1 Oracolo, parola dell’Eterno, rivolta a Israele per mezzo di Malachia. 2 "Io vi ho amati", dice l’Eterno; "e voi dite: ‘In che cosa ci hai amati?’. Esaù non era forse fratello di Giacobbe?" dice l’Eterno; "eppure io ho amato Giacobbe 3 e ho odiato Esaù, ho fatto dei suoi monti una desolazione, ho dato la sua eredità agli sciacalli del deserto". 4 Se Edom dice: "Noi siamo stati atterrati, ma torneremo e ricostruiremo i luoghi ridotti in rovina", così parla l’Eterno degli eserciti: "Essi costruiranno, ma io distruggerò; saranno chiamati ‘Territorio dell’iniquità’, e ‘Popolo contro il quale l’Eterno è indignato per sempre’. 5 I vostri occhi lo vedranno e voi direte: ‘L’Eterno è magnificato oltre i confini d’Israele’".

6 "‘Un figlio onora suo padre e un servo il suo signore; se dunque io sono padre, dov’è l’onore che mi è dovuto? Se sono signore, dov’è il timore che mi spetta?’ dice l’Eterno degli eserciti a voi, o sacerdoti, che disprezzate il mio nome, eppure dite: ‘In che modo abbiamo disprezzato il tuo nome?’. 7 Voi offrite sul mio altare cibi contaminati, ma dite: ‘In che modo ti abbiamo contaminato?’. Lo avete fatto dicendo: ‘La mensa dell’Eterno è spregevole’. 8 Quando offrite una bestia cieca per sacrificarla, non è forse male? quando ne offrite una zoppa o malata, non è forse male? Presentala dunque al tuo governatore! Te ne sarà grato? Avrà dei riguardi per la tua persona?" dice l’Eterno degli eserciti. 9 "Ora dunque, implorate pure il favore di Dio, perché egli abbia pietà di noi! Sono le vostre mani quelle che hanno fatto ciò; ed egli dovrebbe avere riguardo alla persona di qualcuno di voi?" dice l’Eterno degli eserciti.

10 "Ci fosse almeno qualcuno di voi che chiudesse le porte! Voi non accendereste invano il fuoco sul mio altare! Io non prendo nessun piacere in voi", dice l’Eterno degli eserciti, "e le offerte delle vostre mani io non le gradisco. 11 Poiché dall’oriente all’occidente il mio nome è grande fra le nazioni, e in ogni luogo si offrono al mio nome incenso e oblazioni pure; perché il mio nome è grande fra le nazioni", dice l’Eterno degli eserciti. 12 "Ma voi lo profanate, dicendo: ‘La mensa dell’Eterno è contaminata, e ciò che dà come cibo è spregevole. 13 Voi dite anche: ‘Ah, che fatica!’ e mi trattate con disprezzo", dice l’Eterno degli eserciti. "Portate animali rubati, zoppi o malati, e queste sono le offerte che fate! Potrei io gradirle dalle vostre mani?" dice l’Eterno. 14 "Maledetto il disonesto che ha nel suo gregge un maschio, ne fa un voto, e offre in sacrificio all’Eterno una bestia difettosa! Poiché io sono un Re grande", dice l’Eterno degli eserciti, "e il mio nome è tremendo fra le nazioni".

1 Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše. 2 Miluji vás, praví Hospodin, vy pak říkáte: V čem nás miluješ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův? praví Hospodin. A však jsem miloval Jákoba. 3 Ezau pak měl jsem v nenávisti; protož zanechal jsem hor jeho pustých, a dědictví jeho drakům pouště. 4 Řekne-li Idumejská země: Ochuzeniť jsme, ale navrátíme se zase, a vystavíme místa pustá, takto praví Hospodin zástupů: Oni nechť stavějí, a já budu bořiti. I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem, na nějž hněviv bude Hospodin až na věky. 5 Což oči vaše uzří, a vy díte: Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských. 6 Syn ctí otce, a služebník pána svého. Protož jestližeť jsem já otec, kdež jest čest má? A jestliže jsem pán, kde jest bázeň má? Vám to mluví Hospodin zástupů, ó kněží, kteříž sobě zlehčujete jméno mé. A však říkáte: V čem zlehčujeme jméno tvé? 7 Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou, říkáte: Èímž jsme tě poškvrnili? Tím, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest. 8 Nebo když přivodíte slepé k obětování, což to není nic zlého? A když přivodíte chromé aneb nemocné, což to není nic zlého? Daruj je medle knížeti svému, zalíbíš-li mu se tím, a přijme-li tvář tvou, praví Hospodin zástupů. 9 A protož nyní kořtež se tváři Boha silného, aby nám milost učinil. Ale když to z rukou vašich jest, přijme-liž kterého z vás oblíčej? praví Hospodin zástupů. 10 Anobrž kdo jest mezi vámi, aby zavřel dvéře, aneb zapálil na oltáři mém darmo? Nemámť v vás žádné líbosti, praví Hospodin zástupů, a oběti nepřijmu z ruky vaší. 11 Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy, a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému, a obět čistá. Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy, praví Hospodin zástupů, 12 Ačkoli vy ho poškvrňujete, když říkáte: Stůl Hospodinův v pohrdání jest, a což kladeno bývá na něj, že jest chaterný pokrm. 13 Říkáte také: Ach, větší práce, ješto byste to zdmýchnouti mohli, praví Hospodin zástupů. Nebo přinášíte to, což jest vydřeno, a chromé i nemocné, přinášejíce dar. To-liž mám přijímati z ruky vaší? praví Hospodin. 14 Anobrž zlořečený jest fortelný, kterýž maje v svém stádě samce, činí slib, a obětuje Pánu to, což jest churavého. Nebo král veliký já jsem, praví Hospodin zástupů, a jméno mé jest hrozné mezi národy.