1 Joram, Ahabin poika, tuli Samarian kaupungissa Israelin kuninkaaksi Juudan kuninkaan Josafatin kahdeksantenatoista hallitusvuotena. Hän hallitsi kaksitoista vuotta.

2 Joram teki sitä, mikä on väärää Herran silmissä, ei kuitenkaan niin paljon kuin isänsä ja äitinsä. Hän poisti isänsä pystyttämän Baalin kivipatsaan

3 mutta piti edelleen kiinni siitä väärästä jumalanpalveluksesta, jolla Jerobeam, Nebatin poika, oli johdattanut Israelin synnintekoon. Siitä synnistä hän ei luopunut.

4 Moabin kuninkaan Mesan maassa oli suuria lammaslaumoja, ja hänet oli velvoitettu toimittamaan Israelin kuninkaalle määräajoin verona satatuhatta karitsaa ja satatuhatta keritsemätöntä pässiä.

5 Mutta kun Ahab kuoli, Moabin kuningas ei enää tunnustanut Israelin kuninkaan herruutta.

6 Kuningas Joram lähti silloin heti Samariasta ja katsasti koko Israelin sotajoukon.

9 Israelin ja Juudan kuninkaat lähtivät yhdessä Edomin kuninkaan kanssa liikkeelle. Kun he olivat marssineet seitsemän päivää, vesi oli lopussa. Sitä ei ollut sotilaille sen paremmin kuin joukkojen perässä kulkeville kuormajuhdillekaan.

17 Sillä näin sanoo Herra: 'Te ette näe tuulta ettekä sadetta, mutta tuo puronuoma tulee täyteen vettä. Siitä te saatte juodaksenne, ja niin myös teidän karjanne ja juhtanne.'

18 Tämä on Herralle vähäinen asia. Hän antaa myös Moabin teidän käsiinne.

20 Kun seuraavana aamuna oli ruokauhrin aika, Edomin suunnalta alkoi virrata vettä, ja se peitti tulvana koko tienoon.

21 Kun Moabiin levisi tieto, että kuninkaat olivat lähteneet matkaan hyökätäkseen sinne, kaikki asekuntoiset miehet nuorukaisista alkaen kutsuttiin koolle, ja he asettuivat maan rajalle.

22 Mutta kun moabilaiset aamulla heräsivät, aurinko paistoi veden pintaan ja vesi näytti punaiselta kuin veri.

24 Mutta kun he tulivat Israelin leiriin, israelilaiset kävivätkin heidän kimppuunsa ja ahdistivat heitä niin, että heidän oli lähdettävä pakoon. Israelilaiset ajoivat hellittämättä moabilaisia takaa ja löivät heidät perin pohjin.

25 He tekivät kaupungeista raunioita, ja kaikki hyvät pellot tulivat täyteen kiviä, kun kukin sotilas heitti pellolle kiven. He tukkivat jokaisen vesilähteen ja kaatoivat kaikki arvokkaat puut. Lopulta vain Kir-Haresetin muurit olivat pystyssä, ja sielläkin linkomiehet saartoivat kaupungin ja ahdistivat sitä.

26 Kun Moabin kuningas huomasi, ettei hän enää kyennyt pitämään puoliaan, hän otti mukaansa seitsemänsataa miekkamiestä ja yritti murtautua läpi Edomin kuninkaan joukkojen kohdalta. Se ei kuitenkaan onnistunut.

27 Silloin hän otti esikoispoikansa, josta piti tulla kuningas hänen jälkeensä, ja uhrasi hänet polttouhrina muurilla. Israelilaiset joutuivat niin suuren kauhun valtaan, että he lopettivat piirityksen ja palasivat maahansa.

1 Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.

2 A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.

3 A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.

4 Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.

5 I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.

6 Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.

7 A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.

8 Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.

9 A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.

10 I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.

11 Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.

12 Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.

13 I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.

14 K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.

15 Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.

16 I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.

17 Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.

18 A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.

19 A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.

20 I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.

21 Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.

22 Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.

23 A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.

24 Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.

25 Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.

26 A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.

27 Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.