1 Le mosche morte fanno puzzare e imputridire l’olio del profumiere; un po’ di follia guasta il pregio della sapienza e della gloria.2 Il savio ha il cuore alla sua destra, ma lo stolto l’ha alla sua sinistra.3 Anche quando lo stolto va per la via, il senno gli manca e mostra a tutti ch’è uno stolto.4 Se il sovrano sale in ira contro di te, non lasciare il tuo posto; perché la dolcezza previene grandi peccati.5 C’è un male che ho veduto sotto il sole, un errore che procede da chi governa:6 che, cioè la stoltezza occupa posti altissimi, e i ricchi seggono in luoghi bassi.7 Ho veduto degli schiavi a cavallo, e de’ principi camminare a piedi come degli schiavi.8 Chi scava una fossa vi cadrà dentro, e chi demolisce un muro sarà morso dalla serpe.9 Chi smuove le pietre ne rimarrà contuso, e chi spacca le legna corre un pericolo.10 Se il ferro perde il taglio e uno non l’arrota, bisogna che raddoppi la forza; ma la sapienza ha il vantaggio di sempre riuscire.11 Se il serpente morde prima d’essere incantato, l’incantatore diventa inutile.12 Le parole della bocca del savio son piene di grazia; ma le labbra dello stolto son causa della sua rovina.13 Il principio delle parole della sua bocca è stoltezza, e la fine del suo dire è malvagia pazzia.14 Lo stolto moltiplica le parole; eppure l’uomo non sa quel che gli avverrà; e chi gli dirà quel che succederà dopo di lui?15 La fatica dello stolto lo stanca, perch’egli non sa neppur la via della città.16 Guai a te, o paese, il cui re è un fanciullo, e i cui principi mangiano fin dal mattino!17 Beato te, o paese, il cui re è di nobile lignaggio, ed i cui principi si mettono a tavola al tempo convenevole, per ristorare le forze e non per ubriacarsi!18 Per la pigrizia sprofonda il soffitto; per la rilassatezza delle mani piove in casa.19 Il convito è fatto per gioire, il vino rende gaia la vita, e il danaro risponde a tutto.20 Non maledire il re, neppur col pensiero; e non maledire il ricco nella camera ove tu dormi; poiché un uccello del cielo potrebbe spargerne la voce, e un messaggero alato pubblicare la cosa.

1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.