1 Abraham oli tullut vanhaksi ja ikääntyneeksi, ja Herra oli siunannut häntä kaikin tavoin.

3 ja vanno minulle Herran, taivaan ja maan Jumalan kautta, ettet ota minun pojalleni vaimoa kanaanilaisten naapureitteni tyttäristä

7 Herra, taivaan Jumala, joka vei minut sukuni parista ja syntymämaastani ja vannoi antavansa minun jälkeläisilleni tämän maan, lähettää enkelinsä sinun edelläsi, niin että onnistut noutamaan sieltä vaimon pojalleni.

9 Ja palvelija kosketti isäntäänsä Abrahamia nivusiin ja vannoi vaaditun valan.

10 Palvelija otti isäntänsä laumasta kymmenen kame- lia sekä kaikenlaisia kalleuksia hänen tavaroistaan ja lähti Mesopotamiaan, Nahorin kaupunkiin.

11 Siellä hän pysähtyi kameleineen kaupungin ulkopuolelle kaivon luo. Oli ilta, se aika, jolloin kaupungin naiset tulevat kaivolle vettä noutamaan.

13 Kun minä seison kaivon luona ja kaupunkilaisten tyttäret tulevat hakemaan vettä,

15 Tuskin hän oli ehtinyt tämän lausua, kun kaivolle tuli Rebekka, Betuelin tytär, ruukku olkapäällään. Betuel oli Abrahamin veljen Nahorin ja tämän vaimon Milkan poika.

16 Tyttö oli hyvin kaunis, neitsyt, johon mies ei ollut koskenut. Hän laskeutui portaita lähteelle, täytti ruukkunsa ja nousi sieltä ylös.

20 Hän tyhjensi nopeasti ruukkunsa juottoaltaaseen, juoksi sitten uudelleen vettä hakemaan ja kantoi sitä miehen kaikille kameleille.

21 Mies tarkkaili häntä mitään puhumatta nähdäkseen, oliko Herra antanut hänen matkansa onnistua.

22 Kun kamelit olivat saaneet juodakseen, mies otti esiin puoli sekeliä painavan kultaisen nenärenkaan, antoi sen tytölle ja pujotti hänen käsiinsä kaksi kultaista rannerengasta, jotka painoivat kymmenen sekeliä.

26 Mies lankesi polvilleen, kumarsi maahan asti kiittäen Herraa

28 Tyttö juoksi kotiin äitinsä luo kertomaan, mitä oli tapahtunut.

29 Rebekalla oli veli nimeltä Laban, ja tämä riensi kaupungista lähteelle miehen luo,

30 kun oli nähnyt sisarellaan nenärenkaan sekä rannerenkaat ja kuullut, mitä Rebekka kertoi miehen hänelle sanoneen. Laban tavoitti miehen, joka vielä seisoi lähteellä kameleineen,

32 Niin mies meni ta- loon ja riisui kamelit, ja Laban toi kameleille olkia ja rehua ja palvelijalle sekä hänen seuralai- silleen vettä jalkojen pesua varten.

35 Herra on suuresti siunannut isäntääni, tehnyt hänet rikkaaksi ja antanut hänelle lampaita, vuohia ja nautakarjaa, kultaa ja hopeaa, orjia ja orjattaria, kameleita ja aaseja.

36 Saara, minun isäntäni vaimo, on van- hoilla päivillään synnyttänyt isännälleni pojan, ja isäntäni on antanut tälle pojalle koko omaisuutensa.

37 Mutta isäntäni vannotti minua sanoen: 'Älä ota minun pojalleni vaimoa kanaanilaisten naapureitteni tyttäristä,

38 vaan mene isäni kotiin ja sukuni luo ja tuo sieltä pojalleni vaimo.'

39 Minä sanoin isännälleni: 'Entä jos tyttö ei lähde mukaani?'

40 Hän sanoi minulle: 'Herra, jonka tahdon mukaisesti minä olen vaeltanut, lähettää enkelinsä sinun mukaasi ja antaa matkasi onnistua, niin että löydät pojalleni vaimon minun suvustani ja isäni perheestä.

41 Olet vapaa valastasi vain, jos tulet sukuni luo eikä sinun mukaasi anneta ketään. Vasta silloin olet vapaa minulle vannomastasi valasta.'

43 Kun minä nyt seison lähteellä ja tänne tulee nuori nainen hakemaan vettä, minä sanon hänelle: 'Anna minun juoda vähän vettä ruukustasi.'

44 Jos hän silloin sanoo minulle: 'Juo, minä tuon vettä kameleillesikin', niin hän on se nainen, jonka Herra on tarkoittanut isäntäni pojalle.

46 Hän laski heti ruukun alas ja sanoi: 'Juo vain, minä juotan kamelisikin.' Ja minä join, ja hän juotti myös kamelini.

47 Minä kysyin häneltä: 'Kenen tytär sinä olet?' Hän vasta- si: 'Isäni on Betuel, Milkan ja Nahorin poika.' Silloin minä panin nenärenkaan hänen nenäänsä ja rannerenkaat hänen käsiinsä,

48 lankesin polvilleni ja kumarsin maahan asti kiittäen ja ylistäen Herraa, isäntäni Abrahamin Jumalaa, joka oli ohjannut minut noutamaan isäntäni veljen tyttären hänen pojalleen vaimoksi.

52 Kuultuaan heidän sanansa Abrahamin palvelija lankesi maahan ja kiitti Herraa.

53 Sitten hän otti esiin hopea- ja kultaesineitä sekä vaatteita ja antoi ne Rebekalle. Myös hänen veljelleen ja äidilleen hän antoi kallisarvoisia lahjoja.

59 Niin he saattoivat matkaan Rebekan ja hänen imettäjänsä sekä Abrahamin palveli- jan ja tämän miehet.

60 He siunasivat Rebekan ja sanoivat hänelle: -- Tulkoon sinulle, sisaremme, tuhat kertaa kymmenentuhatta jälkeläistä, ja jälkeläisesi ottakoot omakseen vihollistensa kaupungit.

61 Sitten Rebekka ja hänen palvelijattarensa nousi- vat kamelin selkään ja lähtivät matkaan. Näin palve- lija vei Rebekan mukanaan.

62 Iisak oli tällä välin siirtynyt Lahai-Roin kaivon tienoille; hän näet asui Negevin maassa.

63 Eräänä iltana Iisak lähti kävelemään, ja kun hän kohotti katseensa, hän näki kamelikaravaanin lähestyvän.

64 Kun Rebekka puolestaan näki Iisakin, hän pudottautui kamelinsa selästä

66 Palvelija kertoi Iisakille kaiken, mitä oli tapahtunut.

67 Iisak vei Rebekan äitinsä Saaran telttaan ja otti hänet vaimokseen. Iisak rakasti häntä ja sai lohdun äitinsä kuoleman tuottamaan suruun.

1 Abraham pak již byl starý a sešlého věku; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech.

2 Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém, kterýž spravoval všecky věci jeho: Vlož nyní ruku svou pod bedro mé,

3 Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím.

4 Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.

5 I řekl jemu služebník ten: Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této, mám-li zase uvésti syna tvého do země, z níž jsi vyšel?

6 Kterýžto odpověděl: Hleď, abys zase neuvodil syna mého tam.

7 Hospodin Bůh nebe, kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé, a mluvil mi, a kterýž mi přisáhl, řka: Semeni tvému dám zemi tuto, onť pošle anděla svého před tebou, a vezmeš manželku synu mému odtud.

8 Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou, svoboden budeš od této přísahy mé; toliko syna mého neuvoď tam zase.

9 Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama, pána svého, a přisáhl jemu na tu řeč.

10 A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého, aby se bral; (nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých.) I vstav, bral se k Aram Naharaim do města Náchor.

11 A zastavil se s velbloudy před městem, u studnice vody k večerou, času toho, když vycházejí vážiti vody.

12 A řekl: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, dejž, prosím, ať se potká se mnou dnes to, čehož hledám; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem.

13 Aj, já stojím u studnice vody, a dcery mužů města tohoto vycházejí, aby vážily vodu.

14 Děvečka tedy, kteréž bych řekl: Nachyl medle věderce svého, ať se napiji, a ona by řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím, ta aby byla, kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi; a po tomť poznám, že jsi milosrdenství učinil se pánem mým.

15 I stalo se prvé, než on přestal mluviti, aj, Rebeka, kteráž se narodila Bathuelovi, synu Melchy, manželky Náchora bratra Abrahamova, vycházela, a věderce její bylo na rameni jejím.

16 A byla děvečka na pohledění velmi krásná, panna, a muž nepoznal jí; kterážto sešla k studnici té, a naplnivši věderce své, šla vzhůru.

17 Tedy běžel služebník ten proti ní, a řekl: Dej mi píti, prosím, maličko vody z věderce svého.

18 I řekla: Napí se, pane můj. A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti.

19 A davši mu píti, řekla: Také velbloudům tvým navážím, dokudž se nenapijí.

20 Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta, a běžela ještě k studnici, aby vážila vodu; a vážila všechněm velbloudům jeho.

21 Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče, rozjímaje, aby zvěděl, zdařil-li Hospodin cestu jeho, čili nic.

22 I stalo se, když přestali píti velbloudové, vyňav muž náušnici zlatou, ztíží půl lotu, a dvě náramnice, dal na ruce její, kteréž vážily deset lotů zlata.

23 A řekl: Čí jsi dcera? Pověz mi, prosím, jest-li v domě otce tvého nám místo, kdež bychom přes noc zůstali?

24 Jemužto odpověděla: Dcera jsem Bathuele, syna Melchy, kteréhož porodila Náchorovi.

25 Řekla ještě k němu: Slámy také a potravy hojně u nás jest, ano i místo, kdež byste přes noc zůstali.

26 Tedy skloniv hlavu, poklonu učinil Hospodinu.

27 A řekl: Požehnaný Hospodin, Bůh pána mého Abrahama, kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého, mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého.

28 I běžela děvečka, a oznámila v domě matky své tak, jakž se stalo.

29 A měla Rebeka bratra, jménem Lábana; ten běžel k muži tomu ven k studnici.

30 Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své, a slyšev slova Rebeky sestry své, ana praví: Tak mluvil ke mně člověk ten, přišel k muži, a on stál při velbloudích u studnice.

31 Jemuž řekl: Vejdi, požehnaný Hospodinův. Proč bys stál vně, kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům?

32 Tedy všel muž ten do domu, a odsedlal velbloudy, a dal Lában slámy a potravy velbloudům, i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch, kteří s ním byli.

33 A položil předeň chléb, aby jedl. Ale on řekl: Nebudu jísti, dokudž nevypravím řečí svých. I řekl Lában: Mluv.

34 Tedy řekl: Služebník Abrahamův jsem já.

35 A Hospodin požehnal pánu mému velice, tak že veliký učiněn jest; nebo dal mu ovce a voly, stříbro a zlato, služebníky a děvky, velbloudy a osly.

36 A porodila Sára, manželka pána mého, pánu mému v starosti své syna, jemuž dal, cožkoli má.

37 I zavázal mne přísahou pán můj, řka: Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských, v jejichž zemi já bydlím.

38 Ale k domu otce mého půjdeš, a k rodině mé, a odtud vezmeš manželku synu mému.

39 A když jsem řekl pánu svému: Snad nepůjde žena ta se mnou?

40 Odpověděl mi: Hospodin, před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil, pošle anděla svého s tebou, a šťastnou způsobí cestu tvou, a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé, a z domu otce mého.

41 A budeš svoboden od přísahy mé, když bys přišel k rodině mé; a jestliže by nedali tobě, budeš prost od přísahy mé.

42 Protož dnes přišed k studnici, řekl jsem: Hospodine, Bože pána mého Abrahama, jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou, po níž já jdu,

43 Aj, já stojím u studnice vody; protož,nechžť panna, kteráž vyjde vážiti vody, když bych jí řekl: Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého,

44 A ona by mi odpověděla: I ty pí, i velbloudům tvým také navážím, ta ať jest manželka, kterouž způsobil Hospodin synu pána mého.

45 Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém, aj, Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém, a sšedši k studnici, vážila. I řekl jsem jí: Prosím, dej mi píti.

46 Ona pak rychle složila věderce své s sebe, a řekla: Pí, také i velbloudy tvé napojím. Tedy pil jsem, a napojila také velbloudy.

47 I ptal jsem se jí, a řekl jsem: Čí jsi dcera? Ona odpověděla: Dcera Bathuele, syna Náchorova, jehož mu porodila Melcha. Tedy dal jsem náušnici na tvář její, a náramnice na ruce její.

48 A skloniv hlavu, poklonu jsem učinil Hospodinu, a dobrořečil jsem Hospodina, Boha pána mého Abrahama, kterýž vedl mne po cestě přímé, abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho.

49 Protož nyní, činíte-li milosrdenství, a pravdu se pánem mým, oznamte mi; pakli nic, také mi oznamte, a obrátím se na pravo neb na levo.

50 Tedy odpověděli Lában a Bathuel, řkouce: Od Hospodina vyšla jest věc tato; nemůžemeť odepříti v ničemž.

51 Aj, Rebeka před tebou, vezmiž ji a jeď; a nechť jest manželkou synu pána tvého, jakož mluvil Hospodin.

52 I stalo se, že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich, poklonil se Hospodinu až k zemi.

53 A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.

54 Tedy jedli a pili, on i muži, kteříž byli s ním, a zůstali tu přes noc. Ráno pak když vstali, řekl: Propusťte mne ku pánu mému.

55 I odpověděl bratr její a matka: Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den, aspoň za deset; potom půjdeš.

56 On pak řekl jim: Nezdržujte mne, poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou; propusťtež mne, ať jdu ku pánu svému.

57 I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu.

58 Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.

59 A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její, služebníka také Abrahamova s muži jeho,

60 Požehnali Rebeky a mluvili jí: Sestro naše, ty buď v tisíce tisíců, a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých.

61 Tedy vstala Rebeka a děvečky její, a vsedše na velbloudy, jely za mužem tím. A tak vzal služebník ten Rebeku, a odjel.

62 Izák pak šel, navracuje se od studnice Živého vidoucího mne; nebo bydlil v zemi polední.

63 A vyšel Izák k přemyšlování na pole, když se chýlilo k večerou; a pozdvih očí svých, uzřel, an velbloudové jdou.

64 Pozdvihla také Rebeka očí svých, a uzřevši Izáka, ssedla s velblouda.

65 (Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.

66 Tedy vypravoval služebník Izákovi vše, což působil.

67 I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.