1 Allora s’accostarono a Gesù dei Farisei e degli scribi venuti da Gerusalemme, e gli dissero:2 Perché i tuoi discepoli trasgrediscono la tradizione degli antichi? poiché non si lavano le mani quando prendono cibo.3 Ma egli rispose loro: E voi, perché trasgredite il comandamento di Dio a motivo della vostra tradizione?4 Dio, infatti, ha detto: Onora tuo padre e tua madre; e: Chi maledice padre o madre sia punito di morte; oi, invece, dite:5 Se uno dice a suo padre o a sua madre: Quello con cui potrei assisterti è offerta a Dio,6 egli non è più obbligato ad onorar suo padre o sua madre. E avete annullata la parola di Dio a cagion della vostra tradizione.7 Ipocriti, ben profetò Isaia di voi quando disse:8 Questo popolo mi onora con le labbra, ma il cuor loro e lontano da me.9 Ma invano mi rendono il loro culto, insegnando dottrine che son precetti d’uomini.10 E chiamata a sé la moltitudine, disse loro: Ascoltate e intendete:11 Non è quel che entra nella bocca che contamina l’uomo; ma quel che esce dalla bocca, ecco quel che contamina l’uomo.12 Allora i suoi discepoli, accostatisi, gli dissero: Sai tu che i Farisei, quand’hanno udito questo discorso, ne son rimasti scandalizzati?13 Ed egli rispose loro: Ogni pianta che il Padre mio celeste non ha piantata, sarà sradicata.14 Lasciateli; sono ciechi, guide di ciechi; or se un cieco guida un altro cieco, ambedue cadranno nella fossa.15 Pietro allora prese a dirgli: Spiegaci la parabola.16 E Gesù disse: Siete anche voi tuttora privi d’intendimento?17 Non capite voi che tutto quello che entra nella bocca va nel ventre ed è gittato fuori nella latrina?18 Ma quel che esce dalla bocca viene dal cuore, ed e quello che contamina l’uomo.19 Poiché dal cuore vengono pensieri malvagi, omicidi, adulteri, fornicazioni, furti, false testimonianze, diffamazioni.20 Queste son le cose che contaminano l’uomo; ma il mangiare con le mani non lavate non contamina l’uomo.21 E partitosi di là, Gesù si ritirò nelle parti di Tiro e di Sidone.22 Quand’ecco, una donna cananea di que’ luoghi venne fuori e si mise a gridare: Abbi pietà di me, Signore, figliuol di Davide; la mia figliuola è gravemente tormentata da un demonio.23 Ma egli non le rispose parola. E i suoi discepoli, accostatisi, lo pregavano dicendo: Licenziala, perché ci grida dietro.24 Ma egli rispose: Io non sono stato mandato che alle pecore perdute della casa d’Israele.25 Ella però venne e gli si prostrò dinanzi, dicendo: Signore, aiutami!26 Ma egli rispose: Non è bene prendere il pan de’ figliuoli per buttarlo ai cagnolini.27 Ma ella disse: Dici bene, Signore; eppure anche i cagnolini mangiano dei minuzzoli che cadono dalla tavola dei lor padroni.28 Allora Gesù le disse: O donna, grande è la tua fede; ti sia fatto come vuoi. E da quell’ora la sua figliuola fu guarita.29 Partitosi di là, Gesù venne presso al mar di Galilea; e, salito sul monte, si pose quivi a sedere.30 E gli si accostarono molte turbe che avean seco degli zoppi, dei ciechi, de’ muti, degli storpi e molti altri malati; li deposero a’ suoi piedi, e Gesù li guarì;31 talché la folla restò ammirata a veder che i muti parlavano, che gli storpi eran guariti, che gli zoppi camminavano, che i ciechi vedevano, e ne dette gloria all’Iddio d’Israele.32 E Gesù, chiamati a sé i suoi discepoli, disse: Io ho pietà di questa moltitudine; poiché già da tre giorni sta con me e non ha da mangiare; e non voglio rimandarli digiuni, che talora non vengano meno per via.33 E i discepoli gli dissero: Donde potremmo avere, in un luogo deserto, tanti pani da saziare così gran folla?34 E Gesù chiese loro: Quanti pani avete? Ed essi risposero: Sette e pochi pescetti.35 Allora egli ordinò alla folla di accomodarsi per terra.36 Poi prese i sette pani ed i pesci; e dopo aver rese grazie, li spezzò e diede ai discepoli, e i discepoli alle folle.37 E tutti mangiarono e furon saziati; e de’ pezzi avanzati si levaron sette panieri pieni.38 Or quelli che aveano mangiato erano quattromila persone, senza contare le donne e i fanciulli.39 E, licenziate le turbe, Gesù entrò nella barca e venne al paese di Magadan.

1 A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:2 Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.3 A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?4 Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.5 Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.6 A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.7 Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:8 Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.9 Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.10 A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.11 Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.12 Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?13 A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.14 Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.15 I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.16 Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?17 Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?18 Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.19 Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.20 Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.21 A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.22 A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.23 Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.24 On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.25 Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.26 On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.27 A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.28 Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.29 A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.30 I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,31 Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.32 Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.33 I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?34 I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.35 I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.36 A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.37 I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.38 Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.39 A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.