1 Tuleta neile meelde, et nad alistuksid valitsejaile ja ülemaile, oleksid sõnakuulelikud, valmis igaks heaks teoks,

2 ei laimaks kedagi, ei oleks riiakad, vaid leebed, osutades kõike tasadust kõigi inimeste vastu.

3 Sest ka meie olime kord mõistmatud, sõnakuulmatud, eksijad, mitmesuguste himude ja lõbude orjad ning elasime kurjuses ja kadeduses, olime vihatavad ja vihkasime üksteist.

4 Aga kui Jumala, meie Õnnistegija heldus ja inimesearmastus ilmus,

5 siis Ta päästis meid, ei mitte õiguse tegude tõttu, mida me oleksime teinud, vaid Oma halastust mööda uuestisünni pesemise ja Püha Vaimu uuendamise kaudu,

6 Keda Tema on rikkalikult välja valanud meie peale Jeesuse Kristuse, meie Õnnistegija läbi,

7 et meie, tema armu läbi õigeks tehtud, saaksime igavese elu pärijaiks lootuse järgi.

8 See sõna on ustav; ja ma tahan, et sa neid asju teravasti rõhutaksid, et need, kes usuvad Jumalasse, oleksid hoolsad heade tegude tegemises; need on head ja kasulikud inimestele.

9 Aga väldi rumalaid uurimusi ja sugukondade nimekirju ning riidu ja vaidlusi käsu pärast; sest need on kasutud ja tühised.

10 Eksiõpetusega inimesest pöördu ära, kui sa teda ühe korra või kaks oled noominud,

11 teades, et niisugune on pöörane ja teeb pattu ning on iseenese hukka mõistnud.

12 Kui ma Artemase või Tühhikose läkitan sinu juurde, siis tõtta tulema minu juurde Nikoopolisse; sest ma olen otsustanud seal viibida talve.

13 Käsutundja Zeenas ja Apollos varusta hoolsasti teekonnale, et neil midagi ei puuduks.

14 Õppigu meiegi omad harrastama häid tegusid hädavajalikeks tarvidusteks, et nad ei jääks viljatuks.

15 Sind tervitavad kõik, kes on minuga. Tervita neid, kes meid armastavad usus. Arm olgu teie kõikidega!

1 Napomínej jich, ať jsou knížatům a mocnostem poddáni, jich poslušni, a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi.

2 Žádnému ať se nerouhají, nejsou svárliví, ale přívětiví, dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem.

3 Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní, tvrdošijní, bloudící, sloužíce žádostem a rozkošem rozličným, v zlosti a v závisti bydlíce, ohyzdní, vespolek se nenávidíce.

4 Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha,

5 Ne z skutků spravedlnosti, kteréž bychom my činili, ale podle milosrdenství svého spasil nás, skrze obmytí druhého narození, a obnovení Ducha svatého,

6 Kteréhož vylil na nás hojně, skrze Jezukrista Spasitele našeho,

7 Abychom, ospravedlněni jsouce milostí jeho, byli dědicové v naději života věčného.

8 Věrnáť jest řeč tato, a chciť, abys těch věcí potvrzoval, ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni, kteříž uvěřili Bohu. A toť jsou ty věci dobré, i lidem užitečné.

9 Nemoudré pak otázky, a vyčítání rodů, a sváry, a hádky o věci zákonní zastavuj; nebť jsou neužitečné a marné.

10 Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz,

11 Věda, že takový jest převrácený, a hřeší, svým vlastním soudem jsa odsouzen.

12 Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika, snaž se přijíti ke mně do Nikopolim; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti.

13 Zéna, učeného v Zákoně, a Apollo s pilností vyprovoď, ať v ničemž nemají nedostatku.

14 A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti, a zvláště, kdež jsou toho potřeby, aby nebyli neužiteční.

15 Pozdravují tě, kteříž jsou se mnou, všickni. Pozdraviž těch, kteříž nás milují u víře. Milost Boží budiž se všemi vámi. Amen. K Titovi, kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zřízen byl, psán z Nikopoli města Macedonského.