Ezequiel 2

1 And he said unto me, Son of man, stand upon thy feet, and I will speak unto thee. 2 And the spirit entered into me when he spake unto me, and set me upon my feet, that I heard him that spake unto me. 3 And he said unto me, Son of man, I send thee to the children of Israel, to a rebellious nation that hath rebelled against me: they and their fathers have transgressed against me, even unto this very day.*2.3 nation: Heb. nations 4 For they are impudent children and stiffhearted. I do send thee unto them; and thou shalt say unto them, Thus saith the Lord GOD.*2.4 impudent: Heb. hard of face 5 And they, whether they will hear, or whether they will forbear, (for they are a rebellious house,) yet shall know that there hath been a prophet among them.

6 And thou, son of man, be not afraid of them, neither be afraid of their words, though briers and thorns be with thee, and thou dost dwell among scorpions: be not afraid of their words, nor be dismayed at their looks, though they be a rebellious house.*2.6 briers…: or, rebels 7 And thou shalt speak my words unto them, whether they will hear, or whether they will forbear: for they are most rebellious.*2.7 most…: Heb. rebellion 8 But thou, son of man, hear what I say unto thee; Be not thou rebellious like that rebellious house: open thy mouth, and eat that I give thee.

9 And when I looked, behold, an hand was sent unto me; and, lo, a roll of a book was therein; 10 And he spread it before me; and it was written within and without: and there was written therein lamentations, and mourning, and woe.

1 Kterýž řekl ke mně: Synu člověčí, postav se na nohy své, ať mluvím s tebou. 2 I vstoupil do mne duch, když promluvil ke mně, a postavil mne na nohy mé, a slyšel jsem, an mluví ke mně. 3 Kterýž řekl mi: Synu člověčí, já tě posílám k synům Izraelským, k národům zpurným, kteříž zpurně se postavovali proti mně; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi, až právě do tohoto dne. 4 K těch, pravím, synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě, a díš k nim: Takto praví Panovník Hospodin, 5 Již oni slyšte neb nechte: Že dům zpurný jsou. Ať vědí, že prorok byl u prostřed nich. 6 Ty pak synu člověčí, neboj se jich, aniž se boj slov jejich, že zpurní a jako trní jsou proti tobě, a že mezi štíry bydlíš. Slov jejich neboj se, a tváři jejich se nestrachuj, proto že dům zpurný jsou. 7 Ale mluv slova má k nim, již oni slyšte neb nechte: Že zpurní jsou. 8 Ty pak synu člověčí, slyš, co já pravím tobě: Nebuď zpurný jako ten dům zpurný. Otevři ústa svá, a sněz, co já tobě dám. 9 I viděl jsem, a aj, ruka vztažena byla ke mně, a aj, v ní svinutá kniha. 10 Kteroužto rozvinul přede mnou, a byla popsaná s předu i z zadu, a bylo v ní psáno naříkání, kvílení a běda.