1 Emlékezzél meg Uram, mi esett meg rajtunk; tekintsd meg és lásd meg gyalázatunkat!
2 A mi örökségünk idegenekre szállt; házaink a jövevényekéi.
3 Apátlan árvák lettünk; anyáink, mint az özvegyek.
4 Vizünket pénzért iszszuk, tûzifánkat áron kapjuk.
5 Nyakunknál fogva hajtatunk; elfáradtunk, nincsen nyugtunk.
6 Égyiptomnak adtunk kezet, az assziroknak, hogy jóllakjunk kenyérrel.
7 Apáink vétkeztek; nincsenek; mi hordozzuk vétkeiket.
8 Szolgák uralkodnak rajtunk; nincs a ki megszabadítson kezökbõl.
9 Életünk veszélyeztetésével szerezzük kenyerünket a pusztában levõ fegyver miatt.
10 Bõrünk, mint a kemencze, megfeketedett az éhség lázától.
11 Az asszonyokat meggyalázták Sionban, a szûzeket Júda városaiban.
12 A fejedelmeket kezökkel akasztották fel; a vének orczáit nem becsülik.
13 Az ifjak a kézi malmot hordozzák, és a gyermekek a fahordásban botlanak el.
14 A vének eltüntek a kapuból, [megszüntek] az ifjak énekelni.
15 Oda van a mi szívünk öröme, gyászra fordult a mi körtánczunk.
16 Elesett a mi fejünknek koronája, jaj most nékünk mert vétkeztünk!
17 Ezért lett beteg a mi szívünk, ezekért homályosodtak meg a mi szemeink;
18 A Sion hegyéért, hogy elpusztult; rókák futkosnak azon!
19 Te Uram örökké megmaradsz; a te királyi széked nemzedékrõl nemzedékre!
20 Miért feledkezel el örökre mi rólunk? [miért] hagysz el minket hosszú idõre?
21 Téríts vissza Uram magadhoz és visszatérünk; újítsd meg a mi napjainkat, mint régen.
22 Mert bizony-bizony megvetettél minket; megharagudtál ránk felettébb!
1 Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
2 Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
3 Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
4 Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
5 Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
6 Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
7 Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
8 Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
9 S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
10 Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
11 Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
12 Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
13 Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
14 Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
15 Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
16 Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
17 Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
18 Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
19 Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
20 Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
21 Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
22 Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?