Eclesiastes 10

1 Dead flies cause the ointment of the apothecary to send forth a stinking savour: so doth a little folly him that is in reputation for wisdom and honour.*10.1 Dead…: Heb. Flies of death 2 A wise man’s heart is at his right hand; but a fool’s heart at his left. 3 Yea also, when he that is a fool walketh by the way, his wisdom faileth him, and he saith to every one that he is a fool.*10.3 his…: Heb. his heart

4 If the spirit of the ruler rise up against thee, leave not thy place; for yielding pacifieth great offences. 5 There is an evil which I have seen under the sun, as an error which proceedeth from the ruler:*10.5 from: Heb. from before 6 Folly is set in great dignity, and the rich sit in low place.*10.6 in great…: Heb. in great heights 7 I have seen servants upon horses, and princes walking as servants upon the earth. 8 He that diggeth a pit shall fall into it; and whoso breaketh an hedge, a serpent shall bite him. 9 Whoso removeth stones shall be hurt therewith; and he that cleaveth wood shall be endangered thereby. 10 If the iron be blunt, and he do not whet the edge, then must he put to more strength: but wisdom is profitable to direct. 11 Surely the serpent will bite without enchantment; and a babbler is no better.*10.11 a babbler: Heb. the master of the tongue

12 The words of a wise man’s mouth are gracious; but the lips of a fool will swallow up himself.*10.12 gracious: Heb. grace 13 The beginning of the words of his mouth is foolishness: and the end of his talk is mischievous madness.*10.13 his talk: Heb. his mouth 14 A fool also is full of words: a man cannot tell what shall be; and what shall be after him, who can tell him?*10.14 is full…: Heb. multiplieth words 15 The labour of the foolish wearieth every one of them, because he knoweth not how to go to the city.

16 Woe to thee, O land, when thy king is a child, and thy princes eat in the morning! 17 Blessed art thou, O land, when thy king is the son of nobles, and thy princes eat in due season, for strength, and not for drunkenness!

18 By much slothfulness the building decayeth; and through idleness of the hands the house droppeth through.

19 A feast is made for laughter, and wine maketh merry: but money answereth all things.*10.19 maketh…: Heb. maketh glad the life

20 Curse not the king, no not in thy thought; and curse not the rich in thy bedchamber: for a bird of the air shall carry the voice, and that which hath wings shall tell the matter.*10.20 thought: or, conscience

1 Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje. 2 Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho. 3 I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest. 4 Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým. 5 Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti, 6 Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají. 7 Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci. 8 Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had. 9 Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho. 10 Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost. 11 Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače. 12 Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej. 13 Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství. 14 Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí? 15 Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti. 16 Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují. 17 Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství. 18 Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu. 19 Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají. 20 Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.