1 IO vi esorto adunque, fratelli, per le compassioni di Dio, che voi presentiate i vostri corpi, il vostro razional servigio, in ostia vivente, santa, accettevole a Dio.

2 E non vi conformiate a questo secolo, anzi siate trasformati per la rinnovazion della vostra mente; acciocchè proviate qual sia la buona, accettevole, e perfetta volontà di Dio.

3 Perciocchè io, per la grazia che mi è stata data, dico a ciascuno che è fra voi: che non abbia alcun sentimento sopra ciò che conviene avere; anzi senta a sobrietà, secondo che Iddio ha distribuita a ciascuno la misura della fede.

4 Perciocchè, siccome in uno stesso corpo abbiam molte membra, e tutte le membra non hanno una medesima operazione,

5 così noi, che siam molti, siamo un medesimo corpo in Cristo; e ciascun di noi è membro l’uno dell’altro.

6 Ora, avendo noi doni differenti, secondo la grazia che ci è stata data, se abbiam profezia, profetizziamo secondo la proporzion della fede;

7 se ministerio, attendiamo al ministerio; parimente il dottore attenda all’insegnare;

8 e colui che esorta, attenda all’esortare; colui che distribuisce, faccialo in semplicità; colui che presiede, con diligenza; colui che fa opere pietose, con allegrezza.

9 LA carità sia senza simulazione; abborrite il male, ed attenetevi fermamente al bene.

10 Siate inclinati ed avervi gli uni agli altri affezione per amor fraterno; prevenite gli uni gli altri nell’onore.

11 Non siate pigri nello zelo; siate ferventi nello Spirito, serventi al Signore;

12 allegri nella speranza, pazienti nell’afflizione, perseveranti nell’orazione;

13 comunicanti a’ bisogni de’ santi, procaccianti l’ospitalità.

14 Benedite quelli che vi perseguitano; benediteli, e non li maledite.

15 Rallegratevi con quelli che sono allegri, piangete con quelli che piangono.

16 Abbiate fra voi un medesimo sentimento; non abbiate l’animo alle cose alte, ma accomodatevi alle basse; non siate savi secondo voi stessi.

17 Non rendete ad alcuno male per male; procurate cose oneste nel cospetto di tutti gli uomini.

18 S’egli è possibile, e quanto è in voi, vivete in pace con tutti gli uomini.

19 Non fate le vostre vendette, cari miei; anzi date luogo all’ira di Dio; perciocchè egli è scritto: A me la vendetta, io renderò la retribuzione, dice il Signore.

20 Se dunque il tuo nemico ha fame, dagli da mangiare; se ha sete, dagli da bere; perciocchè, facendo questo, tu raunerai de’ carboni accesi sopra il suo capo.

21 Non esser vinto dal male, anzi vinci il male per il bene

1 Protož prosím vás, bratří, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v obět živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu vaši.

2 A nepřipodobňujte se světu tomuto, ale proměňtež se obnovením mysli vaší, tak abyste zkusili, jaká by byla vůle Boží dobrá, libá a dokonalá.

3 Neboť pravím (skrze milost, kteráž dána jest mi,) každému z těch, jenž jsou mezi vámi, aby ne více smyslil, než sluší smysliti, ale aby smyslil v středmosti, tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry.

4 Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme, ale nemají všickni údové jednostejného díla,

5 Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu, a obzvláštně jedni druhých údové.

6 Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti, kteráž dána jest nám, buďto proroctví, kteréž ať jest podle pravidla víry;

7 Buďto úřad, v bedlivém přisluhování; buďto ten, jenž učí, v vyučování.

8 Též kdo napomíná, v napomínání; ten, jenž rozdává, dávej v upřímnosti; kdož jiným předložen jest, konej úřad svůj s pilností; kdo milosrdenství činí, s ochotností.

9 Milování buď bez pokrytství; v ošklivosti mějte zlé, připojeni jsouce k dobrému.

10 Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce, uctivostí se vespolek předcházejte,

11 V pracech neleniví, duchem vroucí, příhodnosti času šetřící,

12 Nadějí se radující, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční,

13 V potřebách s svatými se sdělující, přívětivosti k hostem následující.

14 Dobrořečte protivníkům vašim, dobrořečte, pravím, a nezlořečte.

15 Radujte s radujícími, a plačte s plačícími.

16 Buďte vespolek jednomyslní, ne vysoce o sobě smýšlejíce, ale k nízkým se nakloňujíce.

17 Nebuďte opatrní sami u sebe. Žádnému zlého za zlé neodplacujte, opatrujíce dobré přede všemi lidmi,

18 Jestliže jest možné, pokudž na vás jest, se všemi lidmi pokoj majíce,

19 Ne sami sebe mstíce, nejmilejší, ale dejte místo hněvu; nebo psáno jest: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán.

20 A protož lační-li nepřítel tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho.

21 Nedej se přemoci zlému, ale přemáhej v dobrém zlé.