1 Leeviläinen Korah, Kehatin pojan Jisharin poika, sekä Ruubenin heimoon kuuluvat Datan ja Abiram, Eliabin pojat, ja On, Peletin poika,

2 asettuivat avoimesti uhmaamaan Moosesta ja saivat puolelleen kaksisataaviisikymmentä arvossa pidettyä miestä Israelin päämiesten, kansankokouksen jäsenten joukosta.

4 Kun Mooses kuuli tämän, hän painoi kasvonsa maahan

6 Sinun, Korah, ja jokaisen sinun joukkoosi kuuluvan on huomenna otettava tuliastia,

9 Eikö muka riitä, että Israelin Jumala on ottanut teidät erilleen muusta kansasta ja päästänyt teidät lähelleen, niin että te voitte huolehtia Herran telttamajassa toimitettavista askareista ja suorittaa palvelusta kansan puolesta?

10 Hän sallii sinun ja leeviläisten heimolaistesi astua eteensä, ja nyt te jo havittelette pappeuttakin.

13 Eikö riitä, että veit meidät pois maasta, joka tulvii maitoa ja hunajaa, ja toit meidät kuolemaan tänne autiomaahan? Onko sinun saatava myös hallita meitä?

18 Jokainen otti tuliastiansa, sytytti siihen tulen ja pani siihen suitsuketta. Kaikki asettuivat Mooseksen ja Aaronin kanssa pyhäkköteltan oven luo.

19 Korah kokosi myös muun kansan pyhäkköteltan oven edustalle. Silloin ilmestyi Herran kirkkaus, niin että kaikki sen näkivät,

20 ja Herra sanoi Moosekselle ja Aaronille:

21 Siirtykää pois tämän joukon keskeltä. Minä aion tuhota heidät kaikki yhdellä kertaa.

23 Silloin Herra sanoi Moosekselle:

24 Sano kansalle näin: Menkää pois Korahin, Datanin ja Abiramin majojen lähettyviltä.

25 Mooses meni sitten Datanin ja Abiramin luo, ja Israelin vanhimmat seurasivat häntä.

27 Niin israelilaiset siirtyivät pois Korahin, Datanin ja Abiramin telttojen lähettyviltä. Datan ja Abiram olivat astuneet ulos ja jääneet perhekuntineen telttojensa eteen.

29 Jos nuo kuolevat tavalliseen tapaan ja saavat saman kohtalon kuin muutkin ihmiset, niin Herra ei ole minua lähettänyt.

31 Tuskin hän oli saanut tämän sanotuksi, kun maa repesi heidän allaan,

32 avasi kitansa ja nieli heidät kaikki telttoineen päivineen, samoin Korahin, hänen väkensä ja omaisuutensa.

33 Näin he vaipuivat kaikkineen elävältä tuonelaan; maa sulkeutui heidän jälkeensä, ja he katosivat Israelin kansan keskeltä.

34 Heidän ympärillään seisseet israelilaiset pakenivat kuullessaan heidän hätähuutonsa, koska pelkäsivät maan nielevän heidätkin.

35 Herran luota lähti tuli, ja se poltti kaikki ne kaksisataaviisikymmentä miestä, jotka olivat tulleet uhraamaan suitsuketta.

36 (H17:1)Herra sanoi Moosekselle:

39 (H17:4)Pappi Eleasar otti tulen polttamien miesten pronssiset tuliastiat, ja ne taottiin alttarin päällysteeksi

40 (H17:5)muistuttamaan israelilaisia siitä, ettei kukaan ulkopuolinen, Aaronin sukuun kuulumaton, saa astua Herran eteen polttamaan suitsuketta. Muuten hänen käy kuten Korahin ja hänen väkensä, joita kohtasi Herran Moosekselle ilmoittama tuomio.

42 (H17:7)Mutta kun israelilaiset kokoontuivat Mooseksen ja Aaronin eteen, nämä kääntyivät pyhäkkötelttaan päin. Yhtäkkiä teltan peitti pilvi, ja Herran kirkkaus ilmestyi heille.

43 (H17:8)Mooses ja Aaron menivät pyhäkköteltan eteen,

44 (H17:9)ja Herra sanoi Moosekselle:

47 (H17:12)Aaron teki Mooseksen käskyn mukaisesti ja juoksi kansan luo, mutta vitsaus oli jo kohdannut kansaa. Hän poltti suitsuketta, toimitti sovitusmenot kansan puolesta

48 (H17:13)ja seisoi kuolleiden ja elävien välissä, kunnes vitsaus lakkasi.

49 (H17:14)Kuolleita oli 14 700, eivätkä lukuun sisälly ne, jotka kuolivat Korahin takia.

50 (H17:15)Kun vitsaus oli ohi, Aaron palasi pyhäkköteltan ovelle Mooseksen luo.

1 Chóre pak syn Izarův, syna Kahat z pokolení Léví, vytrhl se z jiných, tolikéž Dátan a Abiron, synové Eliabovi, také Hon, syn Feletův, z synů Rubenových,

2 A povstali proti Mojžíšovi, i jiných mužů z synů Izraelských dvě stě a padesáte, knížata shromáždění, kteříž svoláváni byli do rady, muži slovoutní.

3 A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi, řekli jim: Příliště to již na vás; všecko zajisté množství toto, všickni tito svatí jsou, a u prostřed nich jest Hospodin. Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým?

4 To když uslyšel Mojžíš, padl na tvář svou,

5 A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho, řka: Ráno ukáže Hospodin, kdo jsou jeho, a kdo jest svatý, i kdo před něj předstupovati má; nebo kohožkoli vyvolil, tomu rozkáže přistoupiti k sobě.

