1,2 Náš velekněz koná svou službu v nebeském chrámu, který postavil Pán a ne člověk jako pravé místo bohoslužby. Koná ji od chvíle, kdy zaujal vysoké postavení u Boha.

3-5 Každý velekněz je ustanoven k tomu, aby obětoval dary a oběti. I Ježíš měl tuto povinnost. Ale nebyl z kněží, kteří přinášejí dary podle zákona a jejichž služba je jen stínem nebeské bohoslužby. Víme přece, že Mojžíš zhotovil na Boží příkaz svatyni přesně podle vzoru, který mu byl zjeven.

6 Kristus je však prostředníkem lepší smlouvy, která je založena na dalekosáhlejších zaslíbeních, protože mu byla svěřena vznešenější služba.

7 Kdyby stará smlouva neměla vady, nebyla by nahrazována novou. 8 Ale Bůh říká svému lidu:

„Nastane den,

kdy uzavřu s Izraelci a Judejci novou smlouvu.

9 Bude se lišit od té,

kterou jsem uzavřel s jejich otci v den,

kdy jsem je vyvedl z Egypta.

Nedodrželi ji a já jsem o ně přestal dbát.

10 Toto je nová smlouva,

kterou uzavřu s Izraelci,

praví Pán.

Napíšu své zákony do jejich myslí,

takže budou vědět,

co po nich žádám,

aniž bych to musel říkat.

A ty zákony budou vepsány v jejich srdci a oni budou toužit po tom,

aby je plnili.

A budu jejich Bůh a oni budou můj lid.

11 A nebude třeba,

aby někdo říkal svému příteli,

sousedovi nebo bratrovi: Poznávej Pána,

poněvadž mne už všichni,

velcí i malí, budou znát.

12 Odpustím jim jejich přestupky a na jejich hříchy ani nevzpomenu."

13 Tím Bůh ohlašuje nové sliby a novou smlouvu místo staré, která je už nevhodná a pozbývá platnosti.