pak naději v Pánu, že i sám brzo k vám přijdu.

25 Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita, bratra a pomocníka a spolurytíře mého, vašeho pak apoštola i služebníka, v potřebě mé poslati k vám,

26 Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti, a velmi těžek nad tím byl, že jste o něm slyšeli, že by byl nemocen.

27 A bylť jest jistě nemocen, i blízek smrti, ale Bůh se nad ním smiloval, a ne nad ním toliko, ale i nade mnou, abych zámutku na zámutek neměl.

28 Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám, abyste, vidouce jej zase, zradovali se, a já abych byl bez zámutku.

29 Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí, a mějte takové v uctivosti.

30 Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil, opováživ se života svého, jedné aby doplnil to, v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně.

1 If, then, any exhortation [is] in Christ, if any comfort of love, if any fellowship of spirit, if any bowels and mercies,

2 fulfil ye my joy, that ye may mind the same thing -- having the same love -- of one soul -- minding the one thing,

3 nothing in rivalry or vain-glory, but in humility of mind one another counting more excellent than yourselves --

4 each not to your own look ye, but each also to the things of others.

5 For, let this mind be in you that [is] also in Christ Jesus,

6 who, being in the form of God, thought [it] not robbery to be equal to God,

7 but did empty himself, the form of a servant having taken, in the likeness of men having been made,

8 and in fashion having been found as a man, he humbled himself, having become obedient unto death -- death even of a cross,

9 wherefore, also, God did highly exalt him, and gave to him a name that [is] above every name,

10 that in the name of Jesus every knee may bow -- of heavenlies, and earthlies, and what are under the earth --

11 and every tongue may confess that Jesus Christ [is] Lord, to the glory of God the Father.

12 So that, my beloved, as ye always obey, not as in my presence only, but now much more in my absence, with fear and trembling your own salvation work out,

13 for God it is who is working in you both to will and to work for His good pleasure.

14 All things do without murmurings and reasonings,

15 that ye may become blameless and harmless, children of God, unblemished in the midst of a generation crooked and perverse, among whom ye do appear as luminaries in the world,

16 the word of life holding forth, for rejoicing to me in regard to a day of Christ, that not in vain did I run, nor in vain did I labour;

17 but if also I am poured forth upon the sacrifice and service of your faith, I rejoice and joy with you all,

18 because of this do ye also rejoice and joy with me.

19 And I hope, in the Lord Jesus, Timotheus to send quickly to you, that I also may be of good spirit, having known the things concerning you,

20 for I have no one like-minded, who sincerely for the things concerning you will care,

21 for the whole seek their own things, not the things of the Christ Jesus,

22 and the proof of him ye know, that as a child [serveth] a father, with me he did serve in regard to the good news;

23 him, indeed, therefore, I hope to send, when I may see through the things concerning me -- immediately;

24 and I trust in the Lord that I myself also shall quickly come.

25 And I thought [it] necessary Epaphroditus -- my brother, and fellow-workman, and fellow-soldier, and your apostle and servant to my need -- to send unto you,

26 seeing he was longing after you all, and in heaviness, because ye heard that he ailed,

27 for he also ailed nigh to death, but God did deal kindly with him, and not with him only, but also with me, that sorrow upon sorrow I might not have.

28 The more eagerly, therefore, I did send him, that having seen him again ye may rejoice, and I may be the less sorrowful;

29 receive him, therefore, in the Lord, with all joy, and hold such in honour,

30 because on account of the work of the Christ he drew near to death, having hazarded the life that he might fill up your deficiency of service unto me.