1 L’anziano al carissimo Gaio, che io amo nella verità.

2 Carissimo, io prego che in ogni cosa tu prosperi e goda buona salute, come prospera l’anima tua. 3 Perché mi sono grandemente rallegrato quando sono venuti dei fratelli che hanno reso testimonianza della tua verità, del modo nel quale tu cammini nella verità. 4 Io non ho maggiore allegrezza di questa: udire che i miei figli camminano nella verità.

5 Carissimo, tu operi fedelmente in tutto ciò che fai a favore dei fratelli che sono, per di più, stranieri. 6 Essi hanno reso testimonianza del tuo amore davanti alla chiesa e farai bene a provvedere al loro viaggio in modo degno di Dio, 7 perché sono partiti per amore del nome di Cristo, senza prendere alcunché dai pagani. 8 Noi dunque dobbiamo accogliere persone come queste, per essere cooperatori con la verità.

9 Ho scritto qualcosa alla chiesa ma Diotrefe, che cerca di avere il primato fra loro, non ci riceve. 10 Perciò, se vengo, io ricorderò le opere che fa, sparlando contro di noi con parole maligne; e, non contento di questo, non soltanto non riceve egli stesso i fratelli, ma a quelli che vorrebbero riceverli impedisce di farlo e li caccia fuori dalla chiesa.

11 Carissimo, non imitare il male, ma il bene. Chi fa il bene è da Dio; chi fa il male non ha visto Dio.

12 A Demetrio è resa testimonianza da tutti e dalla verità stessa; anche noi gli rendiamo testimonianza; e tu sai che la nostra testimonianza è vera.

13 Avevo molte cose da scriverti, ma non voglio scrivertele con inchiostro e penna. 14 Ma spero di vederti presto e ci parleremo a voce. 15 La pace sia con te. Gli amici ti salutano. Saluta gli amici a uno a uno.

1 Starší Gáiovi milému, kteréhož já miluji v pravdě. 2 Nejmilejší, žádámť obzvláštně, abys se dobře měl a zdráv byl, tak jako duše tvá dobře se má. 3 Zradovalť jsem se zajisté velice, když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti, vypravujíce, kterak ty v upřímnosti chodíš. 4 Nemámť větší radosti, nežli abych slyšel, že synové moji chodí v upřímnosti. 5 Nejmilejší, věrně děláš, cožkoli činíš bratřím a hostem, 6 Kteřížto svědectví vydali o lásce tvé před církví. Kteréžto vyprovodíš-li, tak jakž sluší na Boha, dobře učiníš. 7 Neboť jsou pro jméno jeho vyšli, a nic nevzali od pohanů. 8 Mámeť tedy my takové přijímati, abychom byli pomocníci pravdy. 9 Psal jsem sboru vašemu, ale Diotrefes, kterýž stojí o prvotnost mezi nimi, nepřijímá nás. 10 Protož přijdu-liť tam, připomenuť skutky jeho, kteréž činí, mluvě proti nám zlé řeči. A nemaje dosti na tom, i sám bratří nepřijímá, i těm, kteříž by přijímati chtěli, nedopouští, a ze sboru je vylučuje. 11 Nejmilejší, nenásledujž zlého, ale dobrého. Kdož dobře činí, z Boha jest; ale kdož zle činí, nevidí Boha. 12 Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech, i od samé pravdy; ano i my svědectví o něm vydáváme, a víte, že svědectví naše pravé jest. 13 Mnohoť jsem měl psáti, ale nechci psáti černidlem a pérem. 14 Nebo mám naději, že tě tudíž uzřím, a ústy k ústům mluviti budeme. 15 Pokoj budiž tobě. Pozdravují tě přátelé. Pozdraviž i ty dobrých přátel ze jména.