6 Toto učiňte: Vezměte sobě kadidlnice, ty Chóre i všecko shromáždění tvé,

7 A naklaďte do nich uhlí, a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra; i stane se, že kohožkoli vyvolí Hospodin, ten bude svatý. Příliště to již na vás, synové Léví.

8 I řekl Mojžíš k Chóre: Slyšte, prosím, synové Léví.

9 Zdaliž málo vám to jest, že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského, a rozkázal vám přistupovati k sobě, abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova, a abyste stáli před shromážděním, a sloužili jim,

10 A vzal tě sobě, a všecky bratří tvé syny Léví s tebou, a že ještě přes to i kněžství hledáte?

11 Protož věz, že ty a všickni tvoji jste ti, kteříž se rotíte proti Hospodinu; nebo Aron co jest, že jste reptali proti němu?

12 Tedy poslal Mojžíš, aby zavolali Dátana a Abirona, synů Eliabových. Kteříž odpověděli: Nepůjdem.

13 Cožť se ještě málo zdá, že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí, abys nás zmořil na poušti, že také chceš i panovati nad námi, a rozkazovati nám?

14 A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí, aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic. Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš? Nepůjdeme.

15 I rozhněval se Mojžíš velmi, a řekl k Hospodinu: Nepatřiž na oběti jejich. Ani jednoho osla od nich jsem nevzal, aniž jsem komu z nich co zlého učinil.

16 Potom řekl Mojžíš k Chóre: Ty a všickni tvoji, postavte se zítra před Hospodinem, ty i oni, též i Aron.

17 A vezmouce jeden každý kadidlnici svou, dáte do nich kadidla, a postavíte se před Hospodinem, jeden každý s kadidlnicí svou; dvě stě a padesáte kadidlnic bude, ty také i Aron, každý s kadidlnicí svou.

18 Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou, a nabravše do nich uhlí, vložili na ně i kadidla, a stáli u dveří stánku úmluvy, i Mojžíši Aron.

19 Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství.

20 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi, řka:

21 Oddělte se z prostředku množství tohoto, ať je v okamžení zahladím.

22 Kteřížto padše na tváři své, řekli: Bože silný, Bože duchů i všelikého těla, jediný tento člověk zhřešil, a což na všecko shromáždění hněvati se budeš?

23 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

24 Mluv k množství a rci: Odstupte od příbytku Chóre, Dátana a Abirona.

25 A vstav Mojžíš, šel k Dátanovi a Abironovi; i šli za ním starší Izraelští.

26 A mluvil k množství, řka: Odstupte, prosím, od stanů bezbožných mužů těchto, aniž se čeho dotýkejte, což jejich jest, abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich.

27 I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre, Dátana a Abirona; ale Dátan a Abiron vyšedše, stáli u dveří stanů svých, i ženy jejich a synové jejich, i maličcí jejich.

28 Tedy řekl Mojžíš: Po tomto poznáte, že Hospodin poslal mne, abych činil všecky skutky tyto, a že nic o své ujmě nečiním:

29 Jestliže tak jako jiní lidé mrou, zemrou i tito, a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou, neposlal mne Hospodin.

30 Pakliť něco nového učiní Hospodin, a země, otevra ústa svá, požře je se vším, což mají, a sstoupí-li za živa do pekla, tedy poznáte, že jsou popouzeli muži ti Hospodina.

31 I stalo se, když přestal mluviti slov těch, že rozstoupila se země pod nimi.

32 A otevřevši země ústa svá, požřela je i domy jejich i všecky lidi, kteříž byli s Chóre, i všecken statek jejich.

33 A tak sstoupili oni se vším, což měli, za živa do pekla, a přikryla je země; i zahynuli z prostředku shromáždění.

34 Všickni pak Izraelští, kteříž byli vůkol nich, utíkali, slyšíce křik jejich; nebo řekli: Utecme, aby i nás nesehltila země.

35 Vyšel také oheň od Hospodina, a spálil těch dvě stě a padesáte mužů, kteříž kadili.

36 Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

37 Rci Eleazarovi, synu Arona kněze, ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště, a uhlí z nich pryč rozmece, nebo posvěceny jsou,

38 Kadidlnice totiž těch, kteříž proti svým dušem hřešili, a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře; nebo kadili jimi před Hospodinem, protož posvěceny jsou, a budou na znamení synům Izraelským.

39 I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné, jimiž kadili ti, kteříž spáleni jsou, a rozkovali je k obložení oltáře,

40 Pro budoucí pamět synům Izraelským, aby nepřistupoval žádný jiný, kdož by nebyl z rodu Aronova, k kadění před Hospodinem, aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho, jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše.

41 Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona, řkouce: Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova.

42 I stalo se, když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi, že se ohlédli k stánku úmluvy, a aj, přikryl jej oblak, a ukázala se sláva Hospodinova.

43 Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy.

44 I mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:

45 Vyjděte z prostředku množství tohoto, a zahladím je v okamžení. I padli na tváři své.

46 Tedy řekl Mojžíš Aronovi: Vezma kadidlnici, dej do ní uhlí z oltáře, a vlož kadidla, a běž rychle k množství a očisť je; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy, a již rána se začala.

47 I vzav Aron kadidlnici, jakž rozkázal Mojžíš, běžel do prostřed shromáždění, (a aj, rána již se byla začala v lidu,) a zakadiv, očistil lid.

48 A stál mezi mrtvými a živými; i zastavena jest rána.

49 Bylo pak těch, kteříž od té rány zemřeli, čtrnácte tisíců a sedm set, kromě těch, jenž zemřeli příčinou Chóre.

50 I navrátil se Aron k Mojžíšovi, ke dveřím stánku úmluvy, když ta rána přetržena byla.