1 Napomínej jich, ať jsou knížatům a mocnostem poddáni, jich poslušni, a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi.
2 Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví, ale přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem.
3 Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.
4 Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha,
5 Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého,
6 Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho,
7 Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.
8 Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci dobré, i lidem užitečné.
9 Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky o věci zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné.
10 Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz,
11 Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.
12 Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti.
13 Zéna, učeného v Zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku.
14 A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, a zvláště, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.
15 Pozdravují tě, kteříž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž těch, kteříž nás milují u víře. Milost Boží budiž se všemi vámi. Amen. K Titovi, kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zřízen byl, psán z Nikopoli města Macedonského.
1 Remind them to be subject to principalities and authorities, to obey rule, unto every good work to be ready,
2 of no one to speak evil, not to be quarrelsome -- gentle, showing all meekness to all men,
3 for we were once -- also we -- thoughtless, disobedient, led astray, serving desires and pleasures manifold, in malice and envy living, odious -- hating one another;
4 and when the kindness and the love to men of God our Saviour did appear
5 (not by works that [are] in righteousness that we did but according to His kindness,) He did save us, through a bathing of regeneration, and a renewing of the Holy Spirit,
6 which He poured upon us richly, through Jesus Christ our Saviour,
7 that having been declared righteous by His grace, heirs we may become according to the hope of life age-during.
8 Stedfast [is] the word; and concerning these things I counsel thee to affirm fully, that they may be thoughtful, to be leading in good works -- who have believed God; these are the good and profitable things to men,
9 and foolish questions, and genealogies, and contentions, and strivings about law, stand away from -- for they are unprofitable and vain.
10 A sectarian man, after a first and second admonition be rejecting,
11 having known that he hath been subverted who [is] such, and doth sin, being self-condemned.
12 When I shall send Artemas unto thee, or Tychicus, be diligent to come unto me to Nicopolis, for there to winter I have determined.
13 Zenas the lawyer and Apollos bring diligently on their way, that nothing to them may be lacking,
14 and let them learn -- ours also -- to be leading in good works to the necessary uses, that they may not be unfruitful.
15 Salute thee do all those with me; salute those loving us in faith; the grace [is] with you all!