1 A protož, bratří svatí, povolání nebeského účastníci, spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho, Krista Ježíše,

2 Věrného tomu, kdož jej ustanovil, jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho.

3 Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden, čím větší má čest stavitel nežli sám dům.

4 Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho, ten pak, kdož všecky tyto věci ustavěl, Bůh jest.

5 A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho, jako služebník, na osvědčení toho, což potom mělo mluveno býti.

6 Ale Kristus, jakožto Syn, vládne nad domem svým. Kterýžto dům my jsme, jestliže tu svobodnou doufanlivost, a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme.

7 Protož jakž praví Duch svatý: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho,

8 Nezatvrzujtež srdcí svých, jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti;

9 Kdežto pokoušeli mne otcové vaši, zkusiliť jsou mne, a viděli skutky mé po čtyřidceti let.

10 Protož hněviv jsem byl na pokolení to, a řekl jsem: Tito vždycky bloudí srdcem, a nepoznávají cest mých.

11 Takže jsem přisáhl v hněvě svém, že nevejdou v odpočinutí mé.

12 Viztež, bratří, aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé, a nevěrné, kteréž by odstupovalo od Boha živého.

13 Ale napomínejte se vespolek po všecky dny, dokavadž se dnes jmenuje, aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha.

14 Účastníci zajisté Krista učiněni jsme, jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme.

15 Protož dokudž se říká: Dnes, uslyšeli-li byste hlas jeho, nezatvrzujte srdcí svých, jako při onom popouzení Boha.

16 Nebo někteří slyševše, popouzeli ho, ale ne všickni, jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše.

17 Na které se pak hněval čtyřidceti let? Zdali ne na ty, kteříž hřešili, jejichžto těla padla na poušti?

18 A kterým zapřisáhl, že nevejdou do odpočinutí jeho? Však těm, kteříž byli neposlušní.

19 A vidíme, že jsou nemohli vjíti pro nevěru.

1 Wherefore, holy brethren, partakers of a heavenly calling, consider the apostle and chief priest of our profession, Christ Jesus,

2 being stedfast to Him who did appoint him, as also Moses in all his house,

3 for of more glory than Moses hath this one been counted worthy, inasmuch as more honour than the house hath he who doth build it,

4 for every house is builded by some one, and He who the all things did build [is] God,

5 and Moses indeed [was] stedfast in all his house, as an attendant, for a testimony of those things that were to be spoken,

6 and Christ, as a Son over his house, whose house are we, if the boldness and the rejoicing of the hope unto the end we hold fast.

7 Wherefore, (as the Holy Spirit saith, `To-day, if His voice ye may hear --

8 ye may not harden your hearts, as in the provocation, in the day of the temptation in the wilderness,

9 in which tempt Me did your fathers, they did prove Me, and saw My works forty years;

10 wherefore I was grieved with that generation, and said, Always do they go astray in heart, and these have not known My ways;

11 so I sware in My anger, If they shall enter into My rest -- !`)

12 See, brethren, lest there shall be in any of you an evil heart of unbelief in the falling away from the living God,

13 but exhort ye one another every day, while the To-day is called, that none of you may be hardened by the deceitfulness of the sin,

14 for partakers we have become of the Christ, if the beginning of the confidence unto the end we may hold fast,

15 in its being said, `To-day, if His voice ye may hear, ye may not harden your hearts, as in the provocation,`

16 for certain having heard did provoke, but not all who did come out of Egypt through Moses;

17 but with whom was He grieved forty years? was it not with those who did sin, whose carcasses fell in the wilderness?

18 and to whom did He swear that they shall not enter into His rest, except to those who did not believe? --

19 and we see that they were not able to enter in because of unbelief.