1 Das Hohelied Salomos.

2 Er küsse mich mit dem Kusse seines Mundes; denn deine Liebe ist lieblicher als Wein.

3 Es riechen deine Salben köstlich; dein Name ist eine ausgeschüttete Salbe, darum lieben dich die Jungfrauen.

4 Zieh mich dir nach, so laufen wir. Der König führte mich in seine Kammern. Wir freuen uns und sind fröhlich über dir; wir gedenken an deine Liebe mehr denn an den Wein. Die Frommen lieben dich.

5 Ich bin schwarz, aber gar lieblich, ihr Töchter Jerusalems, wie die Hütten Kedars, wie die Teppiche Salomos.

6 Seht mich nicht an, daß ich so schwarz bin; denn die Sonne hat mich so verbrannt. Meiner Mutter Kinder zürnen mit mir. Sie haben mich zur Hüterin der Weinberge gesetzt; aber meinen eigenen Weinberg habe ich nicht behütet.

7 Sage mir an, du, den meine Seele liebt, wo du weidest, wo du ruhest im Mittage, daß ich nicht hin und her gehen müsse bei den Herden deiner Gesellen.

8 Weiß du es nicht, du schönste unter den Weibern, so gehe hinaus auf die Fußtapfen der Schafe und weide deine Zicklein bei den Hirtenhäusern.

9 Ich vergleiche dich, meine Freundin, meinem Gespann an den Wagen Pharaos.

10 Deine Backen stehen lieblich in den Kettchen und dein Hals in den Schnüren.

11 Wir wollen dir goldene Kettchen machen mit silbernen Pünktlein.

12 Da der König sich herwandte, gab meine Narde ihren Geruch.

13 Mein Freund ist mir ein Büschel Myrrhen, das zwischen meinen Brüsten hanget.

14 Mein Freund ist mir eine Traube von Zyperblumen in den Weinbergen zu Engedi.

15 Siehe, meine Freundin, du bist schön; schön bist du, deine Augen sind wie Taubenaugen.

16 Siehe, mein Freund, du bist schön und lieblich. Unser Bett grünt,

17 unserer Häuser Balken sind Zedern, unser Getäfel Zypressen.

1 Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

2 Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

3 Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

4 Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

5 Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

6 Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

7 Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

8 Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

9 Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

10 Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

11 Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

12 Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

13 Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

14 Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

15 Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

16 Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

17 Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.