1 Questa è la legge del sacrificio per la colpa; è cosa santissima. 2 Nel luogo dove si sgozza l’olocausto, si sgozzerà la vittima per la colpa; e se ne spanderà il sangue sull’altare tutto intorno; 3 e se ne offrirà tutto il grasso, la coda, il grasso che copre le interiora, 4 i due rognoni, il grasso che vi è sopra e che copre i fianchi, e la rete del fegato, che si staccherà vicino ai rognoni. 5 Il sacerdote farà bruciare tutto questo sull’altare, come un sacrificio fatto mediante il fuoco all’Eterno. Questo è un sacrificio per la colpa. 6 Ogni maschio tra i sacerdoti ne potrà mangiare; si mangerà in luogo santo; è cosa santissima. 7 Il sacrificio per la colpa è come il sacrificio per il peccato; la stessa legge vale per entrambi; la vittima sarà del sacerdote che farà l’espiazione. 8 E il sacerdote che offrirà l’olocausto per qualcuno terrà per sé la pelle dell’olocausto che avrà offerto. 9 Così pure ogni oblazione cotta in forno, o preparata in padella, o sulla griglia, sarà del sacerdote che l’ha offerta. 10 E ogni oblazione impastata con olio, o asciutta, sarà per tutti i figli di Aaronne: per l’uno come per l’altro.

11 Questa è la legge del sacrificio di ringraziamento, che si offrirà all’Eterno. 12 Se uno l’offre per riconoscenza, offrirà, con il sacrificio di ringraziamento, delle focacce senza lievito intrise di olio, delle gallette senza lievito unte con olio, e del fior di farina cotto, in forma di focacce intrise di olio. 13 Presenterà anche, come sua offerta, oltre a quelle focacce, delle focacce di pane lievitato, insieme con il suo sacrificio di riconoscenza e di ringraziamento. 14 Di ognuna di queste offerte si presenterà una parte come oblazione elevata all’Eterno; essa sarà del sacerdote che avrà fatto l’aspersione del sangue del sacrificio di ringraziamento. 15 E la carne del sacrificio di riconoscenza e di ringraziamento sarà mangiata il giorno stesso che esso è offerto; non se ne lascerà nulla fino alla mattina. 16 Ma se il sacrificio che uno offre è votivo o volontario, la vittima sarà mangiata il giorno che egli la offrirà, e quel che ne rimane dovrà essere mangiato l’indomani; 17 ma ciò che sarà rimasto della carne del sacrificio fino al terzo giorno, si dovrà bruciare con il fuoco. 18 Se uno mangia della carne del suo sacrificio di ringraziamento il terzo giorno, chi l’ha offerto non sarà gradito; e dell’offerta non gli sarà tenuto conto; sarà cosa abominevole; e chi ne avrà mangiato porterà la pena della sua iniquità. 19 La carne che sarà stata in contatto con qualcosa di impuro non sarà mangiata, sarà bruciata con il fuoco. 20 Quanto alla carne che si mangia, chiunque è puro ne potrà mangiare; ma la persona che, essendo impura, mangerà della carne del sacrificio di ringraziamento che appartiene all’Eterno, sarà eliminata dal suo popolo. 21 E se uno toccherà qualcosa di impuro, una impurità umana, un animale impuro o qualsiasi cosa abominevole, immonda, e mangerà della carne del sacrificio di ringraziamento che appartiene all’Eterno, quel tale sarà eliminato dal suo popolo’".

22 L’Eterno parlò ancora a Mosè, dicendo: 23 "Parla ai figli d’Israele, e di’ loro: ‘Non mangerete nessun grasso, né di bue, né di pecora, né di capra. 24 Il grasso di una bestia morta da sé, o il grasso di una bestia sbranata potrà servire per qualunque altro uso; ma non ne mangerete affatto; 25 perché chiunque mangerà del grasso degli animali che si offrono in sacrificio mediante il fuoco all’Eterno, quel tale sarà eliminato dal suo popolo. 26 E non mangerete affatto nessun sangue, né di uccelli né di quadrupedi, in tutti i luoghi dove abiterete. 27 Chiunque mangerà sangue di qualunque specie, sarà eliminato dal suo popolo’".

28 L’Eterno parlò ancora a Mosè, dicendo: 29 "Parla ai figli d’Israele, e di’ loro: ‘Colui che offrirà all’Eterno il suo sacrificio di ringraziamento porterà la sua offerta all’Eterno, prelevandola dal suo sacrificio di ringraziamento. 30 Porterà con le proprie mani ciò che deve essere offerto all’Eterno mediante il fuoco; porterà il grasso insieme con il petto, il petto per agitarlo come offerta agitata davanti all’Eterno. 31 Il sacerdote farà bruciare il grasso sull’altare; e il petto sarà di Aaronne e dei suoi figli. 32 Darete pure al sacerdote, come offerta elevata, la coscia destra dei vostri sacrifici di ringraziamento. 33 Colui dei figli di Aaronne che offrirà il sangue e il grasso dei sacrifici di ringraziamento avrà, come sua parte, la coscia destra. 34 Poiché, dai sacrifici di ringraziamento offerti dai figli d’Israele, io prendo il petto dell’offerta agitata e la coscia dell’offerta elevata, e li do al sacerdote Aaronne e ai suoi figli come legge perenne, da osservarsi dai figli d’Israele’". 35 Questa è la parte consacrata ad Aaronne e consacrata ai suoi figli, dei sacrifici fatti mediante il fuoco all’Eterno, dal giorno in cui saranno presentati per esercitare il sacerdozio dell’Eterno. 36 Questo l’Eterno ha ordinato ai figli d’Israele di dar loro dal giorno della loro unzione. È una parte che è dovuta a loro per sempre, di generazione in generazione. 37 Questa è la legge dell’olocausto, dell’oblazione, del sacrificio per il peccato, del sacrificio per la colpa, della consacrazione e del sacrificio di ringraziamento: 38 legge che l’Eterno diede a Mosè sul monte Sinai il giorno che ordinò ai figli d’Israele di presentare le loro offerte all’Eterno nel deserto di Sinai.

1 Tento pak bude řád oběti za provinění; svatá svatých jest. 2 Na kterémž místě zabijí se obět zápalná, na témž zabijí i obět za vinu, a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol. 3 Všecken pak tuk její obětovati bude z ní, ocas i tuk střeva přikrývající. 4 Též obě dvě ledvinky s tukem, kterýž jest na nich i na slabinách; a branici, kteráž jest na jatrách, s ledvinkami odejme. 5 I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu; obět za provinění jest. 6 Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji, na místě svatém jedena bude; svatá svatých jest. 7 Jakož obět za hřích, tak obět za vinu, jednostejné právo míti budou; knězi, kterýž by ho očišťoval, přináležeti bude. 8 Knězi pak, kterýž by něčí obět zápalnou obětoval, kůže té oběti zápalné, kterouž obětoval, přináležeti bude. 9 Nadto všeliká obět suchá, kteráž v peci pečena bude, a všecko, což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude, knězi, kterýž to obětuje, přináležeti bude. 10 Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená, všechněm synům Aronovým přináležeti bude, a to jednomu jako druhému. 11 Tento pak bude řád oběti pokojné, kterouž by obětoval Hospodinu: 12 Jestliže by ji obětoval v oběti chvály, tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené, olejem zadělané a oplatky nekvašené, olejem pomazané a mouku bělnou smaženou, s těmi koláči olejem zadělanými. 13 Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou, v obět chvály pokojných obětí svých. 14 A budeť obětovati z něho jeden pecník, ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení, a ten přináležeti bude tomu knězi, kterýž kropil krví té oběti pokojné. 15 Maso pak obět, z té oběti chvály, jenž jest obět pokojná, v den obětování jejího jedeno bude, aniž co zůstane z něho do jitra. 16 Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou, tolikéž v den obětování jejího jedena bude; a jestliže by co zůstalo z toho, tedy na druhý den jísti se bude. 17 Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne, ohněm spáleno bude. 18 Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího, nebudeť příjemný ten, kterýž ji obětoval, aniž přijata bude, ale ohavnost bude, a kdož by koli jedl je, ponese nepravost svou. 19 Též maso, kteréž by se dotklo něčeho nečistého, nebude jedeno, ale ohněm spáleno bude; maso pak jiné, kdož by koli čistý byl, bude moci jísti. 20 Nebo člověk, kterýž by jedl maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu obětována, a byl by poškvrněný: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 21 A kdož by se dotkl něčeho nečistého, buďto nečistoty člověka, buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté, a jedl by maso z oběti pokojné, kteráž jest Hospodinu posvěcena: tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého. 22 Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi, řka: 23 Mluv k synům Izraelským a rci jim: Žádného tuku z vola, aneb z ovce, aneb z kozy nebudete jísti. 24 Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě, ale jísti ho nikoli nebudete. 25 Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada, kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu, vyhlazen bude člověk ten, kterýž jedl, z lidu svého. 26 Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých, buď z ptactva, buď z hovada. 27 Všeliký člověk, kterýž by jedl jakou krev, vyhlazen bude z lidu svého. 28 Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi, řka: 29 Mluv k synům Izraelským a rci: Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu, on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých. 30 Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu. Tuk s hrudím přinese, a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem. 31 Páliti pak bude kněz tuk na oltáři, ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho. 32 A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich. 33 Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk, tomu se dostane plece pravé na díl jeho. 34 Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich, a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských. 35 Toť jest díl pomazání Aronova, a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových, ode dne toho, v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu, 36 Kterýž přikázal Hospodin, aby jim ode dne, v kterémž jich pomazal, dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich. 37 Tenť jest řád oběti zápalné, oběti suché, oběti za hřích, oběti za vinu, a posvěcování i obětí pokojných, 38 Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne, když přikázal synům Izraelským, aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai.