1 Y RESPONDIO Job, y dijo:2 Ciertamente que vosotros sois el pueblo; Y con vosotros morirá la sabiduría.3 También tengo yo seso como vosotros; No soy yo menos que vosotros: ¿Y quién habrá que no pueda decir otro tanto?4 Yo soy uno de quien su amigo se mofa, Que invoca á Dios, y él le responde: Con todo, el justo y perfecto es escarnecido.5 Aquel cuyos pies van á resbalar, Es como una lámpara despreciada de aquel que está á sus anchuras.6 Prosperan las tiendas de los ladrones, Y los que provocan á Dios viven seguros; En cuyas manos él ha puesto cuanto tienen.7 Y en efecto, pregunta ahora á las bestias, que ellas te enseñarán; Y á las aves de los cielos, que ellas te lo mostrarán;8 O habla á la tierra, que ella te enseñará; Los peces de la mar te lo declararán también.9 ¿Qué cosa de todas estas no entiende Que la mano de Jehová la hizo?10 En su mano está el alma de todo viviente, Y el espíritu de toda carne humana.11 Ciertamente el oído distingue las palabras, Y el paladar gusta las viandas.12 En los viejos está la ciencia, Y en la larga edad la inteligencia.13 Con Dios está la sabiduría y la fortaleza; Suyo es el consejo y la inteligencia.14 He aquí, él derribará, y no será edificado: Encerrará al hombre, y no habrá quien le abra.15 He aquí, el detendrá las aguas, y se secarán; El las enviará, y destruirán la tierra.16 Con él está la fortaleza y la existencia; Suyo es el que yerra, y el que hace errar.17 El hace andar á los consejeros desnudos de consejo, Y hace enloquecer á los jueces.18 El suelta la atadura de los tiranos, Y ata el cinto á sus lomos.19 El lleva despojados á los príncipes, Y trastorna á los poderosos.20 El impide el labio á los que dicen verdad, Y quita á los ancianos el consejo.21 El derrama menosprecio sobre los príncipes, Y enflaquece la fuerza de los esforzados.22 El descubre las profundidades de las tinieblas, Y saca á luz la sombra de muerte.23 El multiplica las gentes, y él las destruye: El esparce las gentes, y las torna á recoger.24 El quita el seso de las cabezas del pueblo de la tierra, Y háceles que se pierdan vagueando sin camino:25 Van á tientas como en tinieblas y sin luz, Y los hace errar como borrachos.
1 Odpověděv pak Job, řekl:2 V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.3 I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?4 Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.5 Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.6 Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.7 Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.8 Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.9 Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?10 V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.11 Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?12 Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.13 Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.14 Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.15 Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.16 U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.17 On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.18 Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.19 On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.20 On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.21 On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.22 On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.23 On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.24 On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,25 Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.