1 Vajha elszenvednétek tõlem egy kevés balgatagságot! Sõt szenvedjetek el engem is.

2 Mert isteni buzgósággal buzgok értetek; hisz eljegyeztelek titeket egy férfiúnak, hogy mint szeplõtlen szûzet állítsalak a Krisztus elé.

3 Félek azonban, hogy a miként a kígyó a maga álnokságával megcsalta Évát, akként a ti gondolataitok is megrontatnak [és eltávolodnak] a Krisztus iránt való egyenességtõl.

4 Mert hogyha az, a ki jõ, más Jézust prédikál, a kit nem prédikáltunk, vagy más lelket vesztek, a mit nem vettetek, vagy más evangyéliomot, a mit be nem fogadtatok, szépen eltûrnétek.

5 Mert én azt gondolom, hogy semmiben sem vagyok alábbvaló a fõ-fõ apostoloknál.

6 Ha pedig avatatlan [vagyok ]is a beszédben, de nem az ismeretben; sõt mindenben, mindenképen nyilvánvalókká lettünk elõttetek.

7 Avagy vétkeztem-é, mikor magamat megaláztam, hogy ti felmagasztaltassatok, hogy ingyen hírdettem néktek az Isten evangyéliomát?

8 Más gyülekezeteket fosztottam meg, zsoldot vévén, hogy néktek szolgáljak; és mikor nálatok voltam és szûkölködtem, nem voltam terhére senkinek.

9 Mert az én szükségemet kipótolták a Macedóniából jött atyafiak; és rajta voltam és rajta is leszek, hogy semmiben se legyek terhetekre.

10 Krisztus igazsága bennem, hogy én ettõl a dicsekvéstõl nem esem el Akhája vidékén.

11 Miért? Hogy nem szeretlek titeket? Tudja az Isten.

12 De a mit cselekszem, cselekedni is fogom, hogy elvágjam az alkalmat az alkalomkeresõk elõl; hogy a mivel dicsekesznek, olyanoknak találtassanak [abban], mint mi is.

13 Mert az ilyenek hamis apostolok, álnok munkások, a kik a Krisztus apostolaivá változtatják át magukat.

14 Nem is csoda; hisz maga a Sátán is átváltoztatja magát világosság angyalává.

15 Nem nagy dolog azért, ha az õ szolgái is átváltoztatják magokat az igazság szolgáivá; a kiknek végök az õ cselekedeteik szerint lészen.

16 Ismét mondom: ne tartson engem senki esztelennek; de ha mégis, fogadjatok be mint esztelent is, hogy egy kicsit én is dicsekedhessem.

17 A mit mondok, nem az Úr szerint mondom, hanem mintegy esztelenül a dicsekvésnek ezzel a merészségével,

18 Mivelhogy sokan dicsekesznek test szerint, dicsekeszem én is.

19 Hisz okosak lévén, örömest eltûritek az eszteleneket.

20 Mert eltûritek, ha valaki leigáz titeket, ha valaki felfal, ha valaki megfog, ha valaki felfuvalkodik, ha valaki arczul ver titeket.

21 Szégyenkezve mondom, mivelhogy mi erõtelenek voltunk; de a miben merész valaki, esztelenül szólok, merész vagyok én is.

22 Héberek õk? Én is. Izráeliták-é? Én is. Ábrahám magva-é? Én is.

23 Krisztus szolgái-é? (balgatagul szólok) én méginkább; több fáradság, több vereség, több börtön, gyakorta való halálos [veszedelem] által.

24 A zsidóktól ötször kaptam negyvenet egy híján.

25 Háromszor megostoroztak, egyszer megköveztek, háromszor hajótörést szenvedtem, éjt-napot a mélységben töltöttem;

26 Gyakorta való utazásban, veszedelemben folyó vizeken, veszedelemben rablók közt, veszedelemben népem között, veszedelemben pogányok között, veszedelemben városban, veszedelemben pusztában, veszedelemben tengeren, veszedelemben hamis atyafiak közt;

27 Fáradságban és nyomorúságban, gyakorta való virrasztásban, éhségben és szomjúságban, gyakorta való bõjtölésben, hidegben és mezítelenségben.

28 Mindezeken kívül van az én naponkénti zaklattatásom, az összes gyülekezetek gondja.

29 Ki beteg, hogy én is beteg ne volnék? Ki botránkozik meg, hogy én is ne égnék?

30 Ha dicsekednem kell, az én gyengeségemmel dicsekszem.

31 Az Isten és a mi Urunk Jézus Krisztusnak Atyja, a ki mindörökké áldott, tudja, hogy nem hazudom.

32 Damaskusban Aretás király helytartója õrzette a damaskusiak városát, akarván engem megfogni;

33 És az ablakon át, kosárban bocsátottak le a kõfalon, és megmenekültem kezei közül.

1 Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé, nýbrž posneste mne.

2 Neboť miluji vás Božím milováním. Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži, Kristu.

3 Ale bojímť se, aby snad, jakož had svedl Evu chytrostí svou, tak nebyly porušeny mysli vaše, abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti, kteráž jest v Kristu.

4 Nebo kdyby někdo přijda, jiného Ježíše vám kázal, kteréhož jsme my nekázali, aneb kdybyste jiného ducha přijali, kteréhož jste prve nepřijali, anebo jiné evangelium, kteréhož jste od nás nevzali, slušně byste to snášeli.

5 Neboť za to mám, že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů.

6 Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči, však ne v umění, ale ve všem všudy otevření jsme vám.

7 Zdali jsem zhřešil, ponižuje se, abyste vy povýšeni byli, a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám?

8 Jiné jsem církve loupil, bera od nich plat k službě vaší. A byv u vás, jsa potřeben, neobtěžoval jsem žádného.

9 Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří, přišedše z Macedonie. A ve všech věcech varoval jsem se, a varovati budu, abych vás neobtěžoval.

10 Jestiť pravda Kristova ve mně, že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských.

11 Z které příčiny? Snad že vás nemiluji? Bůhť ví.

12 Ale což činím, ještěť činiti budu, abych odňal příčinu těm, kteříž hledají příčiny k tomu, aby v tom, v čemž se chlubí, nalezeni byli takoví jako i my.

13 Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví, proměňujíce se v apoštoly Kristovy.

14 A není div. Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti.

15 Protož neníť to tak veliká věc, jestliže i služebníci jeho proměňují se, aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti, jichžto konec bude podle skutků jejich.

16 Opět pravím, aby mne někdo neměl za nemoudrého; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne, ať i já se maličko něco pochlubím.

17 Což mluvím, nemluvímť jako ode Pána, ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby.

18 Kdyžť se mnozí chlubí podle těla, i jáť se pochlubím.

19 Rádi zajisté snášíte nemoudré, jsouce sami moudří.

20 Nebo snesete i to, by vás kdo v službu podrobil, by kdo zžíral, by kdo bral, by se kdo pozdvihoval, by vás kdo v tvář bil.

21 K zahanbení vašemu pravím, rovně jako bychom my nějací špatní byli. Nýbrž v čem kdo smí, (v nemoudrosti mluvím,) smímť i já.

22 Židé jsou? Jsem i já Žid. Izraelští jsou? Jsem i já. Símě Abrahamovo jsou? I já.

23 Služebníci Kristovi jsou? (Nemoudře dím:) Nadto já. V pracech býval jsem hojněji, v ranách přílišně, v žalářích hojněji, v smrtech častokrát.

24 Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem.

25 Třikrát metlami mrskán jsem, jednou jsem byl ukamenován, třikrát jsem na moři tonul, ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem.

26 Na cestách často, v nebezpečenství na řekách, v nebezpečenství od lotrů, v nebezpečenství od svého pokolení, v nebezpečenství od pohanů, v nebezpečenství v městě, v nebezpečenství na poušti, v nebezpečenství na moři, v nebezpečenství mezi falešnými bratřími;

27 V práci a v ustání, v bděních často, v hladu a v žízni, v postech častokrát, na zimě a v nahotě.

28 Kromě toho, což zevnitř jest, dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně, to jest péče o všecky sbory.

29 Kdo umdlévá, abych já s ním nemdlel? Kdo se uráží, abych já se nepálil?

30 Jestližeť se mám chlubiti, nemocmi svými se chlubiti budu.

31 Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista, kterýž jest požehnaný na věky, ví, žeť nelhu.

32 Hejtman v Damašku lidu Aréty krále, ostříhal města Damašku, chtěje mne do vězení vzíti.

33 Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed, i ušel jsem rukou jeho.