1 "‘In quel tempo sorgerà Michele, il grande capo, il difensore dei figli del tuo popolo; vi sarà un tempo di angoscia, come non ce ne fu mai da quando esistono le nazioni fino a quell’epoca; in quel tempo, il tuo popolo sarà salvato; tutti quelli, cioè, che saranno trovati iscritti nel libro. 2 Molti di quelli che dormono nella polvere della terra si risveglieranno: gli uni per la vita eterna, gli altri per la vergogna, per una eterna infamia. 3 I saggi risplenderanno come lo splendore del firmamento e quelli che ne avranno condotti molti alla giustizia, risplenderanno come le stelle, in eterno. 4 Tu, Daniele, tieni nascoste queste parole e sigilla il libro fino al tempo della fine; molti lo studieranno con cura e la conoscenza aumenterà’. 5 Poi, io, Daniele, guardai, ed ecco altri due uomini in piedi: l’uno su questa sponda del fiume, 6 e l’altro sulla sponda opposta. Uno di essi disse all’uomo vestito di lino che stava sopra le acque del fiume: ‘Quando sarà la fine di queste cose meravigliose?’. 7 Io udii l’uomo vestito di lino, che stava sopra le acque del fiume, il quale, alzata la mano destra e la mano sinistra al cielo, giurò per colui che vive in eterno: ‘Ciò sarà per un tempo, dei tempi e la metà di un tempo; quando la forza del popolo santo sarà interamente infranta, allora tutte queste cose si compiranno’. 8 Io udii, ma non compresi e dissi: ‘Mio signore, quale sarà la fine di queste cose?’. 9 Egli rispose: ‘Va’, Daniele; poiché queste parole sono nascoste e sigillate fino al tempo della fine. 10 Molti saranno purificati, imbiancati, affinati; ma gli empi agiranno empiamente e nessuno degli empi capirà, ma capiranno i saggi. 11 Dal tempo che sarà soppresso il sacrificio continuo e sarà rizzata l’abominazione della desolazione, vi saranno milleduecentonovanta giorni. 12 Beato chi aspetta e giunge a milletrecentotrentacinque giorni! 13 Ma tu avviati verso la fine; ti riposerai e poi ti rialzerai per ricevere la tua parte di eredità alla fine dei giorni’".

1 Toho času postaví se Michal, kníže veliké, kterýž zastává synů lidu tvého, a bude čas ssoužení, jakéhož nebylo, jakž jest národ, až do toho času; toho, pravím, času vysvobozen bude lid tvůj, kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize. 2 Tuť mnozí z těch, kteříž spí v prachu země, procítí, jedni k životu věčnému, druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné. 3 Ale ti, kteříž jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky. 4 Ty pak Danieli, zavři slova tato, a zapečeť knihu tuto až do času jistého. Mnozíť budou pilně zpytovati, a rozmnoženo bude umění. 5 Zatím viděl jsem já Daniel, a aj, jiní dva stáli, jeden z této strany břehu řeky, a druhý z druhé strany břehu též řeky. 6 A řekl muži tomu oblečenému v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky: Když bude konec těm divným věcem? 7 I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné, kterýž stál nad vodou té řeky, an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi, a přisáhl skrze Živého na věky, že po uloženém času, a uložených časích, i půl času, a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého, dokonají se všecky tyto věci. 8 A když jsem já slyše, nerozuměl, řekl jsem: Pane můj, jaký konec bude těch věcí? 9 Tedy řekl: Odejdi, Danieli, nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého. 10 Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí; bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou, aniž co porozumějí kteří z nich, ale moudří porozumějí. 11 Od toho pak času, v němž odjata bude obět ustavičná, a postavena ohavnost hubící, bude dnů tisíc, dvě stě a devadesát. 12 Blahoslavený, kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci, třem stům, třidcíti a pěti. 13 Ty pak odejdi k místu svému, a odpočívati budeš, a zůstaneš v losu svém na skonání dnů.