1 Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.
2 Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.
3 Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.
4 A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.
6 To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.
7 Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.
8 Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.
9 Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.
11 Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.
12 Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.
15 Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.
16 A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.
17 Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.
18 Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.
19 Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.
20 A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?
21 Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?
22 I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.
23 I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.
24 Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.
25 Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.
27 Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.
28 A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.
29 Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.
30 Já a Otec jedno jsme.
31 Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.
32 Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?
33 Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.
34 Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.
35 Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,
36 Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?
37 Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.
38 Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.
39 Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.
40 I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.
41 I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
1 `Verily, verily, I say to you, He who is not entering through the door to the fold of the sheep, but is going up from another side, that one is a thief and a robber;
2 and he who is entering through the door is shepherd of the sheep;
3 to this one the doorkeeper doth open, and the sheep hear his voice, and his own sheep he doth call by name, and doth lead them forth;
4 and when his own sheep he may put forth, before them he goeth on, and the sheep follow him, because they have known his voice;
5 and a stranger they will not follow, but will flee from him, because they have not known the voice of strangers.`
6 This similitude spake Jesus to them, and they knew not what the things were that he was speaking to them;
7 Jesus said therefore again to them, `Verily, verily, I say to you -- I am the door of the sheep;
8 all, as many as came before me, are thieves and robbers, but the sheep did not hear them;
9 I am the door, through me if any one may come in, he shall be saved, and he shall come in, and go out, and find pasture.
10 `The thief doth not come, except that he may steal, and kill, and destroy; I came that they may have life, and may have [it] abundantly.
11 `I am the good shepherd; the good shepherd his life layeth down for the sheep;
12 and the hireling, and not being a shepherd, whose own the sheep are not, doth behold the wolf coming, and doth leave the sheep, and doth flee; and the wolf catcheth them, and scattereth the sheep;
13 and the hireling doth flee because he is an hireling, and is not caring for the sheep.
14 `I am the good shepherd, and I know my [sheep], and am known by mine,
15 according as the Father doth know me, and I know the Father, and my life I lay down for the sheep,
16 and other sheep I have that are not of this fold, these also it behoveth me to bring, and my voice they will hear, and there shall become one flock -- one shepherd.
17 `Because of this doth the Father love me, because I lay down my life, that again I may take it;
18 no one doth take it from me, but I lay it down of myself; authority I have to lay it down, and authority I have again to take it; this command I received from my Father.`
19 Therefore, again, there came a division among the Jews, because of these words,
20 and many of them said, `He hath a demon, and is mad, why do ye hear him?`
21 others said, `These sayings are not those of a demoniac; is a demon able blind men`s eyes to open?`
22 And the dedication in Jerusalem came, and it was winter,
23 and Jesus was walking in the temple, in the porch of Solomon,
24 the Jews, therefore, came round about him, and said to him, `Till when our soul dost thou hold in suspense? if thou art the Christ, tell us freely.`
25 Jesus answered them, `I told you, and ye do not believe; the works that I do in the name of my Father, these testify concerning me;
26 but ye do not believe, for ye are not of my sheep,
27 according as I said to you: My sheep my voice do hear, and I know them, and they follow me,
28 and life age-during I give to them, and they shall not perish -- to the age, and no one shall pluck them out of my hand;
29 my Father, who hath given to me, is greater than all, and no one is able to pluck out of the hand of my Father;
30 I and the Father are one.`
31 Therefore, again, did the Jews take up stones that they may stone him;
32 Jesus answered them, `Many good works did I shew you from my Father; because of which work of them do ye stone me?`
33 The Jews answered him, saying, `For a good work we do not stone thee, but for evil speaking, and because thou, being a man, dost make thyself God.`
34 Jesus answered them, `Is it not having been written in your law: I said, ye are gods?
35 if them he did call gods unto whom the word of God came, (and the Writing is not able to be broken,)
36 of him whom the Father did sanctify, and send to the world, do ye say -- Thou speakest evil, because I said, Son of God I am?
37 if I do not the works of my Father, do not believe me;
38 and if I do, even if me ye may not believe, the works believe, that ye may know and may believe that in me [is] the Father, and I in Him.`
39 Therefore were they seeking again to seize him, and he went forth out of their hand,
40 and went away again to the other side of the Jordan, to the place where John was at first baptizing, and remained there,
41 and many came unto him, and said -- `John, indeed, did no sign, and all things, as many as John said about this one were true;`
42 and many did believe in him there.