1 O Galati insensati, chi vi ha ammaliati, voi, davanti agli occhi dei quali Gesù Cristo è stato apertamente raffigurato crocifisso? 2 Questo soltanto desidero sapere da voi: avete voi ricevuto lo Spirito per via delle opere della legge o per la predicazione della fede? 3 Siete voi così insensati? Dopo aver cominciato con lo Spirito, volete ora raggiungere la perfezione con la carne? 4 Avete voi sofferto tante cose invano? Se pure è proprio invano. 5 Colui dunque che vi somministra lo Spirito e opera fra voi dei miracoli, lo fa per mezzo delle opere della legge o per la predicazione della fede?

6 Così anche Abraamo credette a Dio e ciò gli fu messo in conto come giustizia. 7 Riconoscete anche voi che coloro i quali hanno la fede, sono figli di Abraamo. 8 La Scrittura, prevedendo che Dio avrebbe giustificato i Gentili per la fede, preannunciò ad Abraamo questa buona notizia: "In te saranno benedette tutte le genti". 9 In tal modo, quelli che hanno la fede sono benedetti con il credente Abraamo. 10 Poiché tutti coloro che si basano sulle opere della legge sono sotto maledizione, perché è scritto: "Maledetto chiunque non persevera in tutte le cose scritte nel libro della legge per metterle in pratica!". 11 Che nessuno sia giustificato per la legge davanti a Dio, è evidente perché il giusto vivrà per fede. 12 Ma la legge non si basa sulla fede, anzi essa dice: "Chi avrà messo in pratica queste cose, vivrà per mezzo di esse". 13 Cristo ci ha riscattati dalla maledizione della legge, essendo divenuto maledizione per noi (poiché sta scritto: "Maledetto chiunque è appeso al legno"), 14 affinché la benedizione di Abraamo venisse sui Gentili in Cristo Gesù e ricevessimo, per mezzo della fede, lo Spirito promesso.

15 Fratelli, io parlo secondo le usanze degli uomini: un patto che sia stato validamente concluso, sia pur soltanto un patto d’uomo, nessuno l’annulla o vi aggiunge alcun che. 16 Le promesse furono fatte ad Abraamo e alla sua progenie. Non dice: "E alle progenie", come se si trattasse di molte, ma, come parlando di una sola, dice: "E alla tua progenie", che è Cristo. 17 Ecco quello che voglio dire: un patto già in precedenza stabilito da Dio, la legge, che venne quattrocentotrent’anni dopo, non lo invalida in modo da annullare la promessa. 18 Perché, se l’eredità viene dalla legge, essa non viene più dalla promessa; ora Dio l’ha donata ad Abraamo per mezzo di una promessa.

19 Che cos’è dunque la legge? Essa fu aggiunta a causa delle trasgressioni, finché venisse la progenie alla quale era stata fatta la promessa, e fu promulgata per mezzo di angeli, per mano di un mediatore. 20 Ora, un mediatore non è mediatore di uno solo; Dio, invece, è uno solo.

21 La legge è dunque contraria alle promesse di Dio? Assolutamente no! Perché, se fosse stata data una legge capace di produrre la vita, allora sì, la giustizia sarebbe venuta dalla legge, 22 ma la Scrittura ha rinchiuso ogni cosa sotto peccato, affinché i beni promessi sulla base della fede in Gesù Cristo fossero dati ai credenti. 23 Ma prima che venisse la fede eravamo tenuti rinchiusi in custodia sotto la legge, in attesa della fede che doveva essere rivelata. 24 Così la legge è stata il nostro pedagogo per condurci a Cristo, affinché fossimo giustificati per fede. 25 Ma, ora che la fede è venuta, non siamo più sotto pedagogo, 26 perché siete tutti figli di Dio per la fede in Cristo Gesù. 27 Poiché voi tutti che siete stati battezzati in Cristo vi siete rivestiti di Cristo. 28 Non c’è qui né Giudeo né Greco; non c’è né schiavo né libero; non c’è né maschio né femmina, poiché voi tutti siete uno in Cristo Gesù. 29 E, se siete di Cristo, siete dunque discendenza di Abraamo, eredi secondo la promessa.

1 Ó nemoudří Galatští, kdož jest vás tak zmámil, abyste nebyli povolni pravdě, kterýmž před očima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukřižován? 2 Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás, z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali, čili z slyšení víry? 3 Tak nemoudří jste? Počavše Duchem, již nyní tělem konáte? 4 Tak mnoho trpěli jste nadarmo? A ještě nadarmo-li. 5 Ten tedy, kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi, z skutků-li Zákona to činí, čili z slyšení víry? 6 Jako Abraham uvěřil Bohu, a počteno jemu to k spravedlnosti. 7 A tak vidíte, že ti, kteříž jsou z víry, ti jsou synové Abrahamovi. 8 Předzvěděvši pak Písmo, že z víry ospravedlňuje pohany Bůh, předpovědělo Abrahamovi: Že v tobě budou požehnáni všickni národové. 9 A tak ti, kteříž jsou z víry, docházejí požehnání s věrným Abrahamem. 10 Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knihách Zákona, aby to plnil. 11 A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude. 12 Zákon pak není z víry, ale ten člověk, kterýž by plnil ta přikázání, živ bude v nich. 13 Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě), 14 Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru. 15 Bratří, po lidsku pravím: Však utvrzené některého člověka smlouvy žádný neruší, aniž k ní kdo něco přidává. 16 Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení, i semeni jeho. Nedí: A semenům, jako by o mnohých mluvil, ale jako o jednom: A semenu tvému, jenž jest Kristus. 17 Totoť pak pravím: Že smlouvy prve od Boha stvrzené, vztahující se k Kristu, Zákon, kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se, nevyprazdňuje, tak aby slib Boží v nic obrátil. 18 Nebo jestližeť z Zákona pochází dědictví, tedy již ne z zaslíbení. Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bůh dědictví. 19 Což pak Zákon? Pro přestupování ustanoven jest, dokudž by nepřišlo to símě, jemuž se stalo zaslíbení, způsobený skrze anděly v ruce prostředníka. 20 Ale prostředník není jednoho, Bůh pak jeden jest. 21 Tedy Zákon jest proti slibům Božím? Odstup to. Nebo kdyby byl Zákon dán, kterýž by mohl obživiti, jistě z Zákona byla by spravedlnost. 22 Ale zavřelo Písmo všecky pod hřích, aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím. 23 Prve pak, nežli přišla víra, pod Zákonem byli jsme ostříháni, zavříni jsouce k té víře, kteráž potom měla zjevena býti. 24 A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu, abychom z víry ospravedlněni byli. 25 Ale když přišla víra, již nejsme pod pěstounem. 26 Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru. 27 Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste, Krista jste oblékli. 28 Neníť ani Žid, ani Řek, ani slouha, ani svobodný, ani muž, ani žena. Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši. 29 A když Kristovi jste, tedy símě Abrahamovo jste, a podle zaslíbení dědicové.