Provérbios 2

1 Mein Sohn, wenn du meine Reden annimmst und meine Gebote bei dir verwahrst, 2 so daß du dein Ohr auf Weisheit merken läßt, dein Herz neigst zum Verständnis; 3 ja, wenn du dem Verstande rufst, deine Stimme erhebst zum Verständnis; 4 wenn du ihn suchst wie Silber, und wie nach verborgenen Schätzen ihm nachspürst: 5 dann wirst du die Furcht Jehovas verstehen und die Erkenntnis Gottes finden. 6 Denn Jehova gibt Weisheit; aus seinem Munde kommen Erkenntnis und Verständnis. 7 Er bewahrt klugen Rat *O. Heil; eig. das, was fördert, frommt auf für die Aufrichtigen, er ist ein Schild denen, die in Vollkommenheit *O. Lauterkeit wandeln; 8 indem er die Pfade des Rechts behütet und den Weg seiner Frommen bewahrt. 9 Dann wirst du Gerechtigkeit verstehen und Recht und Geradheit, jede Bahn *Eig. Geleise, Spur; so auch später des Guten.

10 Denn Weisheit wird in dein Herz kommen, und Erkenntnis wird deiner Seele lieblich sein; 11 Besonnenheit wird über dich wachen, Verständnis dich behüten: 12 um dich zu erretten von dem bösen Wege, von dem Manne, der Verkehrtes redet; 13 die da verlassen die Pfade der Geradheit, um auf den Wegen der Finsternis zu wandeln; 14 die sich freuen, Böses zu tun, über boshafte Verkehrtheit frohlocken; 15 deren Pfade krumm sind, und die abbiegen in ihren Bahnen: 16 um dich zu erretten von dem fremden Weibe, *d. h. dem Eheweibe eines anderen von der Fremden, *Eig. Ausländerin die ihre Worte glättet; 17 welche den Vertrauten ihrer Jugend verläßt und den Bund ihres Gottes vergißt. 18 Denn zum Tode sinkt ihr Haus hinab, und ihre Bahnen zu den Schatten; *S. die Anm. zu Ps. 88,1019 alle, die zu ihr eingehen, kehren nicht wieder und erreichen nicht die Pfade des Lebens: 20 Damit du wandelst auf dem Wege der Guten und die Pfade der Gerechten einhältst. 21 Denn die Aufrichtigen werden das Land bewohnen, und die Vollkommenen darin übrigbleiben; 22 aber die Gesetzlosen werden aus dem Lande ausgerottet, und die Treulosen daraus weggerissen werden.

1 Synu můj, přijmeš-li slova má, a přikázaní má schováš-li u sebe; 2 Nastavíš-li moudrosti ucha svého, a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti; 3 Ovšem, jestliže na rozumnost zavoláš, a na opatrnost zvoláš-li; 4 Budeš-li jí hledati jako stříbra, a jako pokladů pilně vyhledávati jí: 5 Tehdy porozumíš bázni Hospodinově, a známosti Boží nabudeš; 6 Nebo Hospodin dává moudrost, z úst jeho umění a opatrnost. 7 Chová upřímým dlouhověkosti, pavézou jest chodícím v sprostnosti, 8 Ostříhaje stezek soudu; on cesty svatých svých ostříhá. 9 Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu, a upřímosti i všeliké cestě dobré, 10 Když vejde moudrost v srdce tvé, a umění duši tvé se zalíbí. 11 Prozřetelnost ostříhati bude tebe, a opatrnost zachová tě, 12 Vysvobozujíc tě od cesty zlé, a od lidí mluvících věci převrácené, 13 Kteříž opouštějí stezky přímé, aby chodili po cestách tmavých, 14 Kteříž se veselí ze zlého činění, plésají v převrácenostech nejhorších, 15 Jejichž stezky křivolaké jsou, anobrž zmotaní jsou na cestách svých; 16 Vysvobozujíc tě i od ženy postranní, od cizí, kteráž řečmi svými lahodí, 17 Kteráž opouští vůdce mladosti své, a na smlouvu Boha svého se zapomíná; 18 K smrti se zajisté nachyluje dům její, a k mrtvým stezky její; 19 Kteřížkoli vcházejí k ní, nenavracují se zase, aniž trefují na cestu života; 20 Abys chodil po cestě dobrých, a stezek spravedlivých abys ostříhal. 21 Nebo upřímí bydliti budou v zemi, a pobožní zůstanou v ní; 22 Bezbožní pak z země vyťati budou, a přestupníci vykořeněni budou z ní.