1 Parola dell’Eterno rivolta a Sofonia, figlio di Cusci, figlio di Ghedalia, figlio di Amaria, figlio di Ezechia, ai giorni di Giosia, figlio di Amon, re di Giuda.

2 "Io farò sparire completamente ogni cosa sulla faccia della terra", dice l’Eterno. 3 "Distruggerò uomini e bestie; sterminerò gli uccelli del cielo e i pesci del mare, le cause d’inciampo insieme agli empi, ed eliminerò gli uomini dalla faccia della terra", dice l’Eterno. 4 "Stenderò la mano su Giuda e su tutti gli abitanti di Gerusalemme; sterminerò da questo luogo gli avanzi di Baal, il nome dei sacerdoti degli idoli, con i sacerdoti, 5 e quelli che si prostrano sui tetti davanti all’esercito celeste, quelli che si prostrano giurando all’Eterno e giurando anche a Malcom, 6 quelli che si allontanano dall’Eterno, e quelli che non cercano l’Eterno e non lo consultano. 7 Silenzio davanti al Signore, all’Eterno! Poiché il giorno dell’Eterno è vicino, poiché l’Eterno ha preparato un sacrificio, ha santificato i suoi invitati. 8 Nel giorno del sacrificio dell’Eterno io punirò tutti i prìncipi, i figli del re, e tutti quelli che indossano abiti stranieri. 9 In quel giorno punirò tutti quelli che saltano sopra la soglia, che riempiono di violenza e di frode le case dei loro signori. 10 In quel giorno", dice l’Eterno, "si udrà un grido dalla Porta dei Pesci, un urlo dal quartiere nuovo, e un grande fracasso dalle colline. 11 Urlate, abitanti del Mortaio! poiché tutto il popolo dei mercanti è annientato, tutti quelli che erano carichi di denaro sono sterminati. 12 In quel tempo io frugherò Gerusalemme con delle torce e punirò gli uomini che, immobili sulle loro fecce, dicono nel loro cuore: ‘L’Eterno non fa né bene né male’. 13 Le loro ricchezze saranno abbandonate al saccheggio e le loro case devastate; essi costruiranno case, ma non le abiteranno; pianteranno vigne, ma non ne berranno il vino.

14 Il grande giorno dell’Eterno è vicino; è vicino e viene in gran fretta; si ode venire il giorno dell’Eterno e il più valoroso grida amaramente. 15 Quel giorno è un giorno di ira, un giorno di calamità e di angoscia, un giorno di rovina e di desolazione, un giorno di tenebre e caligine, un giorno di nuvole e di fitta oscurità, 16 un giorno di suono di tromba e di allarme contro le città fortificate e le alte torri. 17 Io metterò gli uomini nell’angoscia, essi cammineranno come ciechi, perché hanno peccato contro l’Eterno; il loro sangue sarà sparso come polvere e la loro carne come escrementi. 18 Né il loro argento né il loro oro li potrà liberare nel giorno dell’ira dell’Eterno; ma tutto il paese sarà divorato dal fuoco della sua gelosia; poiché egli farà un’improvvisa e totale distruzione di tutti gli abitanti del paese".

1 Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Sofoniášovi synu Chusi, syna Godoliášova, syna Amariášova, syna Ezechiášova, za dnů Joziáše syna Amonova, krále Judského. 2 Zajisté že sklidím všecko se svrchku té země, praví Hospodin. 3 Sklidím lidi i hovada, sklidím ptactvo nebeské i ryby mořské, i pohoršení s bezbožnými; vypléním, pravím, lidi se svrchku této země, praví Hospodin. 4 Nebo vztáhna ruku svou na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské, zahladím z místa tohoto ostatek Bále, i kněží jeho s jich pomocníky, 5 I ty, kteříž se klanějí na střechách vojsku nebeskému, i ty, kteříž klanějíce se, přisahají skrze Hospodina, i ty, kteříž přisahají skrze Melecha svého. 6 I ty, kteříž zpět odcházejí, aby nenásledovali Hospodina, a kteříž nehledají Hospodina, aniž se ho dotazují. 7 Umlkni před oblíčejem Panovníka Hospodina, nebo blízký jest den Hospodinův; přistrojil zajisté Hospodin obět, povolal pozvaných svých. 8 I stane se v den oběti Hospodinovy, že navštívím knížata a syny královy i všecky, kteříž se obláčejí v roucho cizozemců. 9 Navštívím v ten den i každého, kterýž vskakuje na prah, kteříž naplňují dům pánů svých nátiskem a lstí. 10 I stane se v ten den, praví Hospodin, hlas křiku od brány rybné, a kvílení od druhé strany a třeskot veliký od pahrbků. 11 Kvělte vy, kteříž bydlíte u vnitřku; nebo vyhlazen bude všecken obor kupců, vypléněni budou všickni snášející stříbro. 12 I stane se v ten čas, že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami, a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiniť dobře Hospodin, aniž zle činí. 13 Nebo přijde statek jejich na rozchvátání, a domové jejich na zpuštění. Stavějí zajisté domy, ale nebudou v nich bydliti; a štěpují vinice, ale nebudou píti vína z nich. 14 Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova, tuť hořce křičeti bude udatný. 15 Den rozhněvání bude ten den, den úzkosti a trápení, den zpuštění a to hrozného, den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty, 16 Den trouby a troubení proti městům hrazeným, a proti úhlům vysokým, 17 V němž úzkostmi sevru lidi, aby chodili jako slepí, nebo proti Hospodinu zhřešili. I vylita bude krev jejich jako prach, a těla jejich jako lejna. 18 Ani stříbro jejich, ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhněvání Hospodinova; nebo ohněm horlivosti jeho sehlcena bude tato všecka země, proto že konec jistě rychlý učiní všechněm obyvatelům země.