1 Jeg er det sanne vintre, og min Fader er vingårdsmannen.

2 Hver gren på mig som ikke bærer frukt, den tar han bort, og hver den som bærer frukt, den renser han, forat den skal bære mere frukt.

3 I er alt rene på grunn av det ord som jeg har talt til eder;

4 bli i mig, så blir jeg i eder! Likesom grenen ikke kan bære frukt av sig selv, men bare når den blir i vintreet, således heller ikke I uten at I blir i mig.

5 Jeg er vintreet, I er grenene; den som blir i mig, og jeg i ham, han bærer megen frukt; for uten mig kan I intet gjøre.

6 Om nogen ikke blir i mig, da kastes han ut som en gren og visner, og de sankes sammen og kastes på ilden, og de brenner.

7 Dersom I blir i mig, og mine ord blir i eder, da bed om hvad I vil, og I skal få det.

8 Derved er min Fader herliggjort at I bærer megen frukt, og I skal bli mine disipler.

9 Likesom Faderen har elsket mig, så har jeg elsket eder; bli i min kjærlighet!

10 Dersom I holder mine bud, da blir I i min kjærlighet, likesom jeg har holdt min Faders bud og blir i hans kjærlighet.

11 Dette har jeg talt til eder forat min glede kan være i eder, og eders glede kan bli fullkommen.

12 Dette er mitt bud at I skal elske hverandre, likesom jeg har elsket eder.

13 Ingen har større kjærlighet enn denne at han setter sitt liv til for sine venner;

14 I er mine venner dersom I gjør det jeg byder eder.

15 Jeg kaller eder ikke lenger tjenere; for tjeneren vet ikke hvad hans herre gjør; men eder har jeg kalt venner, for alt det jeg har hørt av min Fader, har jeg kunngjort eder.

16 I har ikke utvalgt mig, men jeg har utvalgt eder, og jeg har satt eder til å gå ut og bære frukt, frukt som varer, forat Faderen skal gi eder alt det I beder ham om i mitt navn.

17 Dette byder jeg eder at I skal elske hverandre.

18 Når verden hater eder, da skal I vite at den har hatet mig før eder.

19 Var I av verden, da vilde verden elske sitt eget; men fordi I ikke er av verden, men jeg har utvalgt eder av verden, derfor hater verden eder.

20 Kom det ord i hu som jeg sa eder: En tjener er ikke større enn sin herre! Har de forfulgt mig, så skal de også forfølge eder; har de holdt mitt ord, så skal de også holde eders.

21 Men alt dette skal de gjøre mot eder for mitt navns skyld, fordi de ikke kjenner ham som har sendt mig.

22 Var jeg ikke kommet og hadde talt til dem, da hadde de ikke synd; men nu har de ingen undskyldning for sin synd.

23 Den som hater mig, han hater også min Fader.

24 Hadde jeg ikke gjort de gjerninger blandt dem som ingen annen har gjort, da hadde de ikke synd; men nu har de sett dem og allikevel hatet både mig og min Fader.

25 Men dette er skjedd forat det ord skal opfylles som er skrevet i deres lov: De hatet mig uten årsak.

26 Når talsmannen kommer, som jeg skal sende eder fra Faderen, sannhetens Ånd, som utgår fra Faderen, han skal vidne om mig.

27 Men også I skal vidne; for I har vært med mig fra begynnelsen av.

1 Já jsem ten vinný kmen pravý, a Otec můj vinař jest

2 Každou ratolest, kteráž ve mně nenese ovoce, odřezuje, a každou, kteráž nese ovoce, čistí, aby hojnější ovoce nesla.

3 Již vy čisti jste pro řeč, kterouž jsem mluvil vám.

4 Zůstaňtež ve mně, a já v vás. Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe, nezůstala-li by při kmenu, takž ani vy, leč zůstanete ve mně.

5 Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně, a já v něm, ten nese ovoce mnohé; nebo beze mne nic nemůžete učiniti.

6 Nezůstal-li by kdo ve mně, vyvržen bude ven jako ratolest, a uschneť, a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť.

7 Zůstanete-li ve mně, a slova má zůstanou-liť v vás, což byste koli chtěli, proste, a staneť se vám.

8 V tomť bývá oslaven Otec můj, když ovoce nesete hojné, a takť budete moji učedlníci.

9 Jakož miloval mne Otec, tak i já miloval jsem vás. Zůstaňtež v milování mém.

10 Budete-li zachovávati přikázaní má, zůstanete v mém milování, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem, i zůstávám v jeho milování.

11 Toto mluvil jsem vám, aby radost má zůstala v vás, a radost vaše aby byla plná.

12 Totoť jest přikázání mé, abyste se milovali vespolek, jako i já miloval jsem vás.

13 Většího milování nad to žádný nemá, než aby duši svou položil za přátely své.

14 Vy přátelé moji jste, učiníte-li to, což já přikazuji vám.

15 Již vás nebudu více nazývati služebníky, nebo služebník neví, co by činil pán jeho. Ale vás jsem nazval přáteli, nebo všecko, což jsem koli slyšel od Otce svého, oznámil jsem vám.

16 Ne vy jste mne vyvolili, ale já jsem vás vyvolil a postavil, abyste šli a ovoce přinesli, a ovoce vaše aby zůstalo, aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém, dal vám.

17 To přikazuji vám, abyste se milovali vespolek.

18 Jestližeť vás svět nenávidí, víte, žeť jest mne prve než vás v nenávisti měl.

19 Byste byli z světa, svět, což jest jeho, miloval by; že pak nejste z světa, ale já z světa vyvolil jsem vás, protož vás svět nenávidí.

20 Pamatujte na řeč mou, kterouž jsem já mluvil vám: Neníť služebník větší nežli pán jeho. Poněvadž se mně protivili, i vámť se protiviti budou; poněvadž jsou řeči mé šetřili, i vaší šetřiti budou.

21 Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé; nebo neznají toho, jenž mne poslal.

22 Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim, hříchu by neměli; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého.

23 Kdož mne nenávidí, i Otceť mého nenávidí.

24 Bych byl skutků nečinil mezi nimi, jichžto žádný jiný nečinil, hříchu by neměli; ale nyní jsou i viděli, i nenáviděli, i mne i Otce mého.

25 Ale musilo tak býti, aby se naplnila řeč, kteráž v Zákoně jejich napsána jest: Že v nenávisti měli mne bez příčiny.

26 Když pak přijde Utěšitel, kteréhož já pošli vám od Otce, Duch pravdy, kterýž od Otce pochází, tenť svědectví vydávati bude o mně.

27 Ano i vy svědectví vydávati budete, nebo od počátku se mnou jste.