1 Se, med rettferdighet skal kongen regjere, og fyrstene skal styre efter rett,

2 og enhver av dem skal være som et skjul for været og et ly mot regnskyll, som bekker i ørkenen, som skyggen av et veldig fjell i et tørstende land.

3 Da skal de seendes øine ikke være blinde, og de hørendes ører skal være lydhøre,

4 de lettsindiges hjerte skal formå å skjønne, og de stammendes tunge skal ha lett for å tale klart.

5 Dåren skal ikke mere kalles edel, og den svikefulle skal ikke kalles høimodig.

6 For dåren taler dårskap, og hans hjerte finner på ondt for å utføre vanhellig dåd og for å tale forvendte ting om Herren, for å la den hungrige sulte og la den tørste mangle drikke.

7 Og den svikefulles våben er onde; han legger listige råd for å føre de saktmodige i ulykke ved falske ord, selv når den fattige taler det som rett er.

8 Men den edle har edle tanker, og han blir fast ved det som er edelt.

9 I sorgløse kvinner, stå op, hør min røst! I trygge døtre, vend eders ører til min tale!

10 Om år og dag skal I beve, I trygge! For det er slutt med all vinhøst, frukthøsten kommer ikke.

11 Forferdes, I sorgløse! Bev, I trygge! Klæ eder nakne og bind sekk om eders lender!

12 De slår sig for brystet og klager over de fagre marker, over det fruktbare vintre.

13 På mitt folks jord skyter torner og tistler op, ja over alle gledens hus i den jublende by.

14 For palasset er forlatt, svermen i byen er borte; haug* og vakttårn er blitt til huler for evige tider, til fryd for villesler, til beite for buskap - / {* Ofel-haugen i Jerusalem; 2KR 27, 3. NEH 3, 26 fg.}

15 inntil Ånden blir utøst over oss fra det høie, og ørkenen blir til fruktbar mark, og fruktbar mark aktes som skog.

16 Og rett skal bo i ørkenen, og rettferdighet skal ha sitt hjem på den fruktbare mark.

17 Og rettferdighetens verk skal være fred, og rettferdighetens frukt skal være ro og trygghet til evig tid.

18 Og mitt folk skal bo i fredens bolig og i trygghetens telter og på sorgfrie hvilesteder.

19 Men det skal hagle når skogen* styrter ned, og dypt skal byen trykkes ned. / {* fiendens veldige hær.}

20 Lykkelige er I som sår ved alle vann, som slipper oksen og asenet på frifot!

1 Aj, v spravedlnosti kralovati bude král, a knížata v soudu panovati budou.

2 Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem, a schrana před přívalem, jako potokové vod na místě suchém, jako stín skály veliké v zemi vyprahlé.

3 A oči vidoucích nebudou blíkati, a uši slyšících pozorovati budou.

4 Pročež srdce bláznů nabude umění, a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude.

5 Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným, a skrbný nebude slouti štědrým.

6 Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví, a srdce jeho skládá nepravost, jak by provodil ošemetnost, a mluvil proti Hospodinu scestné věci, jak by znuzil duši lačného, a nápoj žíznivému odjal.

7 Také i usilování skrbného jsou škodlivá; nebo nešlechetnosti obmýšlí, jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými, a mluvil proti nuznému před soudem.

8 Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci, a takovýť při tom, což šlechetného jest, státi bude.

9 Ženy lhostejné, vstaňte, slyšte hlas můj; dcery bezpečně sobě počínající, ušima pozorujte řeči mé.

10 Za mnohé dny a léta vichrovány budete, ó vy v bezpečnosti bydlící; nebo přestane vinobraní, a klizení úrod nepřijde.

11 Třestež se strachem, ó lhostejné, pohnětež se, bezpečně sobě počínající; svlecte se, a obnažte se, a přepašte se po bedrách.

12 Kvílíce nad prsy, nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými.

13 Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde, anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím.

14 Nebo rozkošný palác opuštěn bude, hluk města přestane, hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost, k radosti divokým oslům, a ku pastvišti stádům.

15 Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti, a nebude obrácena poušť v pole úrodné, a pole úrodné za les počítáno.

16 I bude na poušti soud bydliti, a spravedlnost na poli úrodném přebývati.

17 A zjeví se skutek spravedlnosti, pokoj, ovoce, pravím, spravedlnosti, pokoj a bezpečnost až na věky.

18 Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném, totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším,

19 Byť pak i krupobití spadlo na les, a velmi sníženo bylo město.

20 Blaze vám, kteříž sejete na všelikých místech úrodných, vypouštějíc tam vola i osla.