Jó 13

1 Siehe, das alles hat mein Auge gesehen, mein Ohr gehört und sich gemerkt. 2 So viel ihr wisset, weiß auch ich; ich stehe nicht hinter euch zurück. 3 Doch zu dem Allmächtigen will ich reden, und vor Gott *El mich zu rechtfertigen begehre ich; 4 ihr hingegen seid Lügenschmiede, nichtige Ärzte, ihr alle! 5 O daß ihr doch stille schwieget! das würde euch zur Weisheit gereichen. 6 Höret doch meine Rechtfertigung, und horchet auf die Beweisgründe meiner Lippen! 7 Wollt ihr für Gott *El Unrecht reden, und für ihn Trug reden? 8 Wollt ihr für ihn Partei nehmen? oder wollt ihr für Gott *El rechten? 9 Ist es gut für euch, daß er euch erforsche? oder werdet ihr ihn täuschen, wie man einen Menschen täuscht? 10 Strafen wird er euch, wenn ihr im Geheimen die Person ansehet. 11 Wird nicht seine Hoheit euch bestürzen, und sein Schrecken auf euch fallen? 12 Eure Denksprüche sind Sprüche von Asche, eure Schutzwehren erweisen sich als Schutzwehren von Lehm.

13 Schweiget, laßt mich, und ich will reden, was auch über mich ergehen möge. 14 Warum sollte ich mein Fleisch zwischen meine Zähne nehmen, und mein Leben meiner Hand anvertrauen? *O. wie anderswo: mein Leben aufs Spiel setzen15 Siehe, tötet er mich, ich werde auf ihn warten, *O. hoffen. Nach and. Les.: Siehe er will mich töten, ich habe nichts zu hoffen nur will ich meine Wege ihm ins Angesicht rechtfertigen. 16 Auch das wird mir zur Rettung sein, daß ein Ruchloser nicht vor sein Angesicht kommen darf. 17 Höret, höret meine Rede, und meine Erklärung dringe in eure Ohren! 18 Siehe doch, ich habe die Rechtssache gerüstet! Ich weiß, daß ich Recht behalten werde. 19 Wer ist es, der mit mir rechten könnte? Denn dann wollte ich schweigen und verscheiden. 20 Nur zweierlei tue mir nicht; dann werde ich mich nicht vor deinem Angesicht verbergen. 21 Deine Hand entferne von mir, und dein Schrecken ängstige mich nicht. 22 So rufe denn, und ich will antworten, oder ich will reden, und erwidere mir!

23 Wie viele Missetaten und Sünden habe ich? Laß mich meine Übertretung und meine Sünde wissen! 24 Warum verbirgst du dein Angesicht, und hältst mich für deinen Feind? 25 Willst du ein verwehtes Blatt hinwegschrecken, und die dürre Stoppel verfolgen? 26 Denn Bitteres verhängst *Eig. schreibst, verfügst du über mich, und lässest mich erben die Missetaten meiner Jugend; 27 und meine Füße legst du in den Stock, und beobachtest alle meine Pfade, grenzest dir ein die Sohlen meiner Füße; 28 da ich doch zerfalle *Eig. da er doch zerfällt; nämlich der vorher beschriebene Mann wie Moder, wie ein Kleid, das die Motte zerfressen hat.

1 Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu. 2 Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy. 3 Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu. 4 Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy. 5 Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost. 6 Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte. 7 Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest? 8 Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati? 9 Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete? 10 V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti. 11 Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás? 12 Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše. 13 Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli. 14 Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou? 15 By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím. 16 Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde. 17 Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své. 18 Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv. 19 Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil? 20 Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati: 21 Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí. 22 Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi. 23 Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi. 24 Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele? 25 Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš? 26 Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé, 27 A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ; 28 Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.