1 In quei giorni comparve Giovanni il battista, predicando nel deserto della Giudea e dicendo: 2 "Ravvedetevi, poiché il regno dei cieli è vicino". 3 Di lui parlò infatti il profeta Isaia quando disse:

"Voce di uno che grida nel deserto: ‘Preparate la via del Signore, raddrizzate i suoi sentieri’".

4 Giovanni aveva un vestito di pelo di cammello e una cintura di cuoio intorno ai fianchi e si cibava di cavallette e di miele selvatico. 5 Allora Gerusalemme e tutta la Giudea e tutto il paese intorno al Giordano accorrevano a lui 6 ed erano battezzati da lui nel fiume Giordano, confessando i loro peccati. 7 Ma, vedendo molti dei farisei e dei sadducei venire al suo battesimo, disse loro: "Razza di vipere, chi vi ha insegnato a fuggire dall’ira a venire? 8 Fate dunque dei frutti degni del ravvedimento. 9 E non pensate di dire dentro di voi: ‘Abbiamo per padre Abraamo’, perché io vi dico che Dio può far sorgere da queste pietre dei figli ad Abraamo. 10 La scure è già posta alla radice degli alberi; ogni albero dunque che non fa buon frutto sta per essere tagliato e gettato nel fuoco. 11 Io vi battezzo in acqua, in vista del ravvedimento, ma colui che viene dietro a me è più forte di me e io non sono degno di portargli i calzari; egli vi battezzerà in Spirito Santo e fuoco. 12 Egli ha il suo ventilabro in mano, pulirà interamente la sua aia e raccoglierà il suo grano nel granaio, ma arderà la pula con fuoco inestinguibile".

13 Allora Gesù dalla Galilea si recò al Giordano da Giovanni per essere da lui battezzato. 14 Ma questi vi si opponeva dicendo: "Sono io che ho bisogno di essere battezzato da te e tu vieni a me?". 15 Ma Gesù gli rispose: "Lascia fare per ora, poiché conviene che noi adempiamo così ogni giustizia". Allora Giovanni lo lasciò fare. 16 E Gesù, appena fu battezzato, salì fuori dall’acqua ed ecco i cieli si aprirono ed egli vide lo Spirito di Dio scendere come una colomba e venire sopra di lui. 17 Ed ecco una voce dai cieli che disse: "Questo è il mio diletto Figlio nel quale mi sono compiaciuto".

1 V těch pak dnech přišel Jan Křtitel, káže na poušti Judské, 2 A řka: Pokání čiňte, nebo přiblížilo se království nebeské. 3 Totoť jest zajisté ten Předchůdce předpověděný od Izaiáše proroka, řkoucího: Hlas volajícího na poušti: Připravujte cestu Páně, přímé čiňte stezky jeho. 4 Měl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých, a pokrm jeho byl kobylky a med lesní. 5 Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva, i ze vší krajiny ležící při Jordánu, 6 A křtěni byli od něho v Jordáně, vyznávajíce hříchy své. 7 Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů, že jdou k jeho křtu, řekl jim: Pokolení ještěrčí, i kdo vám ukázal, kterak byste utéci měli budoucího hněvu? 8 Protož čiňte ovoce hodné pokání. 9 A nedomnívejte se, že můžete říkati sami u sebe: Otce máme Abrahama. Neboť pravím vám, že by mohl Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi. 10 A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena. Každý zajisté strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. 11 Já křtím vás vodou ku pokání, ten pak, kterýž po mně přichází, jestiť mocnější nežli já, jehožto nejsem hoden obuvi nositi. Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm. 12 Jehožto věječka v ruce jeho, a vyčistíť humno své, a shromáždí pšenici svou do obilnice, ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným. 13 Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi, aby také pokřtěn byl od něho. 14 Ale Jan zbraňoval mu, řka: Mně jest potřebí, abych od tebe pokřtěn byl, a ty pak jdeš ke mně? 15 A odpovídaje Ježíš, dí jemu: Dopusť tak; neboť tak sluší na nás, abychom plnili všelikou spravedlnost. Tedy dopustil jemu. 16 A pokřtěn jsa Ježíš, vystoupil ihned z vody; a aj, otevřína jsou mu nebesa, a viděl Ducha Božího, sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj. 17 A aj, zavzněl hlas s nebe řkoucí: Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž mi se dobře zalíbilo.