1 Lõppeks, vennad, paluge meie eest, et Issanda sõna leviks ja et see tõuseks ausse nõnda nagu teiegi juures,
2 ja et me pääseksime nurjatute ja kurjade inimeste käest. Sest usk ei ole mitte igaühe oma.
3 Aga Issand on ustav, Kes teid kinnitab ja kurja eest hoiab.
4 Ja me loodame teist Issandas, et te nüüd ja ka edaspidi teete, mida me käsime.
5 Ent Issand juhtigu teie südamed Jumala armastuse ja Kristuse kannatlikkuse poole.
6 Aga me käsime teid, vennad, meie Issanda Jeesuse Kristuse nimel hoiduda igast vennast, kes elab korratut elu ja mitte seda pärimust mööda, mille olete meilt saanud.
7 Sest te teate ise, kuidas te peate meie eeskuju järgi elama, sest me ei ole elanud korratult teie keskel
8 ega ole kellegi juures leiba muidu söönud, vaid oleme vaeva ja rängeldamisega ööd ja päevad teinud tööd, et mitte kedagi teie seast koormata;
9 ei mitte, et meil poleks selleks meelevalda, vaid et me annaksime teile head eeskuju käia meie järel.
10 Sest ka siis, kui olime teie juures, seadsime nii, et kes ei taha tööd teha, ärgu ka söögu.
11 Me kuuleme ju, et mõned teie seast elavad korratut elu ega tee tööd, vaid janditavad.
12 Ent niisuguseid me käsime ja manitseme Issandas Jeesuses Kristuses, et nad vaikselt tööd tehes sööksid omaenese leiba!
13 Kuid teie, vennad, ärge tüdige head tegemast!
14 Aga kui keegi meie sõna, mis meie kirja kaudu on öeldud, ei võta kuulda, siis pidage teda silmas ja ärge tehke tegemist temaga, et ta häbeneks.
15 Ometi ärge pidage teda vaenlaseks, vaid hoiatage teda kui venda.
16 Aga Rahuissand Ise andku teile rahu alati ja igal viisil! Issand olgu teie kõikidega!
17 See tervitus on minu, Pauluse käega; see on tunnuseks igas kirjas; nõnda ma kirjutan.
18 Meie Issanda Jeesuse Kristuse arm olgu teie kõikidega!
1 Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás,
2 A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra.
3 Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého.
4 Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete.
5 Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista.
6 Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného, kteréž přijal od nás.
7 Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně.
8 Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení.
9 Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali.
10 Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl.
11 Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce.
12 Protož těm, kteříž takoví jsou, přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli.
13 Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce.
14 Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl.
15 Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra.
16 Sám pak Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi.
17 Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši.
18 Milost Pána našeho Jezukrista budiž se všemi vámi. Amen. Druhý list k Tessalonicenským psán byl z Atén.