1 Az én ágyasházamban éjjeleken keresém azt, a kit szeret az én lelkem,

2 Immár felkelek és eljárom a várost,

3 Megtalálának engem az õrizõk, a kik a várost kerülik. [Mondék nékik:]

4 Alig mentem vala el azoktól,

5 Kényszerítelek titeket, Jeruzsálemnek leányai,

6 Kicsoda az, a ki feljõ a pusztából,

7 Ímé, ez a Salamon gyaloghintaja,

8 Mindnyájan fegyverfogók, hadakozásban bölcsek,

9 Hálóágyat csinált magának Salamon király

10 Oszlopait ezüstbõl csinálta,

11 Jõjjetek ki, és nézzétek, Sionnak leányai,

1 Na ložci svém v noci hledala jsem toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

2 Již tedy vstanu, a zchodím město; po ryncích i po ulicech hledati budu toho, kteréhož miluje duše má. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.

3 Našli mne ponocní, kteříž chodí po městě. Viděli-liž jste toho, kteréhož miluje duše má?

4 A jakž jsem jich jen pominula, takž jsem našla toho, kteréhož miluje duše má. Chopila jsem ho, aniž ho pustím, až ho uvedu do domu matky své, a do pokojíka rodičky své.

5 Přísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtěl.

6 Která jest to, jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu, okouřena jsuc mirrou a kadidlem, dražším nad všelijaký prach apatekářský?

7 Aj, lože Šalomounovo, okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských,

8 Vše vládnoucích mečem, vycvičených v boji, z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního.

9 Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského,

10 Při níž udělal sloupy stříbrné, dno zlaté a ponebí šarlatové, vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských.

11 Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